V originále to zní trochu jinak: Pracovní síla je moc drahá. Slyší ji všichni ti, kteří žijí ve vyspělých hospodářských státech. Nevěří svých uším a pochybují o vlastním rozumu. Poctivě pracují a jejich mzdy nestačí na to, aby uživily rodinu.
Ta ohromující věta většinou pochází od renomovaných ekonomů. Z jejich pohledu je absolutně správná. Všechny jejich statistiky to také dokazují. Jenže je to posouzení ekonomické situace v globálním pohledu na světové hospodářství. Nejedná se o ekonoma, který by nad vším uvažoval z hlediska národních potřeb.
Vysvětlení je jednoduché. Globalizace. Nadnárodní kapitál, který operuje po celém světě. Vyrábí v jednom státě a v jiném prodává. Konečně se tak osvobodil od té největší brzdy expanzního vývoje. Není omezen kupní silou těch, kteří pro něj pracují. Je mu jedno, zda ti, co něco vyrábí, si to také mohou koupit. Vyrábí tam, kde je levná pracovní síla, a prodává tam, kde jsou ještě peníze. Může si dovolit neuvěřitelně nízké ceny. Likviduje konkurenci jak na běžícím páse.
Likviduje národní hospodářství v zemích, které ještě nedávno byly hospodářsky samostatné. A k tomu využívá veškerou volnost daňových úniků. Zisky se vytvářejí všude možně po světě, zda někde dochází i k daňovým povinnostem je otázkou. Spíše hledá jen neoprávněné daňové úlevy, které nejsou ničím jiným, než úplatky za to, že je ochoten někde vyrábět.
Likvidace místního hospodářství v jednotlivých zemích přináší sociální nerovnost, ekonomika ztrácí rovnováhu. Globální kapitál se také nemusí potýkat s touto problematikou. Naopak ji s velkým potěšením rád přenechává „státním“ systémům. Těm chybí peníze pro sociální potřeby obyvatelstva. Zadlužují se. I v tom má zase globální kapitál prsty. Velice rád půjčuje. Dluhy není možno splácet, takže vlády musí být vděčné, že je někdo ještě ochoten půjčit. Kruh závislosti je uzavřen.
Většina politiků na tuto hru přistupuje. Hlavně ti, kterým globální kapitál poskytuje nové úvěry pro jejich „sociální“ politiku. Oblíbený dárek voličům, které nezajímá, že to vše je na dluh. Většinou jsou však i plněny privátní kapsy všech veřejných činitelů, kteří jsou ochotni se do tohoto „ekonomického“ systému zapojit a ho podpořit.
Takže se korupce stává nedílnou součástí hospodářského a politického systému. Jde skutečně o kriminální činnost toho nejhoršího rázu. Jsou brutálně obětovány osudy miliónů lidí, jejich budoucnost je zpečetěna. O soudu dětí a vnuků není třeba ani uvažovat.
K tomu všemu je ještě nutno připočítat opravdu diletantské zacházení různých vlád s penězi daňových poplatníků. Mnohdy jsou vyhozeny desítky a stovky miliónů za projekty, které vzhledem k současné ekonomické situaci nutno považovat za luxus. Tragédií je, že se na tom všem v posledních desetiletí podílí i EU. Je plně pod vlivem globálního kapitálu.
Stovky lobbistů sedících v Bruselu „radí“ nevědomých politikům. Vždy najdou ješitného „poslance“, který sice nic neví a ničemu nerozumí, ale rád se blýskne „odbornými“ vědomosti. V nejhorším jsou i jeho kapsy patřičně naplněny.
Je tedy nejvyšší čas hledat a poslouchat ekonomy, kteří ještě vědí, jak by mělo fungovat hospodářství uzavřeného státního celku ve prospěch občanů, kteří v něm žijí.