A hlavně ukažte to všem a všude. Tedy tak bych to řekl já. Ani ve snu by mne nenapadlo, že by to mělo někoho pobuřovat. Ti, kterým se to nelíbí, se mohou klidně na veřejných prostranstvích ponořit do stránek novin. Tam se mohou denně dočíst, jak jsme všichni nešťastní, hloupí, nespokojení a vlastně krátce před sebevraždou.
Mne by ani nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát předmětem veřejné diskuse. A ani jsem nevěřil, že by o tom pan Moravec zde mohl napsat, co napsal: Líbejte se, ale doma! Navštívil jsem mnoho zemí. Tam, kde se všichni procházeli „slušně“ s pohledem do dáli, bylo smutno, život byl šedý, budoucnost nejistá.
Tam, kde se lidé objímali, drželi za ruce a podle chuti líbali, bylo veselo. Na ulicích plno smíchu, vládla zde nálada nebránící životnímu optimismu. Budoucnost všech těch byla asi také nejistá, ale všichni věřili, že to lépe zvládnou, když nebude pošmourno.
Ostatně nějaký ten Valentýn mne nikdy nezajímal. Nemám svaté moc rád, mám raději nevěrce. Nemám také rád, když mi někdo něco předepisuje. I třeba to, kdy a kde mám či nemám políbit tu, kterou mám rád.
Jistě, máme svobodu. Takže pokud někdo chce prožívat lásku podle kalendáře a potajmu, tak ať to klidně dělá. Jenom ať mi proboha nepředepisuje, kdy smím být šťastný. Pokud s tím má někdo problémy, tak je mi ho hrozně líto, jeho život musí být strašně smutný. Řekl bych skoro, že mu protéká mezi prsty.
Takže, vy všichni šťastní, doufám, že vás brzo uvidím na ulicích a v parcích. V metru, autobusu a tramvaji. Prostě ukažme, že nejsme národem škarohlídů a frustrovaných závistníků. Vykašlete se na Valentýna a ty, kterým se to nelíbí. Nikdo nám přeci nebude zakazovat ukázat naši lásku, nikdo nám nebude zakazovat ukázat naše city.
Důvod mého „pobouření“ je možno naleznout zde: