Myslím, že ano. Tedy pokud jde o místo, kde tě na dovolené může překvapit bomba či střelba nějakého toho teroristy. A pokud mu nevěříš, tak věř třeba mně, já se v takovém prostředí léta pohyboval.
Ano, tržnice, restaurace a obchodní domy jsou oblíbeným místem, kde dochází většinou k výbuchu. A ta střelba se často ozve tam, kde jsou nějaké turisticky zajímavé objekty. Tedy památky, které je možno obdivovat na volném prostranství. K tomu všemu patří pochopitelně i pláže. Největším paradoxem ale je, že když se osamoceně vydáte někam na vlastní pěst, tak vás zase může někdo unést.
Mohu jen doplnit, že zrádné jsou i bezpečnostní kontroly při vstupech do různých objektů a budov. Tam se většinou vyhodí nějaký ten blázen do vzduchu uprostřed fronty čekajících. Stejné nebezpečí se však skrývá i při cestování autobusem. Když se to vše shrne, tak jde vlastně vždy o obvyklá turistická místa, kde se cestuje, něco obdivuje anebo nakupuje.
Velké nebezpečí se však skrývá i na místech, kde k výbuchu již došlo. Pokud jsi to přežil, tak nebuď zvědavý. Jsou blázni, kteří nastraží či použijí bomby dvě. Ta druhá vybuchne teprve v okamžiku, kdy se všichni seběhnou na pomoc. Je to podlé a velmi tragické. Nebezpečí však sebou přinesou mnohdy i bezpečnostní složky. V arabských zemích jsou to většinou špatně vycvičení lidé a střílejí bezhlavě kolem sebe, když mají pocit, že ohrožení trvá.
Takže mohu doporučit taková místa co nejrychleji opustit a nesnažit se o exkluzivní záběry za účelem je později prodat. Vím o čem mluvím, já si tím vydělával. Není to opravdu pěkný pohled a je to i nebezpečné, jeden se může zaplést do místního konfliktu. Vládne tu atmosféra nebezpečných emocí, primitivnosti a barbarství.
Když se tím vším budete řídit, tak můžete prožít celkem prapodivnou dovolenou. Bude asi doprovázena strachem. Zbytečně. Ten můžete klidně nechat doma a vzít sebou raději trochu rozvážnosti a opatrnosti. Neberte sebou do letadla strach, ten je špatným rádcem v krizových situacích. Může způsobit nebezpečnou paniku. Rozhodněte se raději doma v klidu a před cestou.
Je možno uvažovat i v oblasti statistik. Ta možnost, že se stanete obětí teroristického útoku je skutečně mizivá. Nikdo vám ale nedá jistotu, že se tak nestane. Ale je to opravdu relativní. Když jsem žil v Izraeli, bylo pro mne větším nebezpečím jezdit autem. Tamní řidiči skoro denně usilovali o můj život.
Měl jsme ale štěstí, nikdy se mi nic vážného nestalo. I tu nezaviněnou nehodu, kdy jsem pak odepsal auto, jsem celkem bez úhony přežil. Doplatila na to jen pojišťovna. A tu bombu, která byla pro mne náhodně určena, jsem asi o deset vteřin propásl. Kulky jsem slyšel jen létat kolem mé hlavy, ale všechny mne minuly. Možná zázrak, ale možná i určitá zkušenost, kterou si jeden může osvojit.
Ono se dá docela normálně žít i s nebezpečím teroru. Je to v podstatě součást obrany společnosti, její suverenity a hrdosti. Ale každý si to musí vyříkat sám se sebou. Není nikoho, kdo by dal univerzální radu, nehledě záruku na absolutní bezpečí. Může v tom být jen určité uklidnění. Zmírní to i pocit bezmocnosti, ale je to trochu zrádné. Každý pozná sám sebe teprve v okamžiku, kdy prožije pocit ohrožení vlastního života.
A proto je velmi důležité si o všem popřemýšlet dříve, než se jeden vydá na cestu. Dělal jsem to i já. Věděl jsem, že jdu často do nebezpečí. Ale snažil jsem se zachovat klid a pozorovat okolí. Pokoušel jsem se odhadnout, kde by se nebezpečí mohlo skrývat, abych ho odhalil dříve, než ono mne. Věřte mi, jde to. Ale přiznám, že jsem to nepokládal za dovolenou. Pokud se mne zeptáte, zda bych jel jako turista do Tunisu, tak odpovím ne. Já ten svět poznal, já vím jaký je.
Domnívám se tedy, že ten, kdo dokáže v těchto dnech jet v klidu do takové země, udělá velký pokrok v poznání světa. Trochu se i oprostí od falešného obrazu, který nám nabízí média a politici. Přiblíží se k jeho poznání, naučí se ho akceptovat. Pokud si nebude hrát na falešného hrdinu, tak si sám sobě dokáže, že je schopen vnímat svět bez falešného pocitu bezpečí. Začne ho možná brat takový jaký je.