To snad víme všichni, ale ruku na srdce, ono přeci jenom tu i onde taková malá lež, že… Pravdou však je, že by politici v zásadě neměli lhát. Domnívám se, že je ale přípustné neříkat vždy celou pravdu. Mohl bych zde uvést řadu případů, kdy je to skoro nutné a i dokonce prospěšné. To by však bylo ale jiné téma, možná někdy jindy.
Mne však v těchto dne spíše zajímá fakt, že se někdo pokusil řekněme o stranický puč a nabyl si nos. Po právu. Bylo to amatérské a naivní, neváhám dokonce použít i slova blbé. Takže si kladu otázku, zda je dobré, aby se v politickém životě naší společnosti pohybovali lidé, kteří neznají řemeslo politiky a její pravidla. Jisté je, že v každé politické straně probíhá konkurenční boj o lepší křeslo. Bylo by nedobré domnívat se, že tomu tak není. Ale právě jeden to umí a druhý ne.
Já jsem pro to, abychom v politickém životě trpěli jenom takové, kteří jsou zkušení i v těchto ne zrovna krásných oblastech společenského dění. Mnohdy je přeci jenom všeobecně prospěšné sesadit někoho, kde je neschopný, ale lpí na své mocenské pozici, brání se zuby nehty. Vlastně by to měla být záležitost pro voliče, ale ne vždy k tomu mají možnost.
Vím, že to není zrovna pěkné, když připouštím metody ne zrovna férového zákulisního boje v politických stranách, ale bylo by naivní se tvářit, že neexistují. Ale důležitá je právě jejich kvalita. Dnešní dny dávají klasický příklad k tomu, že takový amatérský pokus o sesazení předsedy strany působí opravdové společenské škody. Je zbytečnou zátěží, jako bychom jiné a mnohem důležitější problémy, které vyžadují naši pozornost. Místo aby se všichni snažili vytvořit jakž takž stabilní vládu, musí se celý národ zabývat otázkou dětského chování „předních“ politiků země.
Je tedy nutné se opravdu zamyslet nad tím, koho to vlastně volíme. Protože pokud budeme takto dále volit, tak nás chuť vůbec někoho volit brzo přejde. Říká se tomu, že voliči ztratili důvěru k politikům. Částečně je to pravda, nehledě na to, že ztráta důvěry je něco, co se strašně těžko napravuje. Možná, že by tedy snad nebylo tak špatné se trochu zamyslet a možná skutečně obnovit prapůvodní ideu, že bychom se totiž měli pokoušet volit naše zástupce. Tedy lidi, kteří jsou ochotni a schopni se starat o věci veřejné a to ku prospěchu nás všech a ne ku prospěchu nějaké politické strany.
Ono totiž panuje všeobecné politické povědomí, že je to vlastně jedno a totéž, ale stále více se ukazuje, že tomu tak není. Je proto nutné si v tom udělat jasno. Především však na straně voličů a pakliže k tomu dojde, není třeba se obávat, že by na to politické strany nereagovaly, jejich pud sebezáchovy je donutí všeobecné praktiky a struktury velmi rychle změnit. A ani to nebude moc dlouho trvat, oni chtějí totiž žít a hlavně přežít. Musí si však uvědomit, že občané mají nejen stejnou touhu ale dokonce i právo na existenci a to má přednost před právem žití nějaké politické strany.