Pravda, ta prapodivná dovolená v ČT ano, ale znásilnění české kultury nikoliv. A o to se asi budou i nadále starat propagandisté nové mediální nadvlády, která s přezíravostí diktátorského režimu chce ovládat naše mozky.
Pokládal jsem za morální povinnost shlédnout všechny díly tohoto mediálního mou duši urážejícího paskvilu ČT. Hlavně proto, abych mohl čelit těm, kteří mi již při mém prvním pobouření předhazovali, že jsem vlastně ještě nic neviděl. Teď jsem splnil jejich požadavek, ale můj názor na tento ostudný a nechutný produkt se nezměnil.
Zaujala mne ale postava pana učitele. S poslušností k novým mocipánům se pokoušel přiblížit nevinným dětem kulturní hodnoty a přednosti „Velkoněmecké říše“. Nepůsobil jistě a ani přesvědčivě. Ale snažil se. Asi si nesměl vzít za předlohu autorský tým pořadu samého. Nemohl okopírovat jejich charaktery. Nesměl použít jejich přezíravosti s jakou pohlížejí na prostý lid.
Škoda, že mu nebylo povoleno použít argumentace autorky a režisérky, která se s bezmeznou drzostí pokouší dokázat výchovné aspekty této bezduché a intelekt urážející slátaniny. Paní Zora Cejnková již zcela opustila oblast zdravého rozumu a věnuje se propagandě, která nás má přesvědčit, že mediální degenerace je předobrazem pro náš duševní rozvoj.
Je asi jen otázkou času, kdy začne zasahovat i na ministerstvech pro kultury a školství. Byla by zde asi zcela vítanou expertkou na to, jak ušetřit milióny ve vzdělávacím procesu našich dětí. Jestliže si totiž naše veřejnoprávní televize dala za cíl vychovat naši společnost v národ hlupáků, tak je přeci zcela kontraproduktivní, aby se naši učitelé snažili vštípit budoucí generaci vědění, které by mohlo být zárukou zachování duševní úrovně českého národa.
V současné době se nás snaží mnozí politici přesvědčit o tom, že jedině kvalitní vzdělání zabezpečí existenci nejen jedince, ale i celé společnosti. Kupodivu říkají pravdu. Zda dokáží vytvořit potřebné podmínky ukáží příští léta. Dobrým předpokladem by však bylo, aby se veřejnoprávní televize stala aktivním spojencem v tomto životně důležitém procesu.
Je až s podivem, jaké úsilí vynakládají zodpovědní za kulturu a vzdělaní na to, aby získali potřebnou finanční podporu. Doposavad je ale nenapadlo zapojit do vzdělávacího procesu instituci, která ročně spolkne více jak sedm miliard a jejíž prvořadou povinností je aktivně se podílet na vzdělání. Destruktivní činnost ČT v kulturní a vzdělávací oblasti zůstává pro ně tabu.
Ano, veřejnoprávní média mají zůstat nezávislá. Ale v okamžiku, kdy se jejich „nezávislost“ projevuje i tím, že se ani nepodřizují kulturním a morálním hodnotám společnosti, je zapotřebí jednat. Politicky. A to zcela diktátorsky, s plným využitím moci, ke které politiky opravňují voliči. Jsou okamžiky ve společnosti, kdy „nedemokratičnost“ politických rozhodnutí může přinést záchranu jak kulturních, tak demokratických principů společnosti.