Když rozumný člověk pozoruje veřejnou diskuzi v Česku, tak musí dojít brzo k přesvědčení, že mnoho lidí mluví o věcech o kterých nemá ponětí. Já vím, ono je to těžké, když i hlava státu nemá to nejmenší zdání o právech a povinnostech prezidenta. To však ale neznamená, že by ho všichni museli napodobovat.
U nás se stalo zvykem, že každý zloděj a podvodník většího formátu je již „kmotrem“. Možná, že je to tím, že když o někom řeknu, že je to kriminálník, že by mne mohl žalovat pro urážku na cti. Když ale řeknu, že je to „kmotr“, tak je asi něco lepšího. Asi mu to dokonce lichotí, užívá velké pozornosti, proč ne, celá společnost o něm mluví s určitou „úctou“, ba i „obdivem“.
Pokud se jeden porozhlédne po Evropě, tak není problematické najít mocenské struktury, kterým se říká kriminální společenství. Není to zrovna dobrá vizitka pro vyspělé státní celky a i společnost samotnou. Každý se jich snaží zbavit, tento boj trvá již desetiletí, ale ke kýženému výsledku se zatím nikde nedospělo.
Důvod je jednoduchý. Je to boj proti organizovanému zločinu. Bezvýsledný je proto, že jím ovládané hospodářské struktury ekonomicky perfektně fungují. Mnohdy to jsou právě sektory, kde státní správa zkrachovala. Druhým faktorem je ekonomický systém, který je založen na dlouhodobém plánování, jedná se o „rodiny“, které mají zájem na kontinuální ekonomické stabilitě.
Tato stabilita se přenáší i na prosté občany, i oni z toho mají užitek. Není proto divu, že mnohdy tento systém tiše podporují. Mnohdy se i stydí, že musí být takovéto „vládě“ vděční za pravidelný příjem. Mnohdy nemají na vybranou. Co mají z demokratických voleb, kde jsou pak jen svědky věčného boje o moc, primitivných hádek a idiotských podvůdků. A to vše v pravidelných odstupech určených délkou volebního období. Na nesmyslné diskuse a žabomyší války pak padne minimálně polovička času, který by každý rozumný člověk jinak věnoval práci.
Organizovaný zločin se řídí jednoduchými pravidly, které jsou ale železným zákonem, zde se nediskutuje, je jen soudce a žádný obhájce. Pochopitelně, že to je v rozporu s naší touhou po spravedlnosti. Na druhé straně se chyby dopustí každý jen jednou, není trpěno, aby neuvážená jednání jedince ohrožovala celou společnost.
Ne, tyto řádky nejsou oslavou kriminálních praktik. Tyto řádky jsou kritikou na neschopné politiky, kterým se zalíbilo vymlouvat se na „kmotry“. Přitom jenom naletí na lep vychytralým podvodníkům, kteří to mají jednoduché, protož jejich partneři jsou ještě horší amatéři, než oni sami. Je to kritika často triviálních neschopností všech těch, kteří se rozhodli si vydělávat peníze politikou, kteří to berou jen jako výnosné zaměstnání.
Když toho dosáhnou, tak netrvá dlouho a i oni začnou bojovat proti „kmotrům“. Co by si bez nich ale počali, na někoho se přeci musí vina svalit. Nebo jste už zažili politika, který předstoupí před veřejnost a řekne: Tohle jsem zpackal, je mi to líto, odstupuji z funkce. Ne, jen brečí, pofňukává a vymlouvá se na „kmotry“. Zatím jsem zde žádného Kmotra nepotkal. Bylo by to i proti pravidlům. O Kmotrech se ve společnosti nemluví a na veřejnosti vůbec ne.