kotyk-blog.cz

Je mi to opravdu prapodivné. Jak politik tak důchodce žije v podstatě z peněz daňových poplatníků. Již desetiletí nás politici straší, že přijde doba, kdy stát nebude mít peníze na vyplácení důchodů. Ještě nikdy jsem neslyšel, že hrozí nebezpečí, že nebudeme mít peníze na platy politiků a vysokých státních úředníků.

Nechci se zde zabývat jistě správnými ekonomickými výpočty, které dokazují oprávněnost obav o udržení sociálního systému. Míním to jen z hlediska morálního a tak trochu pro potřebu obnovit chápání věci zdravým rozumem.

Pokud se nemýlím, tak stát posílá stovky miliónů na konta všech možných a i nemožných politických stran. Odměňuje je za ochotu zúčastnit se voleb. Je přešťastný nad každým poslaneckým křeslem. I to si zaslouží zvláštní finanční ocenění.

Nějak jsem zaslechl, že je to prý nutné, aby si politické strany mohly zachovat nezávislost. Aby je jako nic nesvádělo k tomu, si peníze obstarávat nekalým způsobem. Praxe však ukazuje, že se většinou jedná jen o podporu vychytralých osob, které si z politiky dělají živnost.

A i ti ne zcela „politicky“ úspěšní. Ti mohou celé volební období stát někde nerušeně v koutku a jen počítat přicházející peníze. A ty tečou a tečou. Ti druzí, ti úspěšní, ti pak kasy svých stran opravdu napakují. Ten příval je tak velký, že to, co přetéká, mizí často i v té či oné privátní kapsičce.

Prý je to absolutně spravedlivé, říkají politici. Prý je to absolutně nespravedlivé, říkají důchodci. Je to prapodivné, říkám já. Důchodci celý život pracovali, vytvářeli hodnoty, plnili státní kasu. Mnozí tolik, že si zaslouží odpočinku. Mnozí se ale stali pro stát „nepotřebnými“. Mnozí obtěžují kritikou a nespokojeností, chtějí dokonce dál pracovat.

Zatímco politik, podle lidové mluvy, nepracuje nikdy. V podstatě pravdivá výpověď. Žádný politik zatím nevytvořil něco, co by se dalo na trhu prodat. Takže jeho podíl na celkovém příjmu státu je nulový. Vlastně jenom bere. Pravda, někdo musí vše „organizovat“. Musí se starat o to, aby vše fungovalo. Hlavně pak „správný“ tok peněz.

Takový důchodce se stává důchodcem ne zrovna z vlastní viny. Politik se naproti tomu vrhá do „pracovního“ života dobrovolně. Jsou mnozí důchodci a není jich málo, kteří pomáhají kde se dá, dobrovolně a zadarmo. Většinou tam, kde sociální politika selhává. Dobře placený politik pak „dobrovolně“ stále vykládá, že udělá něco pro nápravu.

Nevím. Pořád to nějak nefunguje. Co by se ale stalo, kdybychom platy politiků snížili na příjmy „průměrného“ plátce daní. Kdyby museli řídit vlastní auto tak jako každý jiný malý živnostník. Kdyby chodili mezi lidem bez ochranky. Kdyby si třeba museli přes neděli sami vymalovat kancelář a platit nájem z vlastní kapsy. Prostě žili jako každý řádný občan. Rád bych věděl, kolik „chytráků“ by potom stálo o to, být politikem.

Třeba by to byli opravdu jen ti, kteří jsou ochotni se obětovat pro ty druhé, udělat něco opravdu prospěšného pro společnost. Jistě je to naivní představa. Ale mohla by možná přispět k tomu, abychom měli skutečně „fungující“ stát. A když ne, tak alespoň levnější.

Nechápu, proč někdo od něho vyžaduje, aby se probudil? Nevidím nic, co by prospal. Chtěl vyhrát volby a vyhrál je. Chtěl být premiérem a také se jím stal. Zda také má v úmyslu prosadit nějaký ten volební program, je přeci nezajímavé. Tedy z jeho pohledu. Nějak to ale zaonačí, už kvůli příštím volbám. Být premiérem je přeci tak pěkné.

Že se neodloučil od „pučistů“? Proč by? Vždyť mu teď musí být zavázáni a nějakou dobu sekat dobrotu. Vyměnit je za jiné a neznámé „spolubojovníky“ by mohlo být nebezpečné. Vždyť by to mohli být trochu schopnější a nebezpečnější pučisté deroucí se na předsednické křeslo. To raději takového pana Chovance. Teď může být ministrem, ať každý vidí, že se vyplácí být loajální.

Prostě každý hodný kamarádíček dostal pískoviště a tam si může dělat bábovičky. A sem tam nějaký ten kmotr? To je ta samá pohádka. Najděte v dnešní době někoho, kdo jím není. To raději známého, ten se možná i odvděčí. Bude asi také celkem hodný, potřebuje trochu času třeba na vyprání peněz a také střechu nad hlavou, než se přežene bouřka.

Že pan Sobotka neumí bouchnout do stolu a udělat pořádek? Že působí dojmem pilného a bezbarvého úředníčka? To snad vidí každý. A každý také vidí, že si kolem shromažďuje jen takové, kteří to respektují a také nemají snahu bouchat do stolu. Hlavně toho předsednického. Spíše jen mlátit prázdná slova. Vířit moc prach se přeci nechce nikomu.

Jedině s tím dopisem panu prezidentovi, to je skutečný malér. Poplést pár jmen a ministerstev není opravdu dobré. Tolik jich zase nemáme, aby to jeden nezvládl bez chyby. On by si člověk totiž mohl i myslet, že v té straně pod vedením pana Sobotky si každý může psát co chce a posílat to kam chce. Že by ukázka jasných představ o fungujícím státu?

Jeden musí mít skoro strach, že třeba nějaká pomatená hlava v ČSSD zase sesmolí nový zákon a pošle ho dál. Jak vidno, nikdo to nečte, jen se to podepíše. Tady by se asi měli spíše probudit občané. Takových zákonů máme už dost. Tedy všech těch, které si dali za cíl podpořit „fungující“ stát.

Takže ještě jednou. Je úplně zbytečné křičet na pana Sobotku, aby se probudil. Ten bdí od rána do večera a spí jen na půl oka. Opravdu nic mu neušlo. Ale teď si může konečně odpočinout, je po všem. Řekl bych dokonce, že teď může docela sladce spát.

Omlouvám se všem jemným ctitelům psaného, ale opravdu jsem nenašel vhodnější formulaci pro titulek. Pravda, mohl být asi jemnější, ale to bych asi nepřesně vyjádřil vlastní dojem. Snad jedinou alternativou by bylo použít slova sebeukájení, což by ale možná mohlo také způsobit určitá neporozumění.  

Takže je jasné, že mám zase určité výhrady k brilantnímu pořadu ČT Otázky Václava Moravce. Proč se tedy koukám? Jsem snad masochista? Ne, jen jsem se chtěl potvrdit v mém názoru, že jde opravdu o ztrátu času a zbytečné vyvolání nevole nad službami naší veřejnoprávní televize. Naladil jsem tento pořad po delším odstupu, chci být objektivní.

Přiznám také, že jsem chtěl vědět, jak to pan Babiš přežije. Jeho protivník, pan redaktor Moravec se jako vždy perfektně připravil. Napsal si zase sdostatek otázek, na které žádný rozumný člověk nemůže odpovědět. Byl tak pilný, že si napsal i odpovědi. Nemusel tedy naslouchat a jenom na půl ucha kontroloval. A když předem napsané nesouhlasilo se zaslechnutým, tak nebyl problém otázku se škodolibým úsměškem zopakovat.

Je opravdu geniální se ptát ministra financí, který je 3 dny ve funkci, na věci, které normálně nevědí ministři ani po několika letech. Upřímnou odpověď pak s vítězným úsměvem znevážit a se zadostiučiněním otázku znovu opakovat s pokusem naznačit, kdo je tady ten hlupák. Měl jsem dojem, že pan Babiš uvažuje o tom, zde se ten proti němu nezbláznil, ale zachoval celkem klid, již je asi na mnohé zvyklý. Nevěřícný pohled však zakrýt nemohl.

Já vlastně také ne. Plně jsem se proto soustředil na tvář pana Moravce. Jako vždy zářila vnitřním uspokojením.  Dokonale jsem mohl vycítit tu zvýšenou hormonální hladinu. Zase se mohl bez zábran věnovat geniálním pokusům někoho veřejně zesměšnit. Nic proti tomu nemám, hlavně když terčem útoku je politik. Jenže tou nejlepší cestou veřejného pranýře je konfrontovat dotyčnou osobu s výroky a činy jí vlastními. 

Pokud pokládám nesmyslné otázky, zesměšňuji spíše sám sebe. Ale pan Moravec to činí rád, je za to placen. Určitě to nachází i pochvalu u pana generálního ředitele Petra Dvořáka. Oba jsou toho názoru, že divák je hloupý a jedině hloupost ho tedy může pobavit. Mne tedy ne. Pro sebeuspokojování a exhibicionismus druhých jsem neměl nikdy pochopení.

Zvláště, když samolibá lidská hloupost hovoří a obléká se tak, jako by patřila k výkvětu společnosti a chce určovat normy morálky.

Ať se nám to líbí nebo ne je tomu tak. Ještě pořád ovládá naše myšlení. Není dne, abychom nad tím nediskutovali. To byl také její cíl. Rozsévat strach, nedůvěru a nenávist. To jí ukládal zákon tehdejšího mocenského aparátu. Zákon, který tak nenávidíme, protože jí to umožňoval. Zrovna tak, že bylo možno si zákony vykládat po svém. Jinak řečeno, více než často si příslušníci StB dělali co chtěli, každý podle svého „rozumu“.

Toho nebývalo vždy mnoho, spíše se primitivně ukájeli mocí nad druhými. Strašně se jim líbilo, když s nějakým tím „vzdělancem“ mohli mávat jako s kusem hadru. Namočit a zase vyždímat. Tak si je podle potřeby vybírali, registrovali, prověřovali a archivovali. Vyvíjeli činnost, dokazovali nutnost vlastní existence, rozhazovali státní peníze a říkali tomu ochrana socialistického státu.

Ve společnosti byli privilegovanou skupinou, která si mohla dovolit vše, lákadlo pro ty, kteří měli jen mlhavé představy o morálce. Asi jich bylo mnohem více, že těch „nepřátel“ státu. Bylo i nebezpečí, že by mohli být přebyteční. Takže se museli dost ohánět, kontaktovat kdekoho, chodit na obědy a večeře s mnohými, kteří by mohli být potencionálními „agenty“. O těch pak vedli přesné protokoly spolu s vyúčtováním všech výloh za chlast.

Prostě se chovali jako „věrní“ státní úředníci. Každý den museli dokazovat potřebnost a nutnost vlastní existence. Pochopitelně ne všichni, ale bylo jich dost na to, aby zaplnili archivy manipulovanými zprávami o „druhých“ občanech. Všechny ty stohy papíru, které nám z velké části přenechali jako smutné dědictví minulého režimu.

A my se v tom nemorálním bahně plácáme a hledáme spravedlnost. Hrabeme se v papírech a na základě prapodivných údajů obviňujeme jeden druhého. Paradoxně jsme ochotni pokládat vše napsané za absolutně pravdivé. Dokumenty psané těmi, kterými opovrhujeme a odsuzujeme je za nezákonnosti. V podstatě i za lhaní, pomluvy a obviňování nevinných..

S hloupostí sobě vlastní jsem ochotni jim v tomto případě přisuzovat absolutní věrnost systému a absolutní věrnost zákonům, které sami nedodržovali. Jsme ochotni věřit tomu, co jeden hlupák psal o druhých. Po většinou jsou to lži psané formou dokazující jen to, že autorova vzdělanost hraničila s analfabetismem.

Souhlasím zásadně s tím, aby každý, kdo v minulosti opravdu ničil životy, existence a zavíral nevinné lidi, byl potrestán. Ale ne na základě prapodivných archivních dokumentů politického charakteru, které jsou vždy v totalitních společnostech podkladem pro manipulaci. Pokud byl tedy někdo poškozen, ať se přihlásí. Možná, že bude možné najít viníky odpovědné za jeho osud.

Ale přestaňme již konečně s tím všeobecným obviňováním osob, které mají možná nějaké záznamy v prapodivných archivech manipulátorů společnosti. V archivu těch, kteří na přání mocenského aparátu vyráběli nepřátele a přátele „socialistické společnosti“. Pokud to neustále děláme, přisuzujeme jim jen věrohodnost, kterou si nezaslouží.

Uvědomme si konečně, že jen špinili společnost, obviňovali kdekoho, rozsévali strach a nenávist. Nedopusťme tedy, abychom v jejich práci pokračovali a i nadále dělili naši společnost na věrné a zrádce. Abychom zase stejně primitivně veřejně obviňovali nevinné, protože se nám to hodí do politického kšeftaření.

Jinak tomu asi nemůže být. S největší pravděpodobností se její vysocí úředníci nespoléhají na nějaké ty laboratoře a testují alkohol osobně. Mozky měknou, pohled je zakalený a myšlenky se vznášejí v extázi fantasmagorických představ. Jejich touha po alkoholu je již tak silná, že chtějí mít všechny flašky pěkně před očima. Od rána do večera, od večera do rána.

Jinak si nelze vysvětlit jejich touhu, aby každý lihovarník posílal živě obrázky z produkčních hal. Všude musí být kamery, které zaznamenají každou lahvičku, každou etiketu, každou nálepku. Každý obrázek musí mít tu největší možnou kvalitu, každá vteřinka musí být zaznamenána. Vše pečlivě archivováno po celých 70 dnů, vždy okamžitě přístupné zakaleným očím úředníků přes internet.

Geniální. Každý čestný živnostník musí dokazovat svou poctivost. Ano, sledovat poctivé podnikatele je teď hlavním úkolem Celní správy. Ptám se: Kdo bude sledovat ty podvodníky? Jsou ty odpovědné mozky státní správy již opravdu tak choré? Opravdové delirium? Ještě jsem nezažil kriminálníka, který by detailně dokumentoval svou činnost pro potřeby kontrolních orgánů.

Nehledě na to, že v dnešní době je možné vše digitální manipulovat. Jako člověk, který pracuje v této oblasti celý život, se mi tu vlastně nabízí veliká možnost výdělku. Prostě založím firmu, která bude „vizuální“ důkazy pro Celní správu produkovat. Každý lihovar si jistě potřebný materiál ode mne koupí. Slibuji, že bude levnější a „absolutně“ pravý.

V budoucnu budeme asi také svědky, jak se hodiny promítají u soudu obrazové záznamy o jejichž pravosti bude pochybováno. Také „kvalita“ může být různá. Technické poruchy záhadné a těžko vysvětlitelné. Jedna strana bude obviňovat druhou z manipulace. Jako ty „zvukové“ záznamy při soudním procesu s panem Rathem.

Je mi opravdu zatěžko to vše brát vážně. Rozum již odmítá to vše chápat. Jediné co mi napadá je myšlenka, že podle zákona přeci existují „omluvitelné“ činy ve stavu pohnutí mysli. Takže by podle mého měl být zřízen v Česku speciální úřad, který by byl schopen zavírat mnohé „aktivní“ mozky státní správy do blázince.

Bylo by to asi spravedlivější, než se jim pokoušet dokazovat „korupční“ jednání. Proč je podezřívat, že vymýšlejí zákony ve prospěch té či oné zájmové skupiny, když ve skutečnosti dělají zákony proti občanům a zdravému rozumu. Třeba právě v „deliriu“. Ať již opojeni mocí, alkoholem a nebo jen vlastní hloupostí.

Prostě potřebujeme někoho, kdo by chránil občany před zlovůlí státních úředníků. Kdo by chránil všechny poctivé lidi. Aby bylo možno znovu nastolit práva občanů. Aby nastala opět doba, kdy vina musí být dokázána. A ne, aby čestný občan musel každý den dokazovat svou nevinu. Abychom žili opět ve společnosti, kde poctivý živnostník bude státem chráněn a uctíván a ne trestán.

Není již možno tolerovat, aby neschopnost státní správy pronásledovat porušovatele zákona se obracela proti těm, kteří zákon dodržují. Protože takováto degenerace státní správy je tím největším nebezpečím pro stát samotný a jeho občany.

Tedy míním všechny ty, kteří na webových stránkách vyjadřují svá mínění, ať už jako autoři, či čtenáři. Ponechám stranou kvalitu, diplomaticky řečeno, je různá. Každopádně se zde ale objevuje dost textů velice vážných a zásadních, které vyjadřují celkem přesně to, co nás jako občany zajímá, bolí a rozčiluje. S čím anebo s kým nesouhlasíme. Marně však hledám odezvu.

Ještě nikdy jsem zde nenalezl konkrétní mínění politika, který by řekl, dobrá, já se o to postarám. Spíše jen úryvky ze stranických programů. Mnohdy jen populistická prohlášení. Dobrá, výjimku tvoří pan Babiš, jeho tiskový referent je pilný, ale trocha odvahy by neškodila. Očekával bych třeba prohlášení, že jako první bude zrušen „zákon“ o přenesení daňové povinnosti, tedy ručení za nespolehlivého plátce DPH. Opravdu nevím, ve které chorobné hlavě se tato urážka poctivých obchodníků zrodila.

Nemíním, že bychom si zde dali za cíl si jen ztěžovat, jen si tu ofoukávat bebíčka. Spíše mám dojem, že nám asi nic jiného nezbývá. Denně se zde objevuje řada článků, které přinášejí zcela jasná a objektivní mínění. Čtou je mnohdy i desetitisíce a souhlasí. Ale každý den se opět znovu a znovu můžeme dočíst, že se vlastně nic neděje. Kam tím mířím?

Docela bych si přál, aby třeba pan Moravec, slovutný to moderátor České televize, sem nahlédl. Při rozhovoru s panem Zemanem by pak nemusel dělat reklamu nějakému ústavu veřejného mínění, který na základě optání se tisíce lidí, dospěl k překvapivému vědeckému názoru, že asi tak 50 procent občanů, není tak úplně spokojeno s naším panem prezidentem.

Mohl by totiž docela klidně položit otázku, že na jistém webovém portálu se již objevily desítky článků, které vyjadřují absolutní nespokojenost s hlavou státu. Počet těch, kteří s těmito názory souhlasí, by se klidně mohl odhadnout na nejméně 100.000 lidí. Ne tak ledajakých, ale občanů tohoto státu. Asi by bylo pro pana Zemana trochu složitější reagovat s obvyklou pohrdavostí.

Stejně tak je tomu s ostatními politiky. Česká televize nám s necenzurovanou servilností předhazuje politiky a jejich mínění. V dobré vůli pak najde jiného politika, který má mínění opačné. Nic nového, opozice má vždy jiné mínění. Pochopitelně zůstane stranou, že občané již dávno nevěří ani jednomu a ani druhému. Takže je v podstatě jedno, kdo má pravdu. Snad nikdy jsem nezažil, že by v ČT politik musel čelit názoru opravdového odborníka.

My však musíme spolknout, že ti, co na obrazovce mluví, zastupují naše mínění. Podle demokratického systému ano, při dynamickém vývoji společnosti, pak mnohdy ne. I volič se může mýlit, i občan má právo změnit své mínění a žádat od politiků to samé. To by však politici museli poslouchat hlasu lidu a ne se zuby nehty držet volebního úspěchu, který byl mnohdy dosažen jen populistickým volebním programem.

Nechtěl bych mít dojem, že všechny ty internetové stránky jsou tu jenom proto, aby přinášely provozovatelům zisk a uspokojení politikům, kteří si myslí, jen ať se lid vybouří.

Vím, máte tisíce důležitých úkolů. Ale v prvé řadě chcete, aby stát dostával peníze, které mu patří. Ti, od kterých státní správa peníze požaduje, musí komunikovat skoro výhradně elektronickou formou. Každý úřad, který má co dělat s oběhem peněz , „touží“ po počítačové technice. Celkem pochopitelný požadavek, důsledek technického vývoje.

Překotný a ne zrovna odborně řízený přechod na tuto formu komunikace přináší však každým dnem důkazy o ne zrovna efektivním využití této nové techniky. V „papírové“ době bylo vše určováno normou. Každý formulář se musel podřídit určitým pravidlům. Všechny položky a údaje měly stejné jméno. Každý občan věděl, co se po něm chce.

Dnešní elektronická forma však mnohdy působí značné nesnáze. Jeden systém neví, co po něm jiný žádá. Jejich autoři se pak pídí po informacích, které mnohdy neexistují ve srozumitelné specifikaci. Každý hovoří jinou „řečí“. Jakoby si každý dělal co chce. Každý živnostník se pak musí třást strachy, zda mu státní systém rozuměl. Za drahý peníz musí neustále svůj počítačový systém „přizpůsobovat“ tomu státnímu.

V dnešní počítačové době se tedy zapomnělo, že i elektronický formulář by měl být čitelný pro všechny. Míním tím nejen jeho optickou formu, ale i formu, která je základem práce každého programátora. Tedy to počítačové pozadí, které je běžnému občanu neznámé.

Laicky řečeno, když je jedno „políčko“ formuláře interně nazýváno „chleba“, tak by nemělo docházet k tomu, že jiný ho nazývá „chlebový produkt“, jiný zase „moučný výrobek“. Nechci zde zabíhat do detailů, kterým rozumí jen programátor. Každý odborník Vám to vysvětlí, bude jen rád, protože i on je obětí tohoto chaosu.

Takže potřebujeme jeden úřad, který by měl dbát na to, aby si každé ministerium, každý úřad, nemohl přát a objednávat software podle svých představ. Tyto představy jsou totiž mnohdy nejasné a každý programátor si je vyloží po svém. Vznikají pak systémy, které nemají šanci mezi sebou komunikovat. Každý potřebuje „překladatele“, protože takříkajíc, každý systém hovoří vlastní řečí.

Věřte mi, korupce při zadávání takovýchto státních projektů privátním firmám je jistě nemorální a jde v podstatě o krádež státních peněz. Ale já se domnívám, že nevědomost a naprostá neodbornost „zadavatelů“ působí škody mnohem větší. Způsobuje přímé ztráty a přináší i nesmyslné výdaje na opravu systémů, které nefungují tak, jak si to „objednavatel“ představoval. Zatěžuji i poplatníky, protože i ti musí své systémy neustále přizpůsobovat. Jsou tím vlastně vydíráni a nesmyslně zatěžováni ti, kteří se mají starat o plnou státní kasu.

Podle mého názoru chybí centrální úřad, který by kontroloval a koordinoval požadavky všech státních složek na počítačové systémy. Staral se o to, aby všichni hovořili stejnou „řečí“. Měl by za úkol i to, aby všechny systémy byly schopné si navzájem vyměňovat informace bez „pomocných“ systémů, které nepředstavují nic jiného, než další nesmyslné výdaje.

Je docela možné, že by tento nový úřad vývoj státních počítačových systémů poněkud zbrzdil. To je však vždy lepší, než uvádět do praxe systémy, které pracují neefektivně a tudíž se ztrátou. Mnohdy musí být dokonce zrušeny. Jindy za milióny „opravovány“.

Jako každý občan nemám rád úřady. Jsem však ochoten tolerovat ty, které jsou efektivní a potřebné. Jsem dokonce tak drzý, že Vám zde radím. No, doposavad si stále myslím, že jste také občan tohoto státu. Rád bych, abyste to také dokázal.

Omlouvám se, ale patřím ke generaci, kdy jeden neměl špatné svědomí použit tohoto dnes zakázaného slova. A ani ten oslovený se necítil nijak ponížen. Tehdy také říci, že „oni“ kradou bylo spíše konstatování, ale rozhodně žádný důvod k politické diskusi. Nepravdivá to sice výpověď, ale tak už to je, když lidová mluva kategorizuje společnost.

Tehdy se ale zase neříkalo, že politici kradou. Hovořilo se o privilegiích. Pravda, nebyly malé, ale to nějak patřilo k všeobecnému povědomí. To, že politici kradou ve velkém, je naproti tomu pojmem zcela novým. Ještě s tím asi neumíme zacházet. Ještě nevíme, zda to máme jen konstatovat, či se nad tím rozčílit.

Tedy ty prapodivné prémie, které různí ministři poslední „vlády“ tak velkoryse rozdávali, se snad ani nedají jinak nazvat než rozkrádáním našich peněz. Pochopitelně, že asi z pohledu stávajících zákonů, si jen přidělovali to, co někde leželo, nějaké ty finanční přebytky. Možná se o ně podělili ze strachu, aby je právě někdo neukrad.

Proč to ale politikové a vysocí státní úředníci dělají, je mi záhadou. Nouze je určitě netrápí. Tak málo nemají. Mnozí třeba 70.000 měsíčně. A přesto se asi třesou strachy, zda vyjdou. Zbytečně. Pan ministr má pochopení, pro jistotu hned šoupne ještě jednou tolik k tomu. Říká se tomu osobní ohodnocení, prostě něco na přilepšenou.

Vypadá to ale, že tedy za ten základní plat jen lenoší. A když tento stav překonají, hned je tu prémie. Jak se dnes říká: Systém je tak nastaven. Pozoruhodné ale je, že když už jako něco dělají, tak spíše to, že hledají někoho, kdo by tu jejich práci udělal za ně. Říká se tomu externí výpomoc. A to ne jen sem tam, kdepak, mnohdy jsou to celé firmy, které pro ministerstva pracují. Tam už jde o milióny. Ale žádný strach, na to je také peněz dost.

Je to i logické, protože je tak dána záruka, že když se něco nepovede, tak za to nemůže ministerský úředník, ale právě ty externí síly. Velikým nebezpečím pak je, když je ten státní úředník moc hamižný a vyinkasuje nějakou tu provizi. Tak to je malér. Tomu se říká korupce. To už to trochu přehnal.

Takže lidovou mluvou řečeno, je takový ministerský úředník vlastně placen za nicnedělání a krade jako straka. Proč jsem nepoužil slovo cikán? To by přeci nebylo logické. Ten možná také nic nedělá, ale obvykle krade, když se mu něčeho nedostává. Politik krade přesto, že žije v přebytku. Tedy jaksi ze zvyku. Právě jako straka. Ta také většinou krade to, co nepotřebuje.

Neznám statistiky, ale rád bych věděl, kdo krade více. Cikáni nebo politici. Troufám si  tvrdit, že politici. A to i když budu počítat ty sociální výdaje pro Rómskou menšinu. Což nemusí být také přesné, protože se vší pravděpodobností i tam sahají prsty různých politiků. Nedej bože, možná že dokonce perverzně okrádají i Rómy.

Nevím, ale já si myslím, že dobrá výchova je věcí zářného příkladu. A když se to takhle vezme, tak cikán musí mít strašný pocit méněcennosti. Sice se snaží ze všech sil, ale proti politikům je vlastně úplný diletant, zkrátka žabař. Musí mít i podezření, že je teď oslovován jako Róm jenom proto, aby nikdo nemohl házet politiky a cikány do jednoho pytle.

No, to jsem tomu zase dal. Teď nevím, mám se snad někomu omluvit? 

Ne, stát se nedá. Nesmí ukázat slabost. Jak by k tomu přišel, kdyby dopustil infiltraci nějakých těch občanů, kteří mají tu drzost a chtějí se řídit zdravým rozumem. Ve starém slovníku by se to jednoznačně označilo za kontrarevoluci. Všichni víme, jak to potom dopadá. Přicházejí dlouhá léta bolestné konsolidace.

Takže boj na celé frontě je více než nutný. Přeci si nemůžeme dovolit, aby nějakých 13.000 učitelů a učitelek vykládalo našim dětem životní pravdy. Ne, to opravdu nejde. Musíme přeci zaručit ideovou jednotnost výchovy, nemůžeme si dovolit, aby naše děti uvažovaly jinak než to předepisuje státní norma.

Není jiného východiska! Ty pochybné existence si musí doplnit vzdělání. Není přeci možné, aby někdo předstoupil před budoucí generaci a neměl titul. Titul je vše. Záruka odbornosti, morální odpovědnosti. Dá i jistotu, že majitel titulu se nenechá ovlivnit scestnými životními zkušenostmi. Není přeci možné, abychom povolili, aby naše děti byly již od ranného věku připravovány na skutečný život a jeho realitu.

Vystřiženo jak z Rudého práva, že?

No, ten starý slovník ještě ovládám. Jenom asi nějak chybí noviny, které by to tiskly. Škoda. Neexistují, prý na to není doba, které byly tak poplatné. Když já to ale přesto myslím vážně. Co naplat, bude to asi tím, že také nemám titul. Určitě mi asi někdo někde zakazuje takto psát, takto myslet.

Já se vsadím, že ten duchaplný zákon, který teď ničí existenci tisíců „učitelek“, vymyslel někdo, kdo má určitě dva tituly před jménem a alespoň jeden za jménem. Neznám ho, tak si dovolím ho urazit. Patří u mne do kategorie super vzdělaných super nevědomců. Ano, i tací existují.

Jsou to ti, kteří v bezpečném prostředí honosných pracoven ukájejí vlastní sebevědomí. Chtějí dokázat, že něco studovali, že hodně vědí. Chtějí obhájit pozici danou jim titulem. Žijí ve svém virtuálním světě oproštěni všech účinků reálného světa. Možná, že zrovna zase vymýšlejí nový zákon, který jim přinese další titul.

Ne, opravdu nemám nic proti vzdělání. Mám velikou úctu ke vzdělaným lidem. Mám však nepřekonatelnou nedůvěru k vědění, které nebere v úvahu realitu života. A pokud se jedná o lidi, kteří zastávají veřejnou funkci, upadají často do stavu, kdy ignorují přání a potřeby společnosti, pohrdají občanem. A v tomto případě i budoucností našich dětí.

Stát, který protěžuje vzdělanou nevědomost, degeneruje.

Tak to vypadá, že budoucí ministryně práce a sociálních věcí má celkem nepříjemný  problém. Zamotala se v jihomoravském kraji s nějakou firmou, ta je v likvidaci a stát po ní vyžaduje 20 miliónů. Vlastně u politiků dnešní doby nic neobvyklého, že jsou vždy u toho, kde chybí nějaký ten milión veřejných peněz a musí obracet kapsy naruby.

Jenže to není ledajaká firma, ale společnost Místní sociální služby. Tedy oblast, kde by paní Marksová-Tominová měla být tou nejlepší odbornicí. Proto zde asi sedí ve správní radě. Spolu s jistým panem Zemanen, který firmu loni v březnu založil. Proč ne, zamával kouzelným proutkem a desítky miliónů dotačních peněz proudily na konto firmy.

Pak to bylo ale místnímu úřadu práce nějak podezřelé, tok peněz byl zastaven a teď požaduje 20 miliónů zpět. Není prý jisté, na co všechno byly peníze vlastně použity. Vlastně se tedy z pohledu občana jedná o běžnou záležitost dnešních dnů. Kdyby ale právě nedošlo k tomu, že paní Marksová-Tominová bude jako ministryně šéfem úřadu, který po ní vymáhá peníze.

Ale ono se to jistě nějak vyřeší, je vždy jen věcí názoru jak si vyložit střet zájmů. Ostatně vlastně o žádný rozpor nejde. To, aby se těch 20 miliónů nemuselo vyplatit, je přeci v zájmu budoucí ministryně, takže se spíše jedná o soulad než střet. Ale jak říkám, to se nějak srovná.

Mne však zaráží, jak se k tomu budoucí nejvyšší odbornice na sociální problematiku staví. Zde její slova:

„Někteří lidé mi říkali, že moje jméno v projektu bylo zneužito. Dosud jsem ale neviděla žádný důkaz, který by byl s tvrzeními pana Zemana v rozporu. Stále nemám v ruce žádný dokument, který by dokazoval, že přidělené prostředky nebyly využity přesně v souladu se schváleným projektem. Podle mého názoru není oprávněné žádat finance zpět. Dodnes nerozumím tomu, proč musel tento projekt jít do likvidace.“

On se už jistě někdo najde, kdo jí to vysvětlí. Třeba policie, která už pilně vyšetřuje.

I když je to prapodivné nevědění. Seděla přeci ve správní radě spolu se jmenovaným, jinak nikdo. A přesto nemá ponětí, co se kolem ní dělo. Že by tomu všemu opravdu nerozuměla? Že by nevěděla, jak by firma zabývající se sociálními službami měla fungovat? Kdo a za co dostává peníze? Nic jí nebylo podezřelé?

Jestliže by tomu tak opravdu bylo, tak mám velké obavy o naši budoucí ministryni práce a sociálních věcí. Pan Sobotka ji prezentuje jako tu největší odbornici. Já mám ale strach. Kolik času bude potřebovat k tomu, aby pochopila, že je členkou vlády? Bude jí na první pohled jasné, že je ministryní? Pochopí vůbec, co se to kolem ní děje?

Prostě mám velké obavy abychom za několik měsíců neslyšeli:

Někteří lidé mi říkají, že moje jméno bylo ve vládním projektu zneužito.