Jsem šťastný, protože jsem absolutně nevinný. Nejsem věřící, ale cítím se jako po zpovědi. Mám pocit, jako bych si právě dnes koupil odpustky až do konce svého života. Děkuji tímto všem, kteří mi zde objasnili všechny negativní rysy rozporuplné osobnosti pana Václava Havla. Myslím, že po celý můj další život budu oproštěn od pocitu viny. Protože, za vše špatné kolem mne nese vinu on.
Jako právě teď. Trochu jsem si popálil prst. Už jsem si chtěl nadávat, obvinit se z vlastní nešikovnosti. Ale pak jsem si vzpomněl na ta moudrá a vysvětlující slova těch, kteří se zde starají o osvětu. Díky. Hned jsem věděl, kdo je vinen na mém popáleném prstu. Kdo jiný, než Václav Havel.
Já doufám, že to brzo pochopí třeba i naši politici. Když je budeme kritizovat za nějakou tu špatnost, stačí jim jen ukázat prstem. Já ne, to on. Myslím, že ti, kteří brojí proti kultu Václava Havla se mýlí. Já bych navrhoval postavit sochu, třeba i malou, na každém rohu. To ukazování prstem, by pak bylo jednodušší a mnohem srozumitelnější.
Také bych doporučil, aby byl jeho obraz pověšen na zeď v každé školní třídě. Je přeci důležité, aby naše děti vyrůstali bez tíživého pocitu viny za své neúspěchy. Ne. Musí se také naučit ukazovat prstem. A nedej bože, aby v nich někdo pěstoval pocit odpovědnosti za vlastní činy. Ne, to nemůžeme dopustit. Tím bychom ohrozili naši budoucnost.
Co zbývá jen dodat? Snad jen pár bezvýznamných slov.
Šťastná to společnost, která má možnost vinu za vlastní nevědomost a neschopnost svalit na hlavu jediného člověka. Hlavně, když už je konečně mrtvý.
P.S. Když říkám zde, tak tím míním blog na iDNES