Velmi často je v souvislosti s bojem proti teroru dávána tato země jako příklad. Je poukazováno na odhodlanost, přímost a nekompromisnost.
Jistě existuje mnohé, co bychom se mohli přiučit. Ale nikdy nemůžeme postupovat stejným způsobem, nikdy nebudeme tak efektivní. Odpověď je jednoduchá. Stát Izrael bojuje o svou existenci již od roku 1948. Prožil si i několik válek, které skončily vítězstvím. A teror je něco, s čím každý obyvatel této země vyrůstá a doprovází ho po celý život. Bohužel dodnes.
My se tomu všemu ještě musíme asi učit. Je to tragické a neradostné. Neustále se tomu poznání bráníme, nechceme ho brát vážně. Nepatří do naší kultury a nehodí se k naší představě o civilizované společnosti. Bláhově se domníváme, že v boji proti terorismu nám pomohou nějací politici. Většinou ti, které nevolíme. Prozatím. Jsem tomu rád, protože se bojím samozvaných hlasatelů konečného vítězství.
Izrael vznikl jako stát, který zaručuje absolutní bezpečnost svým občanům. Jistě v prvé řadě židovského původu. To je jeho základní priorita. A jak je to u nás? Nijak. My jen neustále hledáme svou vlastní tvář. O právo na existenci sice nepochybujeme, ale pořád nevíme, jak by měla vypadat. Utápíme se v teoriích, ve snech, v nesmyslných politických střetnutí o každou prkotinu.
Neexistuje moment, kdy se dokážeme sjednotit. Každý bojuje za jinou představu, ideologii, ale nikdy se neostaneme k tomu, abychom si ujasnili, co je předpokladem pro naši fyzickou existenci jako státu a civilizace. Jsme rozhádaní, bojujeme sami proti sobě. Na posouzení nebezpečí, které nám hrozí z venku, nemáme žádný čas.
I Izrael je stát, jehož společnost je plná rozporů. Zatím jsem nepoznal zemi, kde by vnitřní napětí bylo tak silné, jako právě zde. Existuje tisíce priorit. Sami o sobě říkají, že když se sejdou dva Židé, tak již existují tři názory. To mohu jen potvrdit. Ale ne v jedné oblasti. Pokud jde o život a přežití. V ten okamžik jsou jednotní. Zachování života má tu největší prioritu, je to stabilní a neměnná hodnota pro morálku společnosti.
Není proto divu, že tato společnost produkuje politiky, kteří tyto hodnoty uznávají a dokáži je obhajovat. Pokud je existence státu ohrožena, mohou se spolehnout na to, že občané stojí za nimi, dostane se jim plné podpory. Respektive naopak, občané se mohou spolehnout, že politici jsou na jejich straně.
Takže pokud se u nás někdo domnívá, že je nutno „objevit“ a volit nějakého osvíceného politika, který nás zachrání, tak se dopouští tragického omylu a riskuje ještě větší nebezpečí pro naši existenci, než tomu je u politiků současných. Nesmíme si totiž nalhávat, že ti „nahoře“ nejsou obrazem složení společnosti, že jejich myšlení neodpovídá chování občanstva. A to i přes veškerou kritiku volebního systému.
Jestliže tedy máme „zbabělé“ politiky, tak je to tím, že jsem sami zbabělí. Jestliže se domníváme, že oni jen kecají a nic nedělají, tak je to možná u nás již zvykem. Boj proti teroru také vyžaduje celkem pevný charakter a notnou dávku civilizované morálky. Ode všech. A v prvé řadě od každého občana. K boji proti teroru není zapotřebí volební většiny, ale schopnost se ujednotit na základních hodnotách ve společnosti a jejich prioritách.
A to je něco, co se nedá vyřešit jednoduchou alibistickou a většinou naivní volbou. Jestliže chceme v boji proti teroru obstát, musí se o to snažit každý z nás. Není to totiž jen otázka vojenské síly, ale otázka silného charakteru. Konečně pochopit, že síla státu je výrazem postoje občanů, kteří jsou ochotni bojovat za stejnou myšlenku pokud jde o právo na existenci.
Jinak řečeno. Než vytáhneme do boje, tak bychom si měli ujasnit proti komu. Kdo je opravdu náš skutečný nepřítel? V současné době jich máme tolik, že případný boj je zcela zbytečný. Dopřáváme si dokonce i ten luxus, že si nepřátele vyrábíme uměle. Většinou pomocí nějakých chorobných politických ideologií. Vyžíváme se ve všech možných sociálních a společenských experimentech. A to je ten poslední důkaz, proč se nikdy nebudeme chovat jako Izrael.
Občané tohoto státu neměli nikdy šanci a možnosti experimentovat. Byli si plně vědomi toho, že by to přineslo jen jejich zkázu.