Myslím to smrtelně vážně. Veškerá má kritika na Vaši osobou byla asi nespravedlivá. No, víte, rádoby novinář. Však já znám Váš názor. Takže beru veškerou mou kritiku na Vaše jednání a chování zpět. S velkým zpožděním jsme totiž konečně přišel na to, co je příčinou veškerých nedorozumění mezi Vámi a veřejností, která vyplňují celé období, kdy jste hlavou našeho státu.
Došel jsem definitivně k poznatku, že jste asi nevinen. Důvod je jednoduchý. Stala se asi taková nemilá věc. Při uvedení do úřadu Vám nikdo nesdělil následující fakta. Kdo jste, odkud pocházíte a jaké máte občanství. Stejně Vám zůstalo utajeno do jakého úřadu jste byl zvolen a který národ reprezentujete. Přiznávám, že je to nehorázná nedbalost, která by měla být tvrdě potrestána.
Je mi také líto, že žádný z Vašich spolupracovníků nenašel odvahu Vám tato základní fakta sdělit. Se vší pravděpodobností je to asi nemístná úcta k výkonu funkce prezidenta. Místo toho se snaží tuto svou slabost zakrývat prapodivným vysvětlováním a objasňováním Vašich činů a výroků. Ty jsou v podstatě absolutně správné, ale právě, v tom je ta potíž, neodpovídají místu a času Vaší aktivity.
Myslím si také, že i v tom je slabost Vašich spolupracovníků. V podstatě Vás dostávají do velmi nezáviděníhodné situace. Ono se totiž občas říká, když třeba někdo přijde o život, že byl v nevhodný moment na nevhodném místě. Jistě chápete, že to je opět takové hloupé novinářské přirovnání, ale přiznávám pří mém vzdělání a mých životních zkušenostech, že se na více nezmohu.
Doufám, že mou omluvu přijmete. Pochopitelně by mne potěšilo, kdybyste v mnou navrhovaném duchu promluvil se svými spolupracovníky. Myslím, že by se i jim ulehčilo. V dobré vůli se bohužel dostali do situace, která jim asi se vší pravděpodobností přerůstá přes hlavu a může mít negativní vliv na jejich psychický stav.
Nemějte mi také za zlé tato pozdě přicházející upřímná a kajícná slova. Měl jsem jen, opět možná naivní představu, že to je mojí morální povinností Vám mé myšlenky sdělit. Pochopitelně, že musím počítat i s tím, že mnou navrhované řešení již bylo v rámci hradní kanceláře provedeno, ale požadovaný efekt se nedostavil. V tom případě připustím, že jsem se asi, jako již mnohokrát v životě, prostě mýlil.
Pak mi asi nezbude nic jiného než, že se vrátím k mé neoprávněné a nespravedlivé kritice v obvyklém tónu hloupého a nevzdělaného novináře. K tomu bohužel se ale přiřazuje i další zcela nehorázná vlastnost. Lidé tohoto Vámi tak odsuzovaného lidského typu se většinou neomlouvají. Tedy v tom případě zde ještě ta poslední omluva za to, že se příště neomluvím.
P.S. Nikdy jsem si nemyslel, že dojdu k přesvědčení, že jsem skoro nucen takto hloupý a absolutně přebytečný text psát. Tedy v prostředí kulturní a inteligentní společnosti, která mne obklopuje. Ale i v tom se mohu pochopitelně mýlit.