Vím, že nosím dříví do lesa, ale prostě nemohu jinak. Chtěl jsem se totiž dovědět něco o kvalitě našich potravin Pan Moravec vykřikoval, že se tím bude dnes zabývat. Tak jsem na něho přepnul. Ale ctihodný to super moderátor mě zase cpal statistickými čísly a těmi procenty jsem se málem udusil. Prostě mi zkazil žaludek.
Je totálně přesvědčen o tom, že každý divák sedí u televize s tužkou v ruce a pilně si notuje všechny ty informace o tom, že někdo všechno kontroluje. Je do statistiky zamilován, čísla jsou pro něj vše. Obrazově to sexy není, ale on to vnímá jinak. Našel si i vhodného partnera. Všechna čísla mu potvrdil ústřední ředitel Státní zemědělské a potravinářské inspekce Martin Klanica.
Jsem sice rád, že se někdo stará o kvalitu našeho jídla a vede kolem toho přesný výkaz pracovní činnosti, ale že bych to musel poslouchat 45 minut, to tedy ne. Jednak to vím, a potom jsem to již pochopil asi tak po minutě vysílání. Už jsem chtěl přepnout, ale tu se objevila paní profesorka Dostálová a začala hovořit o tom, co by mne zajímalo. Jako co se rádo v obchodech falšuje a já to kupuji.
Nesměla však hovořit dlouho, pan Moravec se asi cítil zastíněn. Ale řekl jsem si, třeba může ta chytrá vzdělaná paní ještě něco říci. Byl jsem odměněn. Opravdu směla, ale ne mnoho. Stejně tak tomu bylo s panem Vaňkem. Má něco jako kulinářský institut. Ví toho ale o potravinách více než pan novinář, takže nesměl také dlouho mluvit.
To už jsem se konečně naštval a opustil totalitu pan Moravce. Přeci se nenechám urážet, mám vždy pocit, že mi chce dokázat, že jsem úplný hlupák a ignorant, když opovrhuji perlami vědomostí, které mi hází osobně na nedělní talíř.
Ano, jsem obyčejný člověk, asi trochu hloupý, přepnul jsem na „gulag“, tedy do Soči. Je tam krásně, všichni se radují, honí se za medailí a já jim k tomu tleskám. Prý zde stály hrozné pracovní tábory. Ano, to je smutné. Lidé dělají mnohdy příšerné věci. Ale teď je tu něco pro radost a všichni jsou šťastni a žijí dneškem.
Jinak je tomu v České televizi. Tam sedí pan Moravec, diktuje národu co ho má zajímat, o čem by měl přemýšlet. Trochu mi to připomíná praní mozku, tak trošku totalitu. Takový závan minulosti. Asi ještě nenastala ta správná doba. Ale snad přijde, vše zbouráme a postavíme novou Českou televizi.
A pak mi vůbec nebude vadit, když někdo po létech bude vykládat, že tady stála jedna budova, jmenovala se Česká televize a v ní seděl jistý pan Moravec a každý týden vykládal divákům všechno co je nezajímá. Nedal pokoj, museli kvůli němu zbourat celou budovu, protože jinak nebylo možné, aby přišel někdo jiný, kdo by směl divákům říkal věci potřebné a hlavně ty, které je zajímají.
Takže, kdo se koukal na Soči, udělal dobře. Opravdu o nic nepřišel, ani jeho vzdělaní neutrpělo, pocit viny opravdu nemusí nikoho trápit.