Krásný titulek, že? Uspokojí přeci každého. Je platný pro oba ideologicky nesmiřitelné tábory. Mohou nad ním jásat jak ti přívrženci otevřených dveří, tak ti, kteří je chtějí zavřít na několik západů. Ti jedni slaví každého migranta, který nedoplaval, ti druzí se nad tím pohoršují a hovoří o nelidském přístupu k problematice utečenců.
Správný český koumák by ale měl zůstat v klidu a po krátkém přemýšlení opáčit: Jo, ale který? Tedy, kterýže to humanismus se nám to tam topí. Já bych řekl, že ten falešný. Každý utonulý je jen důkazem, že evropská politika posledních desetiletí napáchala chyby, které se k nám teď valí v podobě desetitisíců uprchlíků.
Začalo to již před lety, kdy prapodivná politická a hospodářská pomoc „třetímu“ světu nepřinesla zde žijícím společnostem nezávislost, jak bylo proklamováno, ale spíše závislost na našich politických cílech. Vezměme si třeba ten levný export základních potravin, které jen zničili místní zemědělskou produkci a podpořili černý trh a tím i mocné.
Připomeňme si ty staré ideologické boje mezi západem a východem, kdy nikomu nešlo o to, zda se někomu povede lépe, ale spíše o to, pod jakou vlajkou smí zemřít. To se nezměnilo dodnes, jen se vše jmenuje jinak. Bojuje zde diktatura proti demokracii, ale obyčejní lidé i nadále umírají hlady. Zatímco jejich mocipáni žijí z té či oné podpory přicházející od zbytku světa.
Nemalou měrou se na tom všem podílí i ten směšný boj proti klimatickým změnám. Hysteričtí a hloupí kormidelníci politické ideologie nám přednášejí, jak je důležité uspořit každý mililitr benzínu, protože na tom závisí naše budoucnost, jedině tím prý zbrzdíme oteplování atmosféry, které nám hrozí zkázou.
Přitom každý jen trochu rozumný člověk ví, že je to taková úlitba. Možná, že se dá ještě něco zachránit, ale se vší pravděpodobností by se to týkalo jen vyvolenců, kteří si mohou dovolit žít v technicky vyspělé společnosti. Rozhodně to však nepřinese záchranu pro stamilióny lidí v Africe, z nichž mnozí již teď bojují o prosté přežití.
Místo toho, abychom v těchto zemích usilovali o stabilizaci a politickou kontinuitu s ohledem na klimatickou budoucnost, shlédli jsme se v arabském jaru a všech těch humánních nesmyslech rodících se v hlavách nevědomích či jen o moc usilujících politiků. Odstranili jsme pokud možno všechny „tyrany“, kteří byli ochotni nám s problémem hrozící migrace pomoci.
Otevřeli jsme hranice. A to nejen u nás, ale i na africkém pobřeží Středozemního moře. A teď se divíme, cože se to děje. Nic neobvyklého, jen ti chudí lidé využívají našeho pozvání. Není třeba nad tím kroutit hlavou, my v Evropě děláme to samé, jdeme za lepším, jdeme tam, kde máme pocit, že nás někdo zve. Hranice jsou otevřeny pro každého.
Nechceme si ale uvědomit a přiznat si, že se zmizením „ostnatého“ drátu přibyly pevnější zámky na našich domovech. A i ty dveře máme raději pancéřové a po setmění se bojíme vycházet. Nu, žijeme přeci ve vysoce kulturní společnosti a věříme v lidské dobro. A tak nám asi nezbývá nic jiného, než se i nadále dívat, jak se ta naše humánnost dennodenně topí ve Středozemním moři.