Pomalu mám starost o vlastní identitu. Vážně. Mám pocit, že se pořád hovoří o kdekom a jen ne o mně. Prostě jako docela normální občan jsem mimo jakýkoli zájem. Tak třeba, kdysi se hovořilo o cikánech a já s tím neměl žádný problém. Byl to pro mne člověk jako každý jiný. Buď pracovitý nebo líný, dobrý či špatný, příjemný anebo nepříjemný. Prostě docela obyčejný člen společnosti, ve které žiji.
Nikdy jsem ho nepovažoval za příslušníka menšiny, spíše součást většiny.Odborné sociologické a poltické rozbory posledních let mne však vrhají do zmatku. Pořád mne kárají, že jsem něco opomenul ve vzdělání, dokonce mi podsouvají určitou primitivnost, ba dokonce sklon k rasismu. Je to pro mne nové, dlouhá léta mne na můj nedostatečný duševní vývoj nikdo neupozornil.
Takže se snažím být sebekritický a uvažuji o mém asi ne zcela dostačujícím intelektu. Začal jsem proto se snahou tomu všemu porozumět. Již jsme trochu pokročil a uznávám, že mi mediální a politická rétorika vysvětlila, že cikán je vlastně Rom. Dobrá, nové jméno pro starý pojem, řekl bych. Ale tak tomu není. Protože to prý mám chápat tak, že cikán vlastně není Rom a logicky, že Rom není cikán. Prostě se hovoří o úplně jiné osobnosti, na kterou je nutno pohlížet zcela jinak a pokud možno bez historického kontextu, protože se jedná o nové sociální specifikum.
Přiznám, že je to pro mne trochu nepříjemné, protože to sebou přináší i pocit, že bych asi mohl být přeci jenom rasistou. Když nic jiného tak již proto, že to všechno nechápu. Je to nemilé poznání. Mám totiž pocit, že mne někdo nutí dívat se na normálního spoluobčana jako na nějakou zvláštnost, která prý podléhá úplně jiné kategorizaci v rámci sociálního a morálního chování občana.
Dokonce mám podezření, že se někdo pokouší mne označit za rasistu a to dokonce možná i s pomocí zákona. Zbavuje mne práva se na společnost dívat pohledem odpovědného občana, který od druhých očekává chování odpovídající právě tomuto statusu. A já přeci nechci nic jiného, než pokládat Roma zase jenom za cikána, který je mým spoluobčanem a já na něj mohu klást stejné požadavky, jako na každého jiného souseda.
Jistě nemám nic proti tomu chránit zájmy menšin. Dávat pozor na to, aby je většina nepřeválcovala. Jenže z pohledu občana vlastně takové menšiny neexistují. Buď legislativně patříš do naší společnosti anebo ne. Stejná práva, stejné povinnosti. Jistě, že mnozí řeknou ale…. Ale co mají na mysli? Že v naší společnosti žijí stejně smýšlející skupiny, které brojí proti těm, které myslí jinak.To je však problém kulturní úrovně a společenské vyspělosti.
Je nutno si uvědomit, že pokud tato střetnutí nabývají negativních rysů, tak se na tom podílí i legislativa a prapodivný výklad práv občanů. Jsou to většinou politici, kteří dávají různým „menšinám“ podobu a charakter a uměle tak vytvářejí cíle pro antagonistický vývoj. I legislativa tomu podléhá. Začíná chránit rozdílné „kulturní“ skupiny místo toho, aby se soustředila na ochranu občana jako takového. Právě bez kulturních rozdílů. Místo toho s pomocí „svatého“ nadšení dosahuje pravého opaku. Vytváří občany různých kategorií.
Takže se vrátím k titulu. Když on je Rom, tak co jsem v dnešní legislativě já? Také nějaká zvláštní kategorie „občana“. Dobrá. Tak bych ale prosil, aby mi bylo také uděleno nějaké legislativní označení. Jinak budu mít pocit, že se stávám součástí nějaké menšiny, která teprve v budoucnu dosáhne odborného, vědeckého a politického označení. Pak bude ale titul znít trochu jinak: Ty jsi Rom a já jsem kdo? Kdo je ale víc?