Nechci být trendy a nenávidím nejen to slovo, ale i jakýkoli trend, který ovládá společnost. Asi to bude tím, že jsem takových společenských proudů již mnoho zažil. Ale hlavně jsem také často viděl, jak končí. Ano, jsem poněkud přestárlý a proto jsem, jak mi mladá generace často neomaleně naznačuje, nenapravitelně „out“.
Ono bylo kdysi i trendem být členem KSČ. Pak zase nebýt. Nenávidělo se Německo, teď se zase miluje. Byla hysterie kolem pití mléka. Viděl jsem titulky: Matka, která kupuje dětem mléko, je vražedkyně. Teď dětem zase vykládáme, jak je zdravé. To samé postihlo vajíčka a máslo, ale i délku kalhot a vlasů. Ale i vkus a morálku, ovládlo kulturu a vzdělání.
Co mne vždy odrazovalo, byla skutečnost, že „trendům“ podléhaly masy. Jak opičky. Podle hesla, když to dělají oni, tak to mohu dělat také. Či dokonce musím. Já jsem vždy svým dětem říkal, když už rozbiješ sousedovi okno, protože tě naštval, tak klidně přijď a pohovoříme si o tom. Když mi ale začneš vykládat, že jsi to udělal jen proto, že to dělali ostatní, dostaneš pár facek.
A zrovna tak se chovám i dnes. Když se mi něco nelíbí, tak to řeknu. A strašně se naštvu, když mi někdo odpoví: Ale to je trend. Život mne totiž naučil, že když je něco v široké „oblibě“, tak to není samo od sebe. Prostě někdo si vymyslel „novou“ věc se záměrem zvýšení zisku. Ať už ekonomického anebo mocenského. Takže, když je něco trend, tak mám pocit, že mne kdosi k něčemu nutí, že někdo ode mne něco chce.
Buď jsou to peníze anebo, abych se mu podvolil. Obé dělám nerad. Hlavně však v oblasti myšlenkové. Zůstávám tedy tvrdohlavý a bavím se tím, že pozoruji všechny ty, kteří jsou něčím nadšeni. Jásají třeba nad filmem, kterému nerozuměli, ale bojí se to přiznat, protože se „všem“ líbí.
Zrovna tak pijí polotučné mléko a jedí margarin, bojí se sádla. Mají sice strašnou chuť na skutečné mléko, máslo a chleba se sádlem, ale trend „rozhodl“, že je to nezdravé, takže se to nesmí pozřít. Já si v klidu dopřávám všeho, vím, že tyto produkty dostanou zase za pár let milost. „Trend“ pak nakáže, že jsou dokonce zdravé.
Pakliže takové trendy trvají dlouho, dochází však k nebezpečnému efektu. Člověk si zvykne třeba na margarin a máslo mu potom nechutná. Když pozře sádlo, tak se mu zvedá žaludek. Ne, to není dobré, ale žádná tragédie. Pokud ho touha a chuť nepřejde, zase si „zvykne“.
Tragédií však je, že stejnému principu zničení si chuti podléhá i kultura a intelekt. Takže když si „zvykneme“ na bulvární noviny, ztratíme touhu a schopnost vyžadovat a číst noviny, které si tohoto titulu zaslouží. Stejné je to však i s televizí, filmem a knihou. Prostě kulturou jako takovou. Pojem vkusu nabývá zkresleného významu. Pomalu nevíme, co je krásné, či jen milé na pohled. To samé postihuje i morálku.
Nejvíce jsem smutný z toho, že tyto trendy ovládají mladé lidi. Zcela určují jejich myšlení, jejich hodnocení světa. Co je označováno jako trend, je pro ně svaté. Jsou již tak vychovaní. Mnohdy nevědomostí, mnohdy i vysokou školou. Je těžké jim vysvětlit, že jejich schopnost pozorovaní světa je již zmanipulována. Nemají naději přijít na to, že by věci mohly být i jinak. Nechtějí vědět, že to, co má velký „úspěch“, nemusí být zrovna prospěšné pro ostatní. Zákon konzumní společnosti je plně ovládl. Takže klidně manipulují veřejné mínění, protože je to trendy. Jiní zase se stejným přesvědčením okrádají ostatní.
Za změnu myšlení pak pokládají to, když zase podlehnou jinému trendu. Cítí se pak absolutně pokrokoví, jdou s dobou. Jsou přesvědčeni, že se myšlenkově pohybují kupředu. Domnívají se, že trend je určitý vývojový směr. Ano, tak tomu kdysi bylo. Podle mne se však začínáme pohybovat v kruhu. Zatracujeme staré hodnoty, stydíme se za ně. Pravda, mnohdy je na čas oprášíme, ale to spíše jen z recese, spíše jen tak pro zábavu. Pak je zase klidně uložíme v zapomnění.
Pro mne však zůstane máslo vždy zázrakem přírody, dobré vajíčko pochoutkou a sádlo tím nejlepším hříchem. A pěkný obraz budu obdivovat celý život. Krásný film shlédnu mnohokrát a v hodnotné knize budu hledat vždy poučení. Ale také slušný a čestný člověk bude vždy budit mou úctu. Nehodlám na tom také nic změnit. Jenom se pokouším mladým lidem občas vysvětlit, že v mém pojímání světa není nikdo „out“.