Tento psychopat a ničitel lidství je pro mne hrozbou a výstrahou. Důkazem toho, kam až může společnost dojít ve své perverzitě v boji proti humánnosti. Je to příklad zneužítí intelektu proti společnosti. Nikdy bych se nepokoušel někoho s touto parodií na člověka srovnávat. Když bych totiž tak činil, bylo by to přiznání, že společnost, ve které se nacházím, kráčí po cestě k sebezničení.
Možná, že jsem přecitlivělý, ale přesto nehodlám na tomto postoji nic měnit. Proto jsem více jak znepokojen, když slyším toto jméno z úst politiků dnešní doby. Jeden si totiž není jist, zda je to myšleno jako urážka anebo ironie. Není si jist ani tím, zda to není i takové prazvláštní „ocenění“ verbálního umění protivníka.
Jisté je však jedno. Intelektuální úroveň mnohých našich politiků v žádném případě nenaznačuje, že by byla příkladná a hodná následování. Slovní potyčky jsou na úrovni krví zaslepených boxerů, kteří se již jen mlátí hlava nehlava. Vyhraje ten, který se ještě udrží na nohou a i přes zaslepenost najde svůj roh v ringu.
Borci se mění, teď stojí proti sobě pan Kalousek a pan Babiš. Úderů na hlavu a i pod pás bylo již dost, není neoprávněné se domnívat, že obé asi zanechalo hodně neblahých stop. Rány na hlavu asi v oblasti myšlenkové, ty druhé pak poznamenaly ješitnost. Ring asi neopustí, ale kolik kol ještě zbývá neví nikdo. Hraje se na absolutní vítězství, jeden musí padnout.
Možno namítnout, že parlamentární demokracie se neobejde bez diskuse. Správný a zcela logický argument, bez výměny názorů to opravdu nejde. Jen si je nutno uvědomit, že existuje verbální argumentace, která nepřipouští diskusi. Jsou to projevy nesnášející odpor. A takové nemají v parlamentu co hledat.
Stejně tak primitivní urážky a pokusy o ponížení protivníka. A právě sem patří i častování protivníka pojmy, které vyvěrají z nevědomosti a morálního úpadku, nehledě na nedostatek věcných argumentů. Bylo by tedy asi na místě zachovat určitou zdrženlivost a raději mlčet. Ono heslo, že nejlepší obranou je útok, ne vždy harmonuje s morálním nárokem, který občan požaduje od vládních představitelů.
A když už nic jiného, tak se třeba zamyslet nad tím, že je velmi těžké dětem a asi mladým lidem všeobecně vysvětlit, proč se „Goebbels“ stává součástí verbálních bojů našich „politiků“. Při této osvětě musí totiž jeden věřit v to, že se jedná o používání pramenící z nevědomosti, ba přímo hlouposti. Ale pak přijde to ještě těžší. Musí se obávat dalšího dětsky upřímného argumentu. A proč dopustíme, aby nám tak nebezpeční hlupáci vládli?