Kéž by tomu tak bylo. Ale pochybuji o tom. Touží poznat pásmo Gazy. Návštěva stejně přebytečná a naivní jako tomu bylo u každé „politicky“ vynucené turistické procházky všech předchozích evropských politiků.
Zažil jsem jich desítky. Před objektivem kamer se objímali a líbali s Jásirem Arafatem. Veledůležití evropští politici, kteří vůbec nepochopili, kde se nacházejí a s kým si to třesou rukou. Blaženě se usmívali a vedli nesmyslné řeči vzdálené realitě, ale které přesně odpovídaly evropské politické doktríně.
Nikdy to palestinskému lidu nepomohlo. Ani o to nešlo. Spíše to byl populistický boj o domácí levicově smýšlející voliče. Oficiálně prezentován jako důkaz objektivního přístupu k izraelsko-palestinskému konfliktu. Doprovázen vždy projevy o mírových snahách, plánech a nezměrném politickém úsilí. Není třeba ta slova opakovat, učí se je každý politik a mají všeobecnou platnost, tedy zaručenou bezobsažnost.
Jsou však okamžiky, kdy novinář má možnost s dotyčným politikem prohodit pár slov. Mezi čtyřma očima. Byli mnozí, kteří přiznali, že něco takového vidí prvně v životě, že takový chaos a nesmyslnost ještě nezažili a že tomu všemu popravdě nerozumí. Někdy zašli v otevřenosti i dál. Prostě přiznali, že realita na palestinských územích je v přímém rozporu s oficiálním evropským pohledem.
Není divu. Zdroje informací, které pravdivě informovaly a informují o situaci na palestinských územích, jsou většinou označeny za izraelskou propagandu a důvěryhodnost autorů zpochybňována, pokud jsou jejich zprávy vůbec zveřejňovány. Možno říci, že Evropa je po desetiletí obětí vlastní propagandy, kdy jsou Palestinci krátce označeni jako oběti izraelské zvůle.
Trvá to dodnes. Nikdo si nedá práci s tím, aby se podíval, že poslední desetiletí hovoří o něčem jiném. Předešlé události jen dokazují, že palestinský lid se stal obětí velké politiky. Role oběti mu byla vnucena a do dnešních dob je pravidelně přiživována stále se opakujícími konflikty. Ty jsou vedeny palestinskými vůdci vždy jen s jedním cílem. Udržuji umělé napětí, které neslouží k ničemu jinému, než k vytváření protiizraelské atmosféry hraničící s nenávistí a projevující se jako antisemitismus.
Ale pokud by tohle vše pana Zaorálka zajímalo, tak je návštěva Gazy to poslední, co by přispělo k jeho osvícení. Určitě se nesetká s těmi, kteří by mu dali lekci o arabské logice. Třeba o tom, že pojem „mír“ je rozuměn jako období klidu po válečném konfliktu, kdy se jen připravuje konflikt další.
Nikdo ho nepoučí o tom, že v arabském světě existují jen vítězové a poražení. A vítěz nevyjednává, jen diktuje podmínky. Poražený se musí podrobit, nikdo s ním nediskutuje. Kupodivu neexistuje žádný konflikt s Izraelem, který by se na palestinské straně neoslavoval jako velké vítězství nad židovským dobyvatelem a usurpátorem.
Takže mnoho zdaru, pane ministře zahraničí. Potřeste si pěkně rukou a obejměte palestinské „vítěze“, přidejte ještě slova o neskonalé solidaritě, porozumění a neutuchající snaze o mírové řešení Evropou podporovaného permanentního konfliktu. Poté se s uspokojením vraťte na izraelské území a hovořte o historickém přátelství mezi lidem Izraele a Česka.
Ano, to skutečně existuje. Jsou opravdová přátelství, která přežijí veškeré politické a diplomatické snahy. Na tom se nedá nic změnit. Jsou to vztahy člověka k člověku. Podmiňuje je kulturní úroveň na obou stranách. Ale existují „přátelství“, která jsou mnohdy vytvářena uměle. S politickou zákeřností, vypočítavostí a s touhou po moci, která se neobává žádného konfliktu. A to jsou okamžiky, kdy se rozhoduje, na které straně kdo stojí.
Doposavad ovládá evropskou politiku zbabělost a skrytý antisemitismus. Je to taková zvláštní politická schizofrenie. Mít něco proti Židům se nepřísluší, takže zbývá jen kritika izraelské politiky a podpora Palestincům, ať již činí cokoliv. Ale hlavně, musí umírat, protože to je jejich role ve světové politice.
To se dobře hodí všem. Jak vůdcům hnutí Hamas, tak i evropským politikům, kteří si s pomocí nevinných obětí upevňují politickou moc ve zdegenerované Evropě, kde se „humánnost“ stala objektem politického boje, nechutného hašteření a produktem tržního hospodářství. Něčím, co se dá koupit na tržnici, kde vládne nevědomost a kde cenu určují šiřitelé morálního a kulturního bahna hnáni primitivní touhou po politické moci.