Dnes posílám lidovce k čertu i já

Ještě včera jsem si myslel, že pan Bělobrádek je ten jediný, kterému je osud této země šumafuk. Ne. Omlouvám se mu. Ono je jich popravdě víc. Je jich minimálně tolik, že mohou sedět v nějakém tom výboru a všichni touží mít vlastní polívčičku a vlastní pískoviště, kde by si mohli plácat i vlastní bábovičky.

Nejvíce mne popouzí blahosklonnost jejich vůdce, který s neuvěřitelnou nonšalancí sděluje veřejnosti, že privátní zájmy jsou mu přednější. Nějak se mi doslechlo, že ta strana má blízko k tomu nahoře. Asi ano, chtějí se starat jen o své ovečky. Proto bych je poslal, aby se poradili s čertem, ten ví lépe, jak to na světě chodí. Třeba by jim vysvětlil, že existují i jiná stádečka, která mají také nárok na bytí. A kdo to nerespektuje, přijde právě do pekla.

Když to tak všechno od těch „lidovců“ poslouchám, tak se ptám, jak vůbec k tomu pojmenování přišli. To co dělají nemá nic společného s lidem. A závidím přitom sousedům. Němci si potřetí zvolili paní Merklovou za kancléřku. Nemám ji moc rád, ale asi vstoupí do dějin. Člověk ji může kritizovat od rána do večera, ale jedno zůstane pravdou, že dává Německu politickou stabilitu, která je základem i pro stabilitu hospodářskou.

Co to pro hospodářství znamená, je možno vidět nejlépe u muslimů. Nechme stranou, co si o nich myslíme, raději se něčemu přiučme. Podívejme se třeba na Egypt, Libyi a Sýrii. Je to možná demagogie, ale dokud tam byla „diktatura“, tak se dalo mluvit o celkem dobré hospodářské stabilitě a dokonce prosperitě. Pro všechny kritiky: Mluvím o stabilitě a ne o politickém systému.

Ostatně, demokratický systém není zárukou pro hospodářský úspěch. To neříkám já, ale pan Helmut Schmidt, sociální demokrat a politik. Před jeho moudrostí se sklání v Německu i jeho političtí protivníci. A kdo s tím nesouhlasí, tak ať se podívá rozumnýma nepolitickýma očima na Čínu.

Takže já bych lidovce poslal k čertu. Protože koaliční vláda opravdu potřebuje „užitečného“ idiota, jehož chápaní by však stačilo na to pochopit, co to znamená táhnout za jeden provaz a nemít přitom sobecké myšlenky.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak mne napadlo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.