Tak markeťáci ČT už vymývají i dětské mozky

Omlouvám se za moji naivitu. Pře mé časté kritice naší veřejnoprávní televize jsem se vždy zaměřoval na pořady určené pro dospělé občany. Netušil jsem, že cílem vědomé manipulace našich mozků se staly i naše děti.

Ale popořádku. V rámci rodinné návštěvy jsem měl možnost po delší době i komunikovat se sedmiletým klučinou. Bystré to dítě se zájmem o vše nové. Bylo nedělní dopoledne krátce před devátou. K mému potěšení projevil zájem podívat se na nějakou pohádku. Nic zlého netuše jsem pustil dětský program naší milé ČT. Vždyť se tam pohádky vysílají skoro nepřetržitě.

Odešel jsem uvařit si pro tuto ranní dobu nepostradatelnou kávu a nechal to dítko důvěřivě na pospas mediálním tvůrcům. Ale již v kuchyni jsem poněkud zpozorněl, protože těžko identifikovatelný řev přicházející z televizního přijímače mne značně znepokojil. Pro první okamžiky jsem se sebekriticky ukojil přiznáním, že asi moderním prvkům komunikace mladé generace přeci jenom nerozumím.

Když jsem se ale vrátil a pokusil se vnímat onen dětský pořad, ostatně jmenuje se Draci v hrnci, tak mne pomalu ale jistě začalo ovládat zděšení. Stal jsem se terčem kulometné palby jak optických, tak i zvukových informací, které jsem nebyl schopen identifikovat. Vše nejen postrádalo souvislost, ale obsahovalo i řadu zavádějících a pro dětský mozek nesrozumitelných informací. Nehledě i na množství falešně použitých pojmů poukazující na nedostatečné základní vzdělaní autorů samých. Možnost orientovat se v tomto chaosu byla nulová.

Upoutal jsem tedy pozornost na sebe, honem přispěchal s alternativní zábavou a získal tak možnost televizi vypnout. Opravdu jsem netušil, že doporučení, které tak často zaznívá v mnoha relacích ČT, přeci jenom kontrolovat komunikaci našich dětí na internetu, platí i pro dětské programy téhož „vychovatele“. I když je zde dobrá rada drahá. Který rodič má již tolik času dívat se na dětské programy předem, dokonce je zaznamenat, aby poté udělil svolení ke konzumaci. Nehledě na to, že je to jasné vyslovení nedůvěry na konto ČT v oblasti výchovy.

Onen pořad jsem den poté pustil i mým studentům, kteří se chystají vstoupit do světa médií. Tedy již poněkud dospělým jedincům. Chtěl jsem se přesvědčit, zda mé chápání moderního mediálního světa není přeci jenom příliš konzervativní. Uchlácholili mne. Stejně tak vyděšeni sledovali to sebeukájení se tvůrců, kteří jen dokazovali světu, co všechno umí dnešní technika a zdegenerovaní tvůrci působící v ČT.

Zcela jednoznačně jsme se dohodli na tom, že se vlastně jedná o vymývání mozků těch nejmenších. Cílený pokus o to, aby již v mladém věku byla jedinci brána schopnost samostatného myšlení a vnímaní informací. Aby se uspokojil s nesmyslným optickým násilým a odnaučil se hledat informaci. Zazněl i názor, že se vlastně jedná o trestuhodnou činnost.

V souvislosti s tímto pořadem jsem si objasnil tolik diskutovaný problém našich pedagogů, kteří bojují s nepokojnými dětmi, které postrádají schopnost se soustředit a při normálním tempu výkladu se zcela logicky nudí. Ostatně se tomuto tématu velmi často věnují i redaktoři ČT, ale asi jim není povoleno poukázat na to, že i jejich samozvaní marketingoví podvodníci mají velkou zásluhu na tom, že nám vyrůstá generace, kde procento těch, kteří nejsou schopni se vyrovnat s normálním tempem a obsahem výuky, neustále stoupá.

Je opravdu tragédii, že vedení naší veřejnoprávní televize již ztratilo jakoukoli schopnost cítit odpovědnost za výchovu občanstva a neváhá znásilňovat i myšlení našich dětí. Pro mediální podvodníky a zlatokopy, to je asi velice důležitá strategie, protože vychovat si nemyslícího diváka je jejich snem. Tím se také zavděčí i mnoha politikům, kteří si přejí mít na stejné úrovni i voliče. Tragickým efektem je i to, že se nenajde politik, který by se této tématice věnoval a požadoval změnu. Vynikající symbióza těch, kteří touží po moci a nadvládě.

Pochopitelně, že přiložím i webovou adresu onoho pořadu a dám tak možnost vyjádřit souhlas či nesouhlas s mým názorem. Doufám v podporu. Pakliže se ukáže, že kážu bludy, tak jen sprásknu ruce a přestanu se divit. Uspokojím se vysvětlením, že český národ odmítá přemýšlet, vítá, když to někdo dělá za něj, miluje tedy diktaturu a rozhodl se pokračovat v cestě politického vývoje, který nás v poslední již poněkud dlouhé době charakterizuje. Prostě milujeme stavitele Čapích hnízd, jejich rozhodnost, nesmlouvavost, neústupnost, schopnost udržet si mocenské postavení za každou cenu. Právě i tu schopnost obětovat vlastní děti. Ano, díky ČT jsme na opravdu dobré cestě.

Tedy ve vyhledavači stačí zadat: čt déčko draci v hrnci

Jinak to, co mne tak vyděsilo, ba zhnusilo, najdete zde: