kotyk-blog.cz

Jsem strašně rád, že výslechy pracovníků vojenské rozvědky probíhají v úplné tajnosti. Již to málo, co se jeden doví, stačí k tomu, aby nevycházel z údivu. Sice to nedošlo tak daleko, aby jeden „odborník“ označoval druhého „odborníka“ termínem ze slovníku paní primátorky Krnáčové, ale daleko k tomu již není. Možná, že ta jednoduchá odsouzení padla právě za zavřenými dveřmi a právě v absolutní tajnosti.

Jedno je však jisté. Ti pánové od tajné služby se plně těšili společnosti paní Nagyové. Tato – pro mne absolutně neatraktivní dáma – zřejmě působí jako katalyzátor. Hlavně u pánů. A asi speciálně u těch typů, kteří mají značnou kompetenci, ale nedostatek odbornosti. Její přítomnost se vší pravděpodobností pozdvihuje nerozhodnost slabochů a nutí je k rázným činům. Řekl bych, že je asi takovým tím prostředkem ke zvýšení potence našich impotentních politiků.

A vůbec celé to primitivní divadélko kolem té dámy pokládám za více jak ostudné. Ono také je. Je to neskutečný případ jak celému světu dokázat naše amatérství, malost a mnohdy doslova hloupost. A nic nepomůže, že jsme si pro taková veřejná představení vymysleli nový odborný název. Kauza tomu říkáme. Jistě to ale zní lépe, než to označit jako veřejný striptýz odhalující nepěkné křivky naší neschopnosti.

Všichni tito účastníci všech těch kauz v podstatě zneužili důvěry občanů. Již tím, že se chovali tak, že jejich činy se musí řešit u soudu. To by mělo stačit k tomu, aby se stáhli do ústranní. Aby, jak se říká, zmizeli v propadlišti dějin. Místo toho se díky našim médiím stávají prapodivnými hrdiny společenského dramatu. Doslova se perou o hlavní roli. Osočují jeden druhého, aby tak jen dokazovali, kdo z nich stojí hlouběji v morálním bahně.

A nejen to. Stále detailněji jsme přesvědčování, že, ač to jsou vysoce postavené osobnosti, nemají žádnou představu o našem právním řádu a že nemají ten nejmenší problém s jeho porušováním. Většinou to omlouvají a také dokazují jeho absolutní neznalostí. V případě vojenské tajné služby je to již alarmující.

Veřejně se přiznávají k porušování subordinace, ke zcela osobnímu výkladu kompentce a absolutní neznalosti poslání, které by v té či oné funkci měli vykonávat. A přitom touží  po tom, aby se to vše odehrávalo v plné tajnosti. Je to asi tak, jako by si děti v mateřské školce prosadili, že si chtějí hrát bez dozoru.

Je mi celkem jedno, jak se vše kolem paní Nečasové odehrálo. Každá verze je pro mne nepřijatelná. Ať se již bývalá manželka pana premiéra v jakémkoli ohledu stala objektem zájmu vojenské zpravodajské služby, musel být o tom pan Nečas informován. Takže věděl o co kráčí. A jestliže opravdu nevěděl, tedy nebyl informován, tak vedení zpravodajské služby zanedbalo povinnosti vzhledem k bezpečnosti státu.

Jistě, že by požadavek na absolutní transparentnost práce tajné služby byl absurdní. Na druhé straně je zde důvodné podezření, že v jejím vedení sedí lidé neschopní pochopit, co od nich společnost žádá a jaké jsou jejich povinnosti. A to vše ještě se souhlasem politiků. Takže veřejná kontrola by možná přispěla k bezpečnosti státu více, než povolit, aby struktura vojenské zpravodajské služby v přísném utajení podlehla privatizačním snahám politiků.

Tento čtvrtek se ředitel naší veřejnoprávní televize sejde s ministrem kultury. Tito dva pánové zamýšlejí projednat výroky pana Zemana o ČT. Jak typické. Dva odpovědnost nesoucí amatéři se sejdou za účelem prodiskutovat výrok třetího amatéra. Mé poněkud hanlivé označení odbornosti těchto ctihodných zástupců lidu se pochopitelně vztahuje jen na oblast televizní tvorby.

Že mé ignorantské označení takovéhoto snažení je opodstatněné, potvrzuje oficiální informace ministerstva kultury. „Je zapotřebí zahájit smysluplnou diskuzi o kvalitě práce veřejnoprávní televize, o jejím dalším směřování i o tom, zda například někdy kvalita pořadů ČT nezačíná být válcována kvantitou,“ citovala mluvčí Hermana. Debata by měla být také o mediálních zákonech, které Ministerstvo kultury připravuje.

Tak zaprvé žádný zákon nemůže zaručit, že veřejnoprávní televize bude fungovat tak jak má. Známe přeci naše zákony, jsou vždy tak pružné a opatrné, každý si je může vyložit dle libosti. To, co naši televizi v prvé řadě trápí je, že jsou ve zpravodajství dennodenně brutální formou porušovány základní pravidla mediální a televizní tvorby.

Jinak formulováno. Místo, aby se úsilí tvůrců soustředilo na řádné a srozumitelné zprostředkování informace směrem k divákovi, jsou autoři omámeni technickými vymoženostmi a touhou se zviditelnit. Mnohdy je také přemůže touha po uměleckém vyjádření. Obsah vlastní zprávy je pak je jen záminkou k tvůrčímu procesu.

Vrcholem je pak zcela jednoznačná snaha dostat vždy do popředí samotného redaktora, který pak různými posuňky a koktavým textem naznačuje, že to zajímavé je vlastně za ním, či někde úplně jinde. Vše je pak doprovázeno amatérským hereckým výkonem, který je velmi často podtržen zcela výstředním kostýmem.

A pak jsou tu ještě třeba ty tak oblíbené „ilustrační záběry“. Ke kdejakému textu se ukazují kdejaké obrázky. Mnohdy se tak bohužel i děje bez toho, aby na tuto „informační“ nesrovnalost bylo poukázáno právě tím vysvětlujícím titulkem v pravém horním rohu. Většina si ho však ani nevšimne a jen se vyděšeně každý ptá sám sebe, zda již tak zblbnul, že těm zprávám vůbec nerozumí.

Mohl bych tak popsat asi desítky stránek, kde bych dokázal amatérismus ČT v oblasti zpravodajství. Věřte mi, že kdyby si tvůrci zpráv nehráli na mediální umělce a odborníky , ale místo toho se drželi základních pravidel pro televizní tvorbu, tak by se pocit diváků, že ČT lže, výrazně změnil. A ona opravdu v zásadě nelže, jen desinformuje.

Ale  tím největším proviněním ČT a jejího samotného pana ředitele Dvořáka je to, že by třeba vůbec nemusel poplakávat na rameni pana Hermana. Úplně by mu stačilo, aby se obrátil na mnohé ze svých zaměstnanců, kteří přesně vědí, o čem to tady píši. On sám by to číst neměl, protože by tomu stejně neporozuměl. Něčemu takovému se nikdy neučil. Stejně jako pan Herman a pan Zeman. Ale v samotné televizi je jistě ještě dostatek těch, kteří ovládají řemeslo televizní tvorby. S mnohými jsem se setkal.

Když jsem zavedl hovor na toto téma, spočívala jejich první reakce v přesvědčení se, kdo naslouchá. Či zda se v okolí pohybují jen pro něj důvěryhodné osoby. Když se ujistili, že nehrozí nebezpečí prozrazení, posmutněli a opatrně formulovali slova. Snažili se mne přesvědčit, že se s tím nic nedá dělat a vše podtrhli pokrčením ramen. Šéfové jsou prý mocní a rozhodují o osudech a životech zaměstnanců. Aniž to možná tušili, tak mne vraceli do doby komunistické nadvlády. Přesně to jsem slyšel tehdy. Jenže tehdy to bylo trochu méně nebezpečné. Myslím si totiž, že za těch neblahých dob bylo méně zrádců a donašečů.

Věřte mi, že tím největším problémem ČT není nějaké politické spiknutí, ovlivňování a vyhrožování. Pokud jde o televizní tvorbu, tak je to nevědomost, ba přímo zabedněnost, která zde vládne v nejvyšších etážích této soukromé fabriky na peníze. V oblasti osobního zisku je to však právě naopak. Zde panují tvrdé zákony moci. Zákony těch, kteří se neprávem dostali na vysoké pozice a obhajují je všemi prostředky.

Jedná se o nomenklaturní kádry jako za starých dob. Není proto divu, že požívají ochrany politiků. Logické. Vždyť nevědomec má pro kolegu vždy pochopení. A tak vše probíhá jako za komunistické nadvlády, kdy se klidně mohlo stát, že ředitel TV by třeba od příštího týdne šéfoval Vítkovickým železárnám. Ostatně, dnes by to jmenovaní dělali také, tedy pokud by ty platy byly dvojnásobné než v ČT a jejich nevědomost by byla vítána.

Takže ještě jednou, vím, pomalu se opakuji, ale ta současná „veřejná“ a politická debata nepovede k ničemu jinému, než aby se vedení ČT ještě pevněji usadilo ve svých zlatých křeslech. Budeme možná svědky „hlubokých“ analýz a poltických rozprav, možná, že se změní i nějaký ten zákon, ale vždy s cílem, aby vše zůstalo při starém. Jen si vzpomeňte s jakou slávou se třeba změnilo osazenstvo Rady ČT.

Přeji tedy dobrou zábavu při sledování dramatických událostí kolem naší veřejnoprávní televize. Doufám jen, že ti zpravodajští umělci nám ji pěkně přiblíží a vysvětlí. A hlavně, že nám vše předloží tak, abychom se mohli jen divit, co že se to u nás v Česku nesrozumitelného a nelogického děje.

Ten, kdo usiluje o zrušení poplatků pro veřejnoprávní média je nejen zapřísáhlý nepřítel kulturních a společenských hodnot, ale i osoba,  která nikdy nepochopila společenský význam a úlohu těchto institucí. Pokud je taková osoba v pozici politika, tak jen přiznává nevědomost hraničící s primitivismem demagoga, který sleduje jen osobní cíle, ale v žádném případě nejedná v zájmu společnosti.

V současné době není snad většího zla v naší společnosti, že samotná hlava státu a Česká televize. Obě tyto instituce svým chováním společnost rozpolcují a zeslabují. Nejhorší na tom je, že jejich jednání je determinováno ješitností a nikoliv zájmem o dobro společnosti. Arogantnost formulovaných prohlášení je také jejich výsadou.

Že Česká televize v oblasti zpravodajství a informovanosti veřejnosti hraje prapodivnou roli, je nesporné. Ale přes veškerou kritiku, plní svoji úlohu lépe, než privátní média. Pokusy o její zrušení jsou opravdu projevem absolutní neznalosti potřeb demokratické společnosti. Hlavním úkolem veřejnoprávních médií je vytvořit pevná společenská měřítka, podle kterých je pak možné posuzovat společenské, hospodářské a politické jevy.

Její nezávislost je pak nutno spatřovat v tom, že koncentruje pozornost společnosti na ty nejdůležitější prvky všeobecného dění. A to právě ve skoro konzervativní formě, která je oproštěna ode všem mediálních triků privátních médií. Nejde přitom jen o reklamu jako takovou, ale celou tu podbízivou a primitivní formu, jež se údajně orientuje na potřeby diváků.

Veřejnoprávní televize by se měla soustředit na potřeby občanů a společnosti. Měla by respektovat fakt, že existuje zásadní rozdíl mezi občanem a divákem. Mezi aktivním členem naší společnosti a pasivním pozorovatelem. V okamžiku, kdy se začne podvolovat populistickým trendům, selhává. A to je hlavní nedostatek České televize. Tento vývoj poznamenává z velké části nejen oblast zpravodajství, ale i uměleckou tvorbu.

Veřejné prohlášení pana Zemana není tedy bezprecedentní útok na Českou televizi, ale je to výrok hloupý a hodný populistického a regionálního politika. Prohlášení mluvčí ČT se pak odehrálo na stejné úrovni. Bylo jen důkazem bezmezné nevědomosti. Mimo jiné také očekávám, že ředitel České televize opět zmizí v pozadí zahalený do své obvyklé bezcharakterní mlhy.

Úřad prezidenta a veřejnoprávní média jsou základním znakem a tím nejdůležitějším prvkem demokratické společnosti. Mají ji jednotit a posilovat a ne rozbíjet a oslabovat. A i ten nejzavilejší kritik pana Zemana nebude volat po zrušení funkce prezidenta. Zrovna tak by se ale neměl ani ten nejostřejší kritik veřejnoprávních médií pokoušet je odstranit.

Žijeme v demokratickém systému, který má všechny prostředky k tomu, aby negativní jevy ve společnosti napravoval a ne je s primitivismem nevědomce rozbíjel kladivem.

Podle toho, jak se rozšiřuje Vaše spektrum vidění všech problémů, mám již obavy, že tomu tak v brzké době bude. Tedy to postihne i mne, což mě, doufám s pochopitelných důvodů, trochu uráží. Zároveň jste také nově objevenou politickou terminologií rozšířila mé podezření, že jsou to jen zastánci hnutí, jež nám slibuje lepší zítřky, kteří hned na první pohled vidí všechny špatnosti této společnosti.

Nemám nic proti ráznému odsouzení nepravostí, podvodů a neschopnosti. Mám však něco proti tomu jednoznačně určovat viníky s cílem dokazovat politickou rozhodnost. Většinou padají takové soudy hlava nehlava. Já si totiž myslím, že tunel Blanka je zářným příkladem neschopnosti politiků, kteří rozhodují v oblastech, které jsou jim tou dobře známou španělskou vesnicí.

Doposavad se vždy ukázalo, že představitelé stání správy se pokoušejí mnohdy kontrolovat něco, co vidí prvně v životě. Víte, ono se říká, že na dobrý obchod musí být vždy dva. A pokud je jeden z nich hlupák, tak to prvotřídně funguje. Nejlepším příkladem jsou všechny ty smlouvy v softwarové oblasti.

Pokud se nad tím vším jeden zamyslí, tak musí začít pochybovat o gramotnosti našich mnohých politiků. Nechci se tím postavit na stranu těch, kteří s rutinou prodávají státu nefungující produkty. Jejich morální postoj je opravdu na pováženou. Ale právě proto, myslí si naivní občan, máme přeci zástupce ve státním aparátu, kteří tomu zabrání. Opak je pravdou.

A tak se nabízí otázka, kdo nám v hospodářské oblasti více škodí? Zda ti obchodní šikulové, či ti, kteří od nich kupují? Z hlediska společenského to vidím jednoznačně. Jsou to politici, kteří se s příchodem do nějaké funkce domnívají, že tím automaticky získávají odbornost. Jsem si celkem jist, že jakákoli komise zřízená kvůli ostudě jménem Blanka, musí dojít k přesvědčení, že se na té katastrofě podíleli všichni.

Pochopitelně se tím zcela rozmělní otázka odpovědnosti. A kupodivu vždy ku prospěchu politiků. Mám něco proti tomu. Stejně tak, jak si hnutí, k němuž příslušíte a jež Vás do funkce primátorky katapultovalo, přisvojuje právo všeznalce a majitele univerzálních receptů. Bohužel ale jen ve strohé formě, kterou jste si v posledních dnech tak oblíbila.

Takže zbývá vlastně jenom poslední otázka: Jak nazývat ty, kteří od „debilních“ projektantů a ještě „debilnějších“ dodavatelů za miliardy neustálé něco kupují?

Pokud budu upřímný, tak bych se klonil k tomu poslednímu. Tedy obrazně řečeno. Ne, že bych se bál technického provedení, ale mám nesmírné potíže se rozhodnout kam nálož umístit, respektive komu by ta bomba měla být určena. Měla by tomu přeci jenom předcházet důkladná analýza o možných a pravděpodobných vinících.

V úvahu přichází totiž i navrhovatel prapodivné novely zákona pan Veleba. Chce mocí mermo potrestat naší mediální veřejnoprávní instituci. Tedy umožnit nespokojeným občanům osvobodit se od placení poplatků, které tvoří základní provozní kapitál ČT. Pokud by se mu povedlo novelu prosadit a pokud by se několika málo desítkám občanům podařilo vymanit se z povinnosti platit poplatky, docílil by totiž podle mého pan senátor pravého opaku.

Nespokojený občan by se mohl „svobodně“ projevit a vedení ČT by mohlo jenom jásat, že se tak zbavilo diváků, kteří nešetři kritikou. Zbavilo by  to tedy televizi i určité „zákonné“ odpovědnosti. Dalo by jí to v podstatě i určitou legalizaci pro další počínání. O tom, že by pár neplatičů mohlo ČT nějak zlomit, silně pochybuji.

Údajně jde panu Velebovi o to, aby se zejména zpravodajství vylepšilo. Proč se ale uchyluje k nějakému návrhu pochybné novely, která stejně se vší pravděpodobností neprojde. Zavání to alibismem a zamlžováním. Pokud by totiž novela prošla, tak by vše spíše  jen poukázalo na to, že naši páni poslanci neplní své funkce zástupců občanstva.

Jsou to totiž oni, kteří schvalují nefungující a řediteli ČT pochlebující Radu. A pokud do ní povolávají osobnosti,  které jen dokazují nedostatek kompetence a odpovědnosti za společnost, pak jsou vlastně spoluviníky a negativní vývoj našich veřejnoprávních médií se děje s jejich podporou. Nehledě na to, že každým rokem schvalují neprůhledné zprávy o hospodaření ředitele ČT. Pokud by tak nečinili, musel by si sbalit fidlátka a najít si jiné pole působnosti pro osobní obohacovaní se na úkor občanů.

A to, že se většině politiků zpravodajství ČT nelibí a že se nenajde nikdo, kdo by proti veřejnoprávní televizi zvedl hlas, zní přeci jenom trochu neuvěřitelně. Jejich „nelibost“ vůči ČT je možná čistě soukromá, ale v žádném případě ne poltické či společenské povahy. V podstatě kritizují jen v okamžiku, kdy na ně nevyjde vysílací čas.

Jinak jsou spokojeni, protože zpravodajství ČT jen podporuje určité zmatení občanů pokud jde o všechny společenské jevy. Připravuje tak úrodnou půdu pro všechny ty politické experty, kteří jako obchodní cestující prodávají produkty, které přinášejí tu největší provizi. Až již finanční, či mocenskou.

Vážený pane senátore, pokládám Váš návrh novely okolo placení poplatků za pouhý alibismus, jehož cílem je občany uchlácholit, že jako mají nějaká práva. Vaše snaha mne přesvědčit, že jste tím jediným odvážným bojovníkem za obrodu našeho mediální světa, nedosáhla cíle. Prostě Vám nevěřím, protože jste asi nepochopil podstatu problému.

Ta totiž vězí v soukromém ziskovém zneužití veřejnoprávního média. Vše je spojeno také s tím, že vedení ČT se nachází v pozici nomenklaturních kádrů. Pojem z dob nedávných a odsouzeníhodných. Kupodivu ale stále ještě použitelný. Připouštím, že existuje i varianta, že jste si plně vědom negativního vývoje v ČT. Pak to vypadá, že jste se rozhodl vše poněkud zahalit do poltické mlhy a využít k tomu „nefungující“ média.

A co teď s tou bombou? Nic. Nechám ji ležet. Vzpomněl jsem si totiž, co by asi řekla má babička:

„Ten chlívek je vlastně v pořádku. Stačí jen vzít koště a důkladně vymést to neřádstvo“ 

Přikláním se k tomu poslednímu. Jsem si vědom toho, že se zde věnuji tématu, které bylo na těchto stránkách již dostatečně zpracováno. V podstatě zcela odborně a většinou i pragmaticky a bez emocí. Nicméně mi to nedá.

Ta krásně zinscenovaná „živá“ show pana Moravce zase jen opět dokázala jeho rádoby intelektuální pohled na problémy naší společnosti. Nastínila, že i on se domnívá, že je docela možné, že v naší společnosti se vyskytují problémy, které by si asi zasloužili trochu pozornosti. Ale nic více. Že bychom se měli také dohodnout na tom, že je možná záhodno je řešit, bylo pro moderátora jako vždy žhavou půdou, které se rád vyhýbá.

V odborném mediálním světě politických alibistů se to nazývá objektivnost. Jinak řečeno, v žádném případě nezaujmout postoj. A když, tak právě ve formě „intelektuálního“ nadhledu, který má jen nastínit, že problémy jsou mnohem složitější než si „normální“ občan dokáže představit. Vlastně je i naznačeno, že toho obyčejný občan není ani schopen.

Takže se vše odbude sprchou informací, které pokud možno postrádají jakékoli pragmatické souvislosti. Jen se tématu pro forma dotýkají a stávají se tak automaticky polopravdami. Výsledkem pak je, že se tím dociluje jenom ještě většího antagonismu ve společnosti. Mohlo by se i říci, že jsou tím jen podpořeny další emocionální střety, které jen přihrávají populistickým politikům a mediálnímu světu. Jsou tak uměle vytvářena další nekonečná témata a aspekty problémů, které by jinak bylo možno vyřešit pomocí selského rozumu.

Rozumně uvažovat však nepřísluší naší společnosti, která je přeci povinna se zapojit do bláznivého globálního světa. Ano, žijeme v globálním světě. Není to však nic nezvyklého, je to tisíciletý vývoj lidstva. Je to prostě normální svět, který jsme si vytvořili. Pojem globální přišel teprve tehdy, když mocenské zneužití tohoto vývoje dosáhlo nemorálnosti, kdy bylo nutno s pomocí vědeckých teorií jeho brutálnost opodstatnit. Respektive konání těch, kterým je tento vývoj zlatým dolem.

Dochází tak k mlžení a zakrývání negativních dopadů tohoto vývoje. A moderátoři typu pana Moravce jsou nedílnou součástí mediálních kampaní, které se pokouší zakrývat negativní dopady na prosté občany. A tak se nám ten rádoby „intelektuální“ věštec vždy pokouší vše jen nastínit. Tedy, arogantně naznačí, že tomu všemu ani nemůžeme porozumět.

Pomáhá si i „nenápadnou“ manipulací. Když se totiž omylem v jeho show objeví host, který by měl schopnost nám občanům vše vysvětlit, stane se pro pana Moravce přízrakem, kterého je nejlépe se co nejdříve zbavit. Odborně se tomu říká, že vysílací čas je u konce.

Tragédii nás občanů je to, že „vysílací“ čas pana moderátora je neomezený. To ale není nutno vidět absolutně negativně. Dokazuje to, že vedení ČT je toho názoru, že český divák je nevědomý hlupák. Ostatně za plného souhlasu a podpory našich politiků.

Pochopitelně myslím tím tu poslední ideu ministra financí pana Babiše. Zcela oprávněně touží po tom, aby každý platil DPH. Tuto obdivuhodnou vymyšlenost státních aparátů. V podstatě jde vždy o to, vytáhnout z kapsy občana další daně bez toho, aby to vypadalo jako zvýšení daní z příjmů. Tato daň postihuje jen konečného spotřebitele, tedy prostého občana, který si něco koupí a tím odevzdá státu další část poctivě vydělaných peněz.

Obchodníkům jen ztěžuje účetnictví a mnohým slouží ke spekulacím a obohacování se. Celý ten systém umožňuje státu rychle získat velké množství peněz. A relativně jednoduchým způsobem, který by neměl vyžadovat velké kontrolní systémy. Vykutálenost mnohých však již dosáhla toho, že stát přichází neodváděním DPH o miliardy. Mnohdy však i proto, že to neprůhledná a nesmyslná legislativa umožňuje.

Je tu však i jiný aspekt. Ono se u nás přeci jenom trochu moc krade. Prostě žije mezi námi moc těch, kteří žijí na úkor jiných. Vlastně je to problém společenské morálky. Tedy pokud ještě vůbec nějaká existuje. Asi ne, protože nás každý den mediální výstupy všech možných odborníků a pochopitelně i politiků přesvědčují o tom, že kdo nekrade je hlupák. A nevzdělaný hlupák.

Neustále se totiž mluví o korupci, lobbyistech, o úspěšných byť i nemorálních obchodnících. Nehledě o všech těch střetech zájmů, kterých je tolik, že by jeden mohl nabýt dojmu, zda tu již nemáme občanskou válku. V dobách minulých byla veškerá tato „odborná“ činnost nazývána zlodějnou. Nikdo nepochyboval o tom, že je to věc škodlivá, protože tu někdo okrádá druhé. Odsoudit takové lidi jak morálně tak zákonem, nebyl problém.

Dnes je odsouzení takových nemorálních činů podkladem pro dlouhé soudní spory, politické boje a vědecká pojednání. Nemíním tím, že by se jako ve středověku měla zlodějům hned useknout ruka, ale okamžitě jim zatrhnou tipec by neškodilo. A to bez dlouhých průtahů a mediálního divadla, které je ostatně také pěkným zdrojem příjmů. Hrůza je i v tom, že má vzbudit u občana pocit, že se proti něčemu nekalému bojuje. V podstatě však dělá z podvodníků jen hrdiny.

Jistě, že stát potřebuje peníze. Nesmí se však stát nepřítelem občanů. Jeho úkolem je všechny prostředky rozdělovat podle potřeb společnosti. Nejde přitom jen o zachování spravedlnosti, ale i jít dobrým příkladem. A co činil stát za poslední desetiletí? Respektive ti, kteří vše s naším vědomím řídili? Kradli a kradli a kradli. A kradou dodnes. Jsem přesvědčen, že v podstatě velká  část deficitů jde na konto „chytrých“ politiků a jejich spojenců. Začalo to „geniálním“ panem Klausem, který je stále omylem pokládán za Boha ekonomiky, a zda by to mohlo skončit panem Babišem je ještě ve hvězdách.

A snaha vše řešit elektronickou kasičkou je jen důkazem, že něco v naší společnosti nefunguje. Jsou to ale problémy, které se takto nevyřeší. Nejde v žádném případě o nedostatek peněz ve státní kase. Spíše co se s nimi děje. Zda zvýšená potřeba státních peněz neslouží jen k tomu, že se tím zakrývají ztráty způsobené amatérským vládnutím, kdy dochází k investicím, které jsou v podstatě zlodějnou na úkor společnosti samé.

Jak je třeba  možné, že z našich škol vycházejí děti, které jsou z hlediska hospodářských potřeb „hloupé“ a tedy nepotřebné? Jak je možné, že se z našeho zdravotnictví stává hospodářské odvětví? Jak je možné, že naše kultura upadá? Že divadla musí bojovat o přežití? To je jen část z oblastí, které mají co do činění ne s penězi, ale s morálkou. A zároveň oblasti, které by měli nejen z morálních a kulturní hodnot vycházet, ale je i ochraňovat. Stejně tak je nutno se ptát: Jak je také možné, že máme milionové armády poctivých občanů, kteří žiji na pokraji chudoby? Je to opravdu vše způsobeno tím, že ne všichni platí poctivě daně?

Nemyslím. Základním problémem je absolutně cílevědomé ničení společenské morálky a tím i pocit solidarity. A přitom jsou to hlavní pilíře demokratické a sociálně spravedlivé společnosti. To vše nahrazovat legislativou je jen přiznání politické neschopnosti a sociální nekompetence těch, kteří, ač ve vysokých státních funkcích, každý den dokazují, že tyto pojmy jsou pro ně neznámou vlastností. Jejich řevnivost, ješitnost, sobeckost a egoismus tak vládnou nad naší společností.

A nějaká ta elektronická kasička nám nepomůže. Pokud bude fungovat a něco přinese do státní kasy, tak to budou jen záplaty na černé díry ve společenském systému. Ty jsou způsobeny nejen naší neschopností, ale často i záměrně vytvářeny. A většinou usilovnou a snaživou prací politiků s neexistují morální a sociální odpovědností.

Myslím to smrtelně vážně. Veškerá má kritika na Vaši osobou byla asi nespravedlivá. No, víte, rádoby novinář. Však já znám Váš názor. Takže beru veškerou mou kritiku na Vaše jednání a chování zpět. S velkým zpožděním jsme totiž konečně přišel na to, co je příčinou veškerých nedorozumění mezi Vámi a veřejností, která vyplňují celé období, kdy jste hlavou našeho státu.

Došel jsem definitivně k poznatku, že jste asi nevinen. Důvod je jednoduchý. Stala se asi taková nemilá věc. Při uvedení do úřadu Vám nikdo nesdělil následující fakta. Kdo jste, odkud pocházíte a jaké máte občanství. Stejně Vám zůstalo utajeno do jakého úřadu jste byl zvolen a který národ reprezentujete. Přiznávám, že je to nehorázná nedbalost, která by měla být tvrdě potrestána.

Je mi také líto, že žádný z Vašich spolupracovníků nenašel odvahu Vám tato základní fakta sdělit. Se vší pravděpodobností je to asi nemístná úcta k výkonu funkce prezidenta. Místo toho se snaží tuto svou slabost zakrývat prapodivným vysvětlováním a objasňováním Vašich činů a výroků. Ty jsou v podstatě absolutně správné, ale právě, v tom je ta potíž, neodpovídají místu a času Vaší aktivity.

Myslím si také, že i v tom je slabost Vašich spolupracovníků. V podstatě Vás dostávají do velmi nezáviděníhodné situace. Ono se totiž občas říká, když třeba někdo přijde o život, že byl v nevhodný moment na nevhodném místě. Jistě chápete, že to je opět takové hloupé novinářské přirovnání, ale přiznávám pří mém vzdělání a mých životních zkušenostech, že se na více nezmohu.

Doufám, že mou omluvu přijmete. Pochopitelně by mne potěšilo, kdybyste v mnou navrhovaném duchu promluvil se svými spolupracovníky. Myslím, že by se i jim ulehčilo. V dobré vůli se bohužel dostali do situace, která jim asi se vší pravděpodobností přerůstá přes hlavu a může mít negativní vliv na jejich psychický stav.

Nemějte mi také za zlé tato pozdě přicházející upřímná a kajícná slova. Měl jsem jen, opět možná naivní představu, že to je mojí morální povinností Vám mé myšlenky sdělit. Pochopitelně, že musím počítat i s tím, že mnou navrhované řešení již bylo v rámci hradní kanceláře provedeno, ale požadovaný efekt se nedostavil. V tom případě připustím, že jsem se asi, jako již mnohokrát v životě, prostě mýlil.

Pak mi asi nezbude nic jiného než, že se vrátím k mé neoprávněné a nespravedlivé kritice v obvyklém tónu hloupého a nevzdělaného novináře. K tomu bohužel se ale přiřazuje i další zcela  nehorázná vlastnost. Lidé tohoto Vámi tak odsuzovaného lidského typu se většinou neomlouvají. Tedy v tom případě zde ještě ta poslední omluva za to, že se příště neomluvím.

P.S. Nikdy jsem si nemyslel, že dojdu k přesvědčení, že jsem skoro nucen takto hloupý a absolutně přebytečný text psát. Tedy v prostředí kulturní a inteligentní společnosti, která mne obklopuje. Ale i v tom se mohu pochopitelně mýlit.

Přiznávám, že se možná jedná o jen zcela podvědomý reflex. Prostě takové varování vycházející z mého nitra, které se již muselo vyrovnat s mnohou nemilou situací, jež nám připravuje život bez toho, abychom na ni byli připraveni. V podstatě je to živočišný reflex, který nás upozorňuje na nějaké nebezpečí, aniž by bylo na první pohled zřejmé. Je to také ale výzva k přemýšlení a úvaze.

Jistě nemám nic proti tomu, aby naše úřady a státní organizace pracovali efektivně. Jen bych rád, aby v nich mohli pracovat lidé a ne roboti. Víte, lidské chyby jsou mnohdy milé, mnohdy i tragické, ale patří k životu. On totiž každý bezchybný člověk je v podstatě podezřelý. A když se tak dívám na Vaši personální politiku, tak mám pocit, že uctíváte právě jen bezchybné a poslušné roboty. A ty chybující lidi odstraňujete nemilosrdně a definitivně. Prostě řídíte vše jako firmu.

Za úvahu také stojí, že existuje mnoho velice úspěšných firem, které dosahují skoro astronomických ekonomických výsledků. Když se ale setkáte s jejich zaměstnanci, tak jsou to mnohdy lidské trosky. Třesou se strachy o práci, pijí a nebo berou drogy, neodváží se být nemocní. Jsou také úspěšné firmy, které ale pravidelně propouštějí tisíce zaměstnanců, prostě je nepotřebují. A pak jsou i malé podniky, docela dobře se drží při životě, nic moc, ale osazenstvo se ještě dokáže smát a práce jim dělá radost.

Je také nemnoho světových koncernů, které přežívají jen díky tomu, že plně ovládají politiky a diktují jim podmínky. Jejich šéfové tvoří uzavřenou a pro veřejnost neznámou společnost vyvolených. Charakterizuje je jedno: Mají vše pod kontrolou. A tak ve mně hlodá myšlenka, zda jste se také nevydal po této cestě. Jistě, nyní hovoříte jen o kontrole účtenek a honíte se za zloději. Nejsem si jist, zda u toho zůstane.

Při Vašich personálních změnách často padají hesla jako: Manažerské schopnosti a tah na branku. Přesně tak to stojí v nemnoha firemních inzerátech. Nesnáším tato hesla. Já si je totiž překládám podle svého. A v mém podání znějí takto: Chceš být také žralokem? U nás máš šanci! A to vše v bazénku, který je plný rybiček. Já osobně nazývám takovou vodní nádrž lidskou společností. A ty malé rybičky jsou pro mne takzvanou střední vrstvou, která je páteří zdravé sociální ekonomiky a zásadním prvkem demokratické společnosti.

Víte, ve starých firmách byl velmi důležitou osobou prokurista. Ten věděl o každém groši. Ale ve své podstatě měl ve firmě jen hlas poradní, či nabádavý a možná i hrozící. Ale nikdy neměl to poslední slovo. To bylo výsadou šéfa. A já si teď nejsme jistý, jakou roli to vlastně hrajete v našem společenském a politickém životě. V poslední době to totiž vypadá tak, že Vaším cílem je absolutní kontrola. Přiznám, že jsem trochu přičuchl k Vašemu hnutí. Byl jsem i na takových malých zasedáních. Kritika byla nepřípustná, respektive jsem byl vždy důrazně upozorněn na to, že se jedná o direktivy shora o kterých se nediskutuje. Patřím ke generaci, které toto něco připomíná.

A tím posledním podnětem k těmto všem úvahám a definitivnímu pocitu strachu bylo Vaše poslední rozhodnutí, že ministrem spravedlnosti bude takový mladíček. A právě s manažerskými vlastnostmi a tahem na branku. Je mu teprve 32 let a zaručeně neví co to vlastně společensky znamená. Z mého pohledu mu totiž ještě teče mléko po bradě. Pravda, při své odborné praxi se již pravděpodobně obeznámil se všemi triky jak je možno druhé a případně i stát podvádět.

Vyzařuje z něj touha vše neřestné vymítit zákonem. Zcela podle Vašich přání. Jeden z mých advokátů mi dal před mnoha lety poučení. Řekl mi: Já vás ochráním od toho, aby vás někdo připravil o vaše práva. To ale neznamená, že vám pomohu ke spravedlnosti. Nikdy jsem jeho slova nezapomněl. A teď jsou zase živá. Ano, jsem naivní a očekávám od ministra spravedlnosti, že se dokáže s morální převahou povýšit nad zákon, pokud by docházelo k nespravedlnosti vycházející ze zákona.

Při vší fantazii si nedokážu představit, že by toho Váš kandidát byl schopen. K tomu mu prostě chybí životní zkušenost a určitá moudrost. Takže mu nezbývá nic jiného, než Vám úslužností projevit vděk. Místo toho, aby Vás, podle mých asi mylných představ, spíše kontroloval a držel na uzdě. Jste přeci jen ministrem financí. Nic víc, nic míň.

Ono totiž mnohé politické hnutí, které proklamovalo pořádek, bojovalo proti nešvarům, trestalo vyžírky, odsouvalo neschopné a tlačilo do popředí vyvolené, skončilo tak, že vytvořilo černé skvrny na stránkách lidských dějin. Nechci, aby se to opakovalo. Nebylo by mi ale nic milejšího, než  abych se ve svých úvahách mýlil. Také jsem již na počátku přiznal, že můj strach je to jen takový nepříjemný pocit. Bohužel jsem ho ale doposavad nedokázal rozumem potlačit.

Pochopitelně, že mám na mysli ten již proslulý tunel a ne určitou dámu. I když mi nevypočitatelné chování této stavby mnohou ženu připomíná. Od koketnosti až po jízlivost, od výsměchu až po aroganci. Teď jsem se tedy dověděl, že tato chlouba našeho stavitelského umu nesnáší vodu. Tedy nějaké ty kabely, které jsou určitě podle normy a také podle přesných předpisů uloženy. Jak jinak.

Jsem ale rád, že mne někdo upozornil na to, že v oblasti, ve které žiji, občas prší. Pravda, mnohdy více než dost, ale přeci jenom ne tak neobvykle. Chápu, že to je pro mnohé asi překvapivé zjištění. Pochopitelně mne má neznalost nutí k otázce, zda je vůbec počítáno s tím, že by tím tunelem měla jezdit i auta. A nebude jich prý málo. A mnohá mohou být i velká a těžká. Nevím, ale mám z toho strach. Možná, že to ten tunel také nemá rád.

Jinak řečeno, už mám pocit, že si každý, který má s touto stavbou něco společného, ze mne dělá srandu. Dokonce bych řekl, že útočí na mou inteligenci. Pokud bych se cítil občanem, tak mne i uráží a podvádí. Jenom když si vzpomenu na tvrzení toho rádoby primátora, který dokonce naznačoval, že je celá stavba vlastně ilegální. To byl pro mne jeden z vrcholů.

Osobně si myslím, že bychom měli tunel Blanka prohlásit za národní symbol našich snah. Za takový obraz toho, co si představujeme pod tunelováním. Prostě něco takového, jako byla ta mohutná socha Stalina a jeho spolubojovníků na Letenské pláni. Škoda vlastně, že jsme ten monument odstranili, mohl by nám být varováním, že ne vždy děláme vše dobře.

Proto již teď hlasuji pro to, abychom tunel Blanka nezasypávali. Mohl by se stát studijním objektem nesplněných tužeb. Občas v něm pak můžeme udělat nějakou televizní show. V tom má třeba ČT značnou zkušenost. Doufám, že rekvizity z té poslední nikdo nevyhodil. Občas by tunelem mohla také projet i slavnostně ozdobená auta. Nějaké vhodné výročí by se k tomu jistě našlo. Či tam nechat řádit děti na těch jejich moderních přístrojích, která nahrazují zdravé běhání.

Pokud by můj návrh byl přijatelný, mělo by to tu výhodu, že bychom mohli tunel slavnostně dokončit. Definitivně. Možná i ten termín by mohl být konečně konečný. Strašně bych si oddychl. Mne totiž trápí ještě jedna noční můra. Pokud si vzpomínám, tak mi média vždy ukázala začátek tunelu. A ono se říká: Vidět světlo na konci tunelu.

A znáte dnešní svět. Pořád se před námi občany něco utajuje. No, právě. A já ještě neslyšel z úst nějakého toho zaručeného experta, že to malé světýlko na  konci tunelu zahlédl. Možná, že ani nikdo neví, kam ta díra směřuje. Docela bych tomu uvěřil, tedy kdyby by mi to někdo řekl. Připadalo by mi to i logické a odpovídající dnešní době. Vždyť už tuneluje kdekdo. A prý tou podzemní rourou tečou peníze a také nikdo neví kam.

Ale všichni mlčí, či se pořád na něco vymlouvají. Jako třeba na ty kabely, které nesnášejí vodu. Mám takový na zahradě. Už léta. Vlastně desetiletí. Pořád funguje a nikdy si mi nestěžoval. Je to vlastně pamětník. Přežil dokonce i nějakou tu revoluci. O vodě a sněhu ani nemluvě. Prostě slouží a mlčí. Divné. Asi nepochopil dnešní dobu. Asi bych ho měl vykopat a zahodit. Bylo by to trendy. Ale neudělám to. Mám s ním soucit. Já tu dnešní dobu také občas nechápu.