Pokud si vzpomínám, tak v historii lidstva byl osud pučistů, tedy pokud prohráli, ne zrovna pěkný, mnohdy i velice krátký. Trochu jsme se zlidštili, nejdeme do extrémů. Či snad ano? Ptám se proto, že u každé jiné strany jsou pučisté prostě odejiti. Vím, má to jeden háček, nemohu si vzpomenou na puč, který propukne proto, že strana vyhrála volby, spíše, když je prohrála.
Je tedy možné, že právě v tom je zádrhel. Neznám přesně legislativu a v matematice jsem nebyl nikdy moc silný, přesto se pokusím věci přijít na kloub. Má úvaha vychází z toho, že pokud by pučisté museli skutečně stranu opustit, měli by se také vzdát poslaneckých křesel. Nevím, zda by to tak chápali, ale možná, že by se našel někdo, kdo by jim to vysvětlil. Takže by řekněme učinili očekávané.
Jestli se nemýlím, tak by v tom případě mohla nastat situace, kdy by konkurence vlastně měla více křesel, než „vítězná“ politická strana. A to by mohl někdo přijít možná s myšlenkou, že tím vlastně vaše strana ztratila právo sestavovat vládu. To by však sebou přineslo i poznání, že by jaksi bylo problematické, aby jste se stal premiérem. Smutná to pravda, možná i dokonce osobní tragédie.
Takže se jeden musí domnívat, že ty „pučisti“ vlastně potřebujete. Ostatně doufám, že jste jim již vyjádřil vděk za upevnění pozice, která asi nebyla před několika dny tak pevná, jak se dnes zdá. A teď se právě ptám, zda vás třeba nemají v hrsti. Že se tedy jako k nim musíte chovat celkem slušně, předpokládám minimálně mezi čtyřma očima. Rozumný člověk se přeci jenom tajně o moc dělí, předpokládám.
A to máte ještě ten problém, že se nějak musíte dohodnout na koalici. Opakuji musíte. Dohodnout se s někým, kdo si klidně sedí a s úsměvem pozoruje to klukovské hádání se ve vašem spolku. Upřímně řečeno mně k smíchu zrovna moc není. Když poslouchám vaši verbální argumentaci tak se přímo nořím do starých časů. Patřím ke generaci, která ledacos zažila. A to bylo také pořád, že výbor rozhodl to a předsednictvo ono a členská základna se jednoznačně vyjádřila……a člověk měl pocit, že vlastně mluvící se jen obětuje v zájmu celku a dělá jen to, co ostatní rozhodli.
A teď si právě kladu otázku, zda si to opravdu musíme nechat všechno líbit. Jsou hlasy, které říkají ano. Prý je vše podle zákona. Pokud tomu tak je, tak se – podle mého – musí zákon trochu pozměnit. A teď se ptám přímo: Máte odvahu, jako možná budoucí premiér, změnit zákon tak, aby se příště nemohlo stát, že by jste se stal premiérem?