Já si tedy myslím, že ano. Vždyť to vypadá tak, že když přijdeš do banky a slušně pozdravíš, tak někde klikne nějaký počítač a už máš o pár korun míň. Pravda, ta dáma či pán, jsou strašně milí a úslužní. Jsou neuvěřitelně přátelští, člověk má dokonce pocit: Podívej, ti se dobře starají o mé peníze.
Jakmile si to myslíš, tak jsi ztracen. Dáš jim peníze a v podstatě už je nikdy neuvidíš. Nikdy se nedovíš, co se s nimi děje. Většinou je půjčí sousedovi. Ten musí mít hodně štěstí, aby neplatil více jak 10 procent úroků. Jsou to tvoje peníze a ty dostaneš na „běžném“ účtu jedno procento. Dříve se tomu říkalo lichva a bylo to často i trestné.
Prý je to dnes všechno podle zákona. Budiž. Ale co všechny ty poplatky? Když jdu koupit chleba tak je na regále cedulka, že stojí třeba 18 korun. Jdu ke kase a zaplatím ty peníze a chleba je můj. Kdyby ho však prodávala banka, stálo by na cedulce 12 korun. U kasy by však chtěli asi tak zcela přesně 17,98 Kč. Hned by se mi dostalo vysvětlení. No přeci poplatek za transport, za uložení do regálu, za nájem, za světlo a také přeci za to, že to vše zaplatím.
Asi bych v takové „bance“ nikdy více nenakupoval. Řekl bych zlodějna. Jiný na to: Hlupáku, co se rozčiluješ, vždyť jsi na konci zaplatil zase jenom 18 korun. Jistě, ale někdo mi ten chleba nabízel za 12. Kolik musím skutečně zaplatit, jsem se dověděl až u kasy. Má snad banka privilegované postavení? Jak to, že pekař musí být „transparentní“ a banka ne?
Nebo snad musím stát hodinu v bance a číst návod jak budu „zákoně“ podveden? A když se mi to nelíbí utíkat ke konkurenci a znova se ponořit do „studia“. Nebo dokonce požádat o pomoc odborníka, který mi to vše „vysvětlí“? Ne, já prostě řeknu, že to vše je vlastně podvod. Když mám dostat od banky jedno procento, tak ho mám dostat. Když mám platit deset procent úroků, tak je mám zaplatit, ale ani o korunu více.
Nebo je snad banka něco „lepšího“, než normální živnostník? Má snad zákonná privilegia? Může si dělat s námi občany co chce? Asi ano. Vlastně jistě. Je to ten nejbližší a nejmilejší „kmotr“ státu. Bez něj by se stát, česky řečeno, ani neuprdl. Čím je pro stát malý živnostník, v tom máme již všichni jasno. Ten má jenom platit a transparentně obchodovat, že?
A pak jsou tu ještě ty platební karty. Obchodníci pláčí, že musí odvádět procenta. Dobrá, není to zrovna příjemné. Na druhé straně, buďme si upřímní, páni obchodníci. Když vaši prodejnu navštívím a budu se chovat jako má babička, ta mám v peněžence jen tolik, kolik smím ten den utratit. Takže když mám na rozpočtu stovku, zbude mi z té stovky v kapse asi jen pár drobných. Když mám v kapse kartu tak klidně zaplatím dvakrát tolik. Má hloupost, tvůj zisk. Takže moc nebreč.
To však nic nemění na faktu, že poplatky kolem platebních karet jsou zase zlodějna a podvod na občana a živnostníky. Bankám ušetříme milióny, protože převádějí peníze, aniž by se jich musel někdo dotknout. Dokonce ty peníze vlastně ani nemusí existovat. Virtuálně rotují v mezinárodních „obchodech“. Čím rychleji, tím větší zisk. Pro banku, ne pro nás. A od nás za to chtějí ještě poplatky. Zloději. Na veřejnosti pak ti „chudáčci“ pláčí, že mají velké výdaje s technikou.
Dobrá. Vím, že bankovní systém je velice složitý. Jenže je tak složitý, že už tomu nerozumí nejen občané, ale stejně tak „bankovní“ odborníci. Nuže, zkusme to zjednodušit. Nemám nic proti tomu, když mou výplatu dostanu zase hotově v sáčku, jako za starých časů. Budu vše platit hotově. A pak si jen počkám, co mi se slzami v očích zase budou „bankéři“ vyprávět.
Bude to pro ně také strašně „drahé“? Myslím, že ano. Velmi drahé. Můžou to zabalit a začít prodávat ty skleněné paláce, ve kterých sídlí. A já? Já se naučím zase hospodařit a ještě ušetřím na poplatcích. Mohou mi být dokonce „ukradeny“.