Tak nějak chápu současný postoj Evropy a USA. Denně je možno poslouchat smrtelně vážná varování před ruským medvědem, který má prý choutky na naše země. A stejná ústa vítají desetitisíce těch, kteří mají zálusk na naši kulturu.
Politická schizofrenie, která snad již nemůže být horší. Běda, pokud by jeden ruský ozbrojenec překročil hranice země příslušející k NATO. Jistě správný postoj, ale že by k tomu došlo je více jak nepravděpodobné. Při vší kritice pana Putina, by nemělo zůstat stranou, že není šílenec, ba ani blázen. Jen pragmatik.
Přivlastnil si Krym, Já řeknu budiž, občané zde žijící s tím prý souhlasili, to mi stačí, je to jejich problém. Západ nad tím skřípe zuby, ale přeci jenom opatrně, on je dobrý chrup v politice přeci jenom důležitý. Hlavně pro ten věčný úsměv, bez kterého se těžko dají vykládat politické nesmysly a šířit nepravdy.
Ukrajina. V podstatě nikdo neví, co se tam vlastně děje. Vedou nesmyslnou válku, vraždí se navzájem. Jeden obviňuje druhého, vypadá to dokonce, jako by je to bavilo. Tedy ty vůdce. Co si přeje lid, to nikoho nezajímá. Tak už je to ve světové politice. Jedno je však jisté. Zda byl Porošenko a ideologická podpora EU dobrou volbou, o tom se dá celkem klidně pochybovat.
Ale přesto to máme na talíři každý den. Prý se máme zapojit do úsilí a změnit něco, co, jak napoví zdravý rozum, měnit nelze. Možná ovlivnit, ale cena je tak vysoká, že by si jeden raději neměl pálit prsty. Tedy pokud je třeba Čech. Je to přeci jenom „vysoká“ politika, kde je malý národ vždy jen obětí něčích zájmů.
Takže hlavně našich zbraní míří na východ. Dalekohledy strategických ideologů pozorují východ a nechávají přitom jižní hranice zcela nechráněné, ba přímo otevřené. Nechybí ani transparenty, které vítají každého, jemuž se zlíbí k nám přijet. Je už pro náš národ tragické, že nepřítel většinou přichází z opačné světové strany, než nám politici vykládají. Nu, máme prostě smůlu. Historie se opakuje.
A už je to pomalu invaze. Už se bouří i Rakousko, bojí se o kulturní a politickou stabilitu. A také se mu vůbec nelíbí, že ty otevřené hranice směrem na jih, a z jejich pohledu i na východ, jsou nějak bez dohledu a zájmu těch, kterým patří a kteří by je měli brát vážně a třeba je i chránit.
A co dělá NATO? Stále jen počítá ruské tanky a pokládá za vzrušující, když se provokativně pohybují někde kolem hranic. To hned zase počítá ty své a nechá je také mediálně útočit. Je to docela dobrá hra, obě strany mají dostatečný důvod produkovat nové zbraně. Putin z toho má srandu. Ví stejně dobře, jako každý rozumný člověk, že mu Krym už nikdo nevezme a když si ukrojí kousek Ukrajiny, že to dopadne stejně.
A co se děje mezitím. Evropa podléhá invazi, která sebou přinese nedozírné následky pro její politickou a sociální kulturu. V budoucnu bude narušena její vnitřní rovnováha. Nastanou rozbroje nejen mezi státy, ale bude porušena i vnitřní stabilita jednotlivých zemí. K moci se dostanou radikální síly, které spojí všechny občany, kteří se nechají ovládnout pocitem bezmocnosti proti invazi cizích kultur, radikálního náboženství.
Kdysi jsme byli součástí Varšavského paktu. Měl nám dát pocit bezpečí. Dnes jsme členy NATO a máme se také cítit v bezpečí. Ten první spolek se rozpadl, jeho touha po moci byla přeci jenom spíše ideologickou válkou neodpovídající realitě světa. Měl nás ochránit proti neexistujícímu nebezpečí. Ten druhý spolek ještě existuje, ale stále více upadá v podezření, že je ochoten také jen bojovat proti uměle vytvořenému nepříteli.
Evropa je v ohrožení. Svobodná Evropa. Je v nebezpečí, že podlehne invazi „svobodných“ lidí, kteří beze zbraně naše země obsadí ne násilím, ale ovládnou ho mentálně. Naruší struktury našeho myšlení, zničí naše hodnoty. Možná nás donutí se ponížit i k určitému stupni barbarství, které je typické pro svět, ze kterého přicházejí.
Ale co? Musíme si dělat starosti? Kdepak! My máme NATO a naším největším spojencem je USA. Vše v pohodě. Oni přeci rozhodnou, kdo je a kdo není náš nepřítel. Mají k tomu i zcela jednoduchou ideologii. Pochopí ji přeci každý hlupák. Naším nepřítelem je jakákoli forma diktatury. A ti, kteří užívají svobody anebo po ní touží jsou naši přátelé. Ty musíme vítat s otevřenou náručí.
Problém je jen v tom, že jich jsou na celém světě miliardy. Ale to nevadí, máme prý v Evropě místa dost. To říkají alespoň vševědoucí politici. Stranou zůstává mínění pragmatických stratégů, kteří dokáží vypočítat, že třeba tisíc uprchlíků je větším nebezpečím, než jeden ruský tank. Když to umíš, tak ho jednoduše zlikviduješ. Chránit se ale proti myšlenkové infekci je však mnohem složitější.
Přitom všem by nám neměl vypadnout z paměti pojem Pátá kolona. Infiltrace společnosti myšlenkovým proudem, který rozloží společnost zevnitř a učiní jí bezbrannou. Je škoda, jak rychle zapomínáme na vlastní historické zkušenosti. Spíše o nich jen populisticky žvatláme. Zapomínáme, že „invaze“ myšlenkových proudů byla mnohdy rozhodující pro kvalitativní změny společnosti. Ať již v dobré, či ve zlém.