Pokud si myslíte, že jen provokuji, tak vás upřímně upozorňuji, že si tím nejsem sám docela jistý. Ale mám opravdu takový pocit, že tehdy byl řádný občan jiný, svým způsobem bylo pro autora za komunistů mnohem jednoduší navázat „tajný“ kontakt se čtenářem. On, tedy čtenář, totiž velmi dobře věděl, co je a co není propaganda. Měl už takový ten smysl a cit pro to, co by mohla být pravda a co ne. Prostě utáhnout ho na vařenou nudli nebylo tak lehké.
Takže, když si mocipáni přáli a jeden musel napsat to, co prostě musel, tak neměl starost o duševní rozpoložení čtoucího, nebezpečí srdečního záchvatu nehrozilo, spíše srdečného smíchu. Myslím, že to prospívalo oběma stranám. Pravda, tento stav byl mnohdy i na obtíž komunistickým předákům. Stávalo se totiž, že se i v Rudém právu psalo o pravdivých věcech a potíž byla v tom, že jim nikdo nevěřil. V tomhle ohledu tedy komunikace poněkud vázla, jaksi nebylo možné veřejně poukázat na to, že tedy to a to je nutno brát vážně.
Dobrá, ponechám pravdu stranou, budu se věnovat jenom propagandě. Když se měla poslouchat nějaká veřejná řeč a člověk tam musel, tak tam šel. Strach neměl, vždy tam bylo dost těch, kteří mu řekli, kdy se má tleskat. Obsah nevnímal a když se ho potom někdo ptal, tak klidně odpověděl: „Byla to kráááááásná řeč“. A bylo to. Když se různá prohlášení a plamenné projevy musely tisknout, tak je nikdo nečetl, škoda papíru to nebyla, druhý den se do novin balila zelenina.
A já si myslím, že dnes je tomu trochu jinak. Propaganda se čte a poslouchá, mnozí jí opravdu tleskají, oči jim září a myslí si, že se jim dostává pravdivých slov ukazujících skvělou budoucnost. Já bych takové projevy sice zase raději používal na balení zeleniny, ale to nejde, ony jsou elektronické. Kouzlu obratného jazyka podléhá podle mne hlavně mladší generace. Inklinuje k tomu zvedat palce tam, kde si jiný třeba dělá starosti, věda, že se takhle mluvilo za „starých“ dob. A těm mladým to není lehké vysvětlit. Chybí asi soudruzi odborníci. I oni by však měli těžkou práci. Media chrlí každou vteřinu nějaké strašně důležité informace. Ta rychlost je tak úžasná, že mám mnohdy pocit, že mně informují již o něčem dříve, něž k tomu vůbec došlo, pokud k tomu vůbec došlo.
Druhý problém je, že také kdekdo píše kdeco. A v tom se už nevyzná vůbec nikdo. Naivně jsem si myslel, že je možno na to poukázat. Upozornit na to, že třeba není dobré psát o důležitých věcech tak trochu zjednodušeně. Prostě sesmolit pár vět, které by mohl čtenář špatně pochopit, že by si to jako vyložil po svém. Jako třeba o těch Rómech a pak o těch s tou docela tmavou pletí, prostě o všech těch, kteří dělají věci, které se nám jako nelíbí. Potom také o rasismu a antirasismu a vůbec o všech těch ismech.
Já si tedy myslím, že když jeden pořád píše jenom o tom, že Rómové jsou líní, agresivní a vůbec na nic, že to možná není dobré. A když pak čtu, že ti „černí“ nemají nic jiného na práci, než vraždit „bílé“, tak to už dostávám docela strach. Vždyť on by si to někdo mohl vykládat tak, že ti „všichni“ – skoro se obávám to napsat – nejsou ani lidé. Tedy úplně tomu nevěřím, že by jako k tomu mohlo dojít, ale na straně druhé, historie je plná takových nedorozumění.
Tak jsem se to pokusil několika autorům vysvětlit. Tedy jen je upozornit, že to nepokládám zrovna za dobré. A představte si, všichni dělali, jako že nevědí o čem to mluvím. Včera jsem zrovna zase s jedním diskutoval, ale ne, nedal se přesvědčit, pořád si myslel, že ho podezřívám ze lží. No, na to já vůbec nepomyslel, jen jsem ho chtěl upozornit, že by jako jeho slova mohl někdo špatně pochopit a dokonce by se mohl odhodlat, že jako zachrání lidstvo. A prostě by se vypravil na ty – no víte, které myslím – prostě, že jo, jak už to tak bývá ve svatém nadšení, aby s nimi zamet, prostě ukázal, kdo je tu pánem.
Přiznám, že jsem pohořel. Ten asi renomovaný autor prý ví přesně co dělá, je si tím absolutně jistý. A pořád si mlel svou, znáte to, já o koze a on o voze. Vzdal jsem to. Tak jsem si řekl, že se holt nedá nic dělat, že musím zase doufat na ty chytré čtenáře. A pokud mi ale neporozumí ani ti, tak jsem prostě jenom provokoval. Co naplat, asi jsem zaspal dobu.