Citlivým čtenářům se omlouvám, ale po přečtení včerejšího prohlášení ředitele České televize mne již nic jiného nenapadlo. Vzalo mi to dech, minulost se vrátila. Obsah textu vzbudil asociace a netrvalo dlouho a já se začetl do Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Nevím zda panu Petru Dvořákovi sloužilo jako předloha, pro mne však ano.
Bylo mi tedy hned jasné, že v České televizi začne probíhat konsolidační proces. K tomu, aby někdo vyjadřoval nespokojenost s vedením veřejnoprávního média, již nesmí nikdy dojít. Jako první to pochopil předseda Rady ČT pan Milan Uhde. Ještě před několika dny byl toho názoru, že by ani za milión nevstoupil do komise, která měla posoudit kritické připomínky redaktorů televize, kteří vyjádřili podezření, že objektivita zpravodajství je ohrožena.
Včera pan Milan Uhde kupodivu své mínění trochu poopravil: Bylo diktováno emocemi, myslím si, že správné nebylo. Kdybych o tom zrale uvažoval, nikdy bych to neřekl. Je to nad mou pravomoc, ale přesahuje to i meze mé soudnosti.
V dobách komunismu se tomu říkalo, že byl „pomýlen“.Tím pochopitelně nabídl přátelskou ruku tomu, kterého by měl, pověřen veřejností, kontrolovat. Pan Dvořák si jistě oddechl. Ta inkriminovaná stížnost vzpurných redaktorů byla totiž adresována původně Radě ČT. Ta se jí ale z rozhodnutí ředitele nezabývala. Teď ji ale má posoudit v následujících týdnech. Proč ne, vždyť se mu právě dostalo ujištění, že to přesahuje „její pravomoc a soudnost“.
To vůbec neškodí, protože pan Peter Dvořák již přesně poukázal na to, jak je nutno vše posoudit. Zbývá tedy jen přikývnout. Jím svolaná pětičlenná komise se totiž rozpadla sama od sebe. V podstatě proto, že si nebyla jista, co se od ní vlastně žádá. Každému bylo jasné, že se v podstatě jedná o kritiku neschopného ředitele, který se pokouší najít dobrozdání o tom, že tomu tak není.
Komise se tedy rozpadla a pan Dvořák se s touto již neexistující komisí dohodl na tom, že ji není třeba, že rozhodne sám. Je totiž z ničeho nic toho názoru, že veškeré podněty pracovníků redakce zpravodajství jsou neoprávněné. Prosím ještě jednou: podněty jsou neoprávněné. Já jsem něčemu takovému vždy rozuměl takto: Drž hubu a krok!
Všem „viníkům“ je však ochoten udělit milost. Neopomněl však připomenout, že došlo k porušení interních pravidel. V budoucnosti bude něco takového posuzováno jako hrubé porušení pracovních povinností. Bude proto vytvořen interní Editoriální panel – tedy asi jakási komise – která bude všechny takovéto přestupky posuzovat. Její rozhodnutí budou závazná a radě ČT „dostupná“. A nejen to. Tato rozhodnutí budou i precedentní. To znamená, že stačí jedno posouzení určité situace a všechny následující budou pak hodnoceny absolutně stejně.
Takže, pokud tato komise jednou rozhodne, že kritizovat šéfa je nemístné a zakázané, stane se z toho závazné pravidlo platící pro vždy. Již nikdy se nesmí diskutovat o tom, že šéf je třeba hlupák. A aby na to nikdo nezapomněl, bude probíhat každý rok patřičné školení. Nevím, jak to kdo vidí, ale já cítím přesazen do sedmdesátých let. Jen mi k tomu opravdu chybí důrazný hlas dr.Gustáva Husáka.
A právě s ním jsem si vzpomněl, že bych si měl osvěžit ještě jeden text. A to dopis Václava Havla z roku 1975 na právě jmenovaného soudruha. Čím déle jsem ho pak četl, tím jsem byl smutnější. Asi budu muset opravdu alespoň částečně věřit těm, kteří tvrdí, že zde v roce 1989 žádná revoluce neproběhla. Což je pochopitelně blbost, ta proběhla, ale pak nás asi přemohla lenost a my naši společnost přenechali podvodníkům a hlupákům. Místo toho jsme honili „komunisty“. Já byl vždy proti tomu. Stíhat se má vždy ten, kdo se prohřešuje proti společenské morálce, a je mi jedno zda se hlásí ke komunistům či demokratům.
Jak jsem již uvedl, přináší konsolidační proces v České televizi první oběti. Máme již prvého „pomýlence“, předsedu Rady ČT. K čemu by tato rada ještě mohla sloužit, opravdu nevím. Přitakavačů bude teď dost z řad zaměstnanců, ti nepotřebují žádnou posilu. Jsou však zde již i tací, kteří to vidí jinak, a budou asi odcházet. Prvním je editor Jan Rozkošný. Formuloval to takto:
„Spolu s dalšími škrty ve zpravodajství ČT, které se přímo dotýkají i Událostí, komentářů a které nemůžu nijak ovlivnit, mi nezbývá než přiznat, že s velkou pravděpodobností nedokážu v současné atmosféře zaručit coby editor i nadále kvalitu Událostí, komentářů v dlouhodobější perspektivě.“
Ano, pan ředitel Dvořák se domnívá, že peníze pro zpravodajství je možno ušetřit. Plně ho chápu. Jeho roční plat je doplňován prémií za udržení sledovanosti. Tedy je povinován dávat národu „chléb a hry“. Tím se dosahují zaručeně kvóty, zpravodajství je oblast nejistá, občas přijdou okurkové sezóny, a to se nevyplácí.
Dovolím si tvrdit, že editor Jan Rozkošný nereaguje jen na „úsporná“ opatření v oblasti zpravodajství, ale i na touhu pan Dvořáka, vše přeorganizovat tak, aby k obdobným situacím, tedy k „neoprávněným“ podnětům, již nemohlo nikdy dojít. A i kdyby přeci jenom, tak o tom v žádném případě nesmí být veřejnost informována. Toto varování se také objevilo v „konsolidačních“ představách pana Dvořáka.
Vůbec se divím, že jsem doslovný text této urážky zdravého rozumu ještě našel. Je to vlastně porušení nařízení ředitele ČT, zákaz informovat veřejnost o interních problémech veřejnoprávního média. Možná, že to zveřejnil nějaký nevědomec, někdo, kdo ještě neví, že je „pomýlen“.
Myslím, že pan Peter Dvořák je plně přesvědčen o tom, že absolutně splňuje požadavky občanů na veřejnoprávní televizi. Mé tedy ne. Já jsem v takové, tedy podle jeho představ, pracoval, to bylo v sedmdesátých letech a šéf se tehdy jmenoval Gustáv Husák.
Přiznám, že se jedná o můj osobní názor podložený jen mými životními zkušenostmi. Zkušenostmi někoho, kdo prožil již při plném vědomí rok 1968 a i následující roky takzvané konsolidace. Je mi líto, ale ty asociace jsou tak silné, že jsem se nemohl ubránit tomu, je nepopsat.
Pakliže jsou má podezření opodstatněná, myslím si, že je nejvyšší čas se rozhodnout zda vůbec potřebujeme veřejnoprávní televizi, která si právě odsouhlasila více jak 7 miliard pro příští rok. Naše peníze, o kterých ale rozhoduje muž, který se pokouší zbavit se veškeré odpovědnosti a odmítá veřejnou kontrolu. Někdo, komu slouží veřejnoprávní televize jako nástroj osobní moci.
Zde mnou použité texty:
Stanovisko generálního ředitele Petra Dvořáka na jednání Rady ČT dne 11. 12. 2013
Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ