Při svém toulání po světě jsem se setkal s mnoha lidmi, kteří vždy věděli, jak se to či ono dělá lépe, hlavně měli hlavu plnou stoprocentních nápadů jak správně řídit společnost. Ať už ve formě podnikatelské či státní. Jejich vystupování bylo vždy suverénní, většinou ani nepřipouštěli nějakou diskusi, představa, že by se mohli mýlit jim byla zcela vzdálená. Vždy jsem tyto lidové řečníky svým způsobem obdivoval. Skoro jsem jim záviděl, jejich neznalost jim umožňovala celkem klidný a vyrovnaný život.
Nikdy nepřišli na to, že to co je chrání je fakt, že se nikdy nedostanou do pozice, kdy by ovlivňovali osudy druhých, nikdy jim nehrozilo nebezpečí převzít plnou odpovědnost za rozhodnutí, která by určovala životní běh ostatních. Ten, jež si je toho plně vědom, se chová poněkud skromněji. Pravda, politikové se mnohdy skromně nechovají, ale tu by se jeden měl zamyslet nad tím, zda si jsou vůbec vědomi dopadu svých rozhodnutí.
Zpátky k titulku: Já bych tedy také váhal se vrhnout na vládní pozice. Byl bych zaražen vlastním úspěchem, pokládal bych to vše za poněkud podezřelé a zvláštní. Pravda, na mou stranu se postavilo skoro milión lidí, ale koho volili předtím? Dávali přeci hlasy politickým stranám mnohdy s letitou tradicí a mající nádech určité politické kultury. A teď najednou přeběhli na mou stranu. Neočekávají snad nějaký zázrak, kterého ale nejsem schopen.
A pak je tu ještě jedna potíž. Naše demokratická společnost se vyvinula prazvláštním směrem. Mnohdy již nejde o to dohodnout se na tom, co by pro nás bylo nejlepší, ale spíše řešíme otázku kdo s kým a pro koho. Vyznat se v této džungli zájmů není opravdu jednoduché. Nehledě na to, že prosadit dobrou věc je mnohdy mnohem těžší, než se podílet na nějakém podvodu.
Takže se vlastně obracím na ty, kteří se posmívají váhání pan Babiše a jeho hnutí. Nevím, neznám ho, ale určitě to není lehkomyslný člověk, ať už tak, či onak. Já bych také váhal převzít odpovědnost za bezbřehý chaos, který tu vytvořily předcházející vlády. Já bych se také obával, že nebude tak jednoduché najít logiku ve spletitosti zákonů, které brzdí a urážejí zdravý rozum. A pokus, je nějak rozuzlit a podřídit potřebám naší společnosti, by mi opravdu naháněl strach. Měl bych strach z toho, že mne samotného uškrtí, ne proto, že bych možná dělal něco špatně, spíše proto, že hloupost je mnohdy silnější, než zdravý rozum.