Definitivně se v té včerejší veřejné tragikomedii odehrávající se v poslanecké sněmovně rozhodli, že to, co by mělo být základním kamenem pro naše zákonodárství, bude nekompromisně odsouzeno k zániku.
S velkou odpovědností hrdě odsoudili a potrestali tím nejvyšším trestem morálku. Dokázali zcela nepokrytě a se zručností politických kšeftařů, že něco takového nemá v naší společnosti místo. Nejsem naivní idealista, vím jak je svět nespravedlivý, mnohdy krutý a s oblibou trestá nevinné. Přesto všechno je nutno dbát na určitou rovnováhu mezi dobrem a zlem. Jenže to se neobejde bez vytyčení pravidel.
V každé společnosti přebírají tuto úlohu právě morální hodnoty. I ta nejprimitivnější společnost je má, ochraňuje je a dobře ví, že to je základní pravidlo určující vzájemné vztahy, jejich hierarchii. Tak je budována základní konstrukce lidského soužití. Je paradoxní, že čím vyspělejší společnost, tím má větší problémy s touto subtilní hodnotou.
A tak i my se v posledních desetiletí stále více oddalujeme od morálních principů. Mylně se domníváme, že je možno nahradit je výhradně zákony. Kupodivu převážně těmi, které slouží ku prospěchu mocných. A ten včerejšek byl jen důkazem kam to vede. Každý občan mohl být svědkem amatérského divadélka, kde každý z aktérů bojoval o postavu ze zákona nevinného hrdiny.
Plejáda prapodivných výpovědí nás přesvědčila o tom, že vlastně všichni naši politici kradli, kradou a jak vidno rozhodli se krást i v budoucnu. Ale vždy přesně podle zákona. I nadále si budou přisvojovat veřejné peníze. Jak pro sebe, tak i pro své přátele, spřízněnce, či, jak je v současnosti oblíbeným zvykem, pro své sponzory.
Občan nemá moc na vybranou. Musí se rozhodnout, že buď všichni politici lžou anebo všichni jsou pravdomluvní svatoušci. Absolutní paradox a kolaps pragmatického myšlení. A právě v tom je ta největší nemorálnost. Je to ten nejsprostší politický trik, který je používán všemi. I bez tajných jednání se naši zákonodárci solidárně dohodli, že sebekritika jednoho by znamenala zkázu všech.
A stejně tak pudově vycítili, že morálka je něco, co se jim nehodí do jejich kramářských obchodů. A tak ji včera prostě odsoudili k smrti. K jejich umu patří i to, že o takové věci nemuseli ani hlasovat. Již zařídili, aby se ani omylem nestalo, že by se otázky morální odpovědnosti dostaly na pořad jednání. Není divu. Je to věc nebezpečná. A to pro všechny. Není rozhodující, zda právě vládnou, či křičí v opozici.
Ne, opravdu nejsem naivní optimista. Ale soudit v poslanecké sněmovně jen Andreje Babiše pokládám za neférové a v pravdě nemorální. Je to jen vyřizování si osobních účtů poltických rivalů, kteří chorobně touží po moci. Je to jen arogantní výsměch do oči všem občanům, kteří dali odpovědnost za vlastní budoucnost do rukou prapodivným osobnostem.
V jednom však zůstávám optimistou. Pevně věřím, že naši poslanci nepředstavují naše kulturní hodnoty, že nejsou měřítkem pro intelekt našeho národa. I za cenu toho, že to je jen naivní pud sebezáchovy, touha, která přinese sílu uvažovat o pozitivní budoucnosti.