Ne, stát se nedá. Nesmí ukázat slabost. Jak by k tomu přišel, kdyby dopustil infiltraci nějakých těch občanů, kteří mají tu drzost a chtějí se řídit zdravým rozumem. Ve starém slovníku by se to jednoznačně označilo za kontrarevoluci. Všichni víme, jak to potom dopadá. Přicházejí dlouhá léta bolestné konsolidace.
Takže boj na celé frontě je více než nutný. Přeci si nemůžeme dovolit, aby nějakých 13.000 učitelů a učitelek vykládalo našim dětem životní pravdy. Ne, to opravdu nejde. Musíme přeci zaručit ideovou jednotnost výchovy, nemůžeme si dovolit, aby naše děti uvažovaly jinak než to předepisuje státní norma.
Není jiného východiska! Ty pochybné existence si musí doplnit vzdělání. Není přeci možné, aby někdo předstoupil před budoucí generaci a neměl titul. Titul je vše. Záruka odbornosti, morální odpovědnosti. Dá i jistotu, že majitel titulu se nenechá ovlivnit scestnými životními zkušenostmi. Není přeci možné, abychom povolili, aby naše děti byly již od ranného věku připravovány na skutečný život a jeho realitu.
Vystřiženo jak z Rudého práva, že?
No, ten starý slovník ještě ovládám. Jenom asi nějak chybí noviny, které by to tiskly. Škoda. Neexistují, prý na to není doba, které byly tak poplatné. Když já to ale přesto myslím vážně. Co naplat, bude to asi tím, že také nemám titul. Určitě mi asi někdo někde zakazuje takto psát, takto myslet.
Já se vsadím, že ten duchaplný zákon, který teď ničí existenci tisíců „učitelek“, vymyslel někdo, kdo má určitě dva tituly před jménem a alespoň jeden za jménem. Neznám ho, tak si dovolím ho urazit. Patří u mne do kategorie super vzdělaných super nevědomců. Ano, i tací existují.
Jsou to ti, kteří v bezpečném prostředí honosných pracoven ukájejí vlastní sebevědomí. Chtějí dokázat, že něco studovali, že hodně vědí. Chtějí obhájit pozici danou jim titulem. Žijí ve svém virtuálním světě oproštěni všech účinků reálného světa. Možná, že zrovna zase vymýšlejí nový zákon, který jim přinese další titul.
Ne, opravdu nemám nic proti vzdělání. Mám velikou úctu ke vzdělaným lidem. Mám však nepřekonatelnou nedůvěru k vědění, které nebere v úvahu realitu života. A pokud se jedná o lidi, kteří zastávají veřejnou funkci, upadají často do stavu, kdy ignorují přání a potřeby společnosti, pohrdají občanem. A v tomto případě i budoucností našich dětí.
Stát, který protěžuje vzdělanou nevědomost, degeneruje.