Vše tomu nasvědčuje. Ideologie je stejná. Diskreditovat inteligenci a pokládat občany za hlupáky. Charakteristická je i neschopnost sebereflexe a cílená snaha co nejvíce snížit duševní kulturu a odstranit morální hodnoty.
Společným rysem těchto mocenských struktur jsou i neustále se opakující prohlášení, že hlavním cílem je dosažení opaku. Tedy národní myšlení naopak pozdvihovat, nabádat ke vzdělání, chránění kulturních hodnot. Jak to vypadalo za vlády ÚV KSČ si mnozí jistě pamatují a ti mladí jsou snad dostatečně informováni.
Činnost ČT je možno živě pozorovat. Občanům se nelíbí, protestují, ale nikdo na ně nedá. Opět charakteristický jev přezíravosti mocenské elity vládnoucí na Kavčích horách. Zatvrzele zde jen obhajuje křesla, do kterých je posadila politická rozhodnutí různých přítelíčků. Sedí si tu jako v nedobytné pevnosti.
Myšlenková infiltrace je nemožná. Případná intelektuální diverze je tvrdě trestána. Vnitřní vzpoury uhašeny již v zárodku. Komunistická struktura moci je zde jako doma. Včetně poslušných kontrolních orgánů, které mají budit zdání demokratičnosti, ale přitom jen dokreslují aroganci vůči mínění veřejnosti.
Typické také je, že ČT nemá problém to vše přiznat. Veřejně dokazuje intelektuální ubohost a slabost tvůrčího ducha. V této oblasti je tím největším přínosem neskutečně primitivní dílo „Dovolená v protektorátu“. Zarážejícím počinem je i to, že autorka Zora Cejnková má absolutní volnost projevu a v mnoha rozhovorech jen potvrzuje nedostatek vlastního intelektu a morálky tím, že se neuměle pokouší obhajovat neexistující umělecké a profesionální kvality tohoto produktu.
Ke strategii této mocenské ideologie pak ještě patří obskurní pořady typu „Máte slovo“. Mediálním cílem je, aby často nechutné a dryáčnické působení paní Jílkové simulovalo vášnivou a otevřenou občanskou diskusi. Myslím, že se mnoho nemýlím, když prohlásím, že většina diváků to považuje za trochu podivný zábavný pořad bez valného společenského dopadu.
Jde jen o to, kdo se z vystupujících více zesměšní. Chybí jen sponzor a vyhlášení cen. V podstatě stejně jako tomu je u té absurdní „dovolené“ do naší poněkud tragické a bolestné minulosti. I přes snahu o vší objektivitu je možno hovořit jen o morálním a kulturním bahně, které ovládá naši veřejnoprávní televizi.
Naše společnost již pochopila jak nebezpečná je oblast finanční korupce. Čeká nás ale rozlousknout ještě tvrdší oříšek. Musíme se vypořádat se smutným faktem, že to, co nás nevíce trápí, je v podstatě korupce morálních hodnot. Bude to těžký boj o poznání. Zvláště pak v atmosféře, kdy představitelé těchto hodnot mizí i zásluhou cílené ideologie veřejnoprávní televize.
Sedí zde lidé, kterým miliónové gáže dávají pocit bezmezné moci. Legálně přijímají odměnu za to, že ničí naše myšlení, šlapou po kulturních hodnotách. Jsou to mocní jedinci znalí mediálních triků. Umnou strategií si zaručují beztrestnost a nenapadnutelnost. S dovedností profesionálních demagogů nechají žít i několika dobrým, z jejich pohledu ale ztrátovým pořadům, které pokládají jen za nutné zlo. Vysílací časy tomu také často odpovídají.
Používají jich jen k tomu, aby mohli „dokázat“ objektivitu, kulturnost a intelektuální porozumění. Ale v prvé řadě slouží takové programy jen jako „důkazy“ pro tvrzení, že ČT plní úlohu veřejnoprávního média. Není to nic jiného, než morální podvod, výsměch potřebám občanů. V zásadě se totiž vedení naší milé televize řídí heslem, že divák je hlupák, kterého je potřeba „adekvátně“ uspokojit v jeho touze po poznání.
Ty, kteří kradou milióny z veřejných peněz, se snažíme trestat. Pohlížíme na ně jako na sprosté a nemorální zloděje. Je však na čase se zamyslet nad tím, co učiníme proti těm, kteří okrádají naše myšlení a mnohdy ho infikují primitivismem. Měli bychom se ptát, jak naložíme s těmi, kteří opovrhují občanem jako takovým a ignorují jeho nárok na kulturní hodnoty, které by vytvářely sebevědomí národa.
Občan může hrdý sám na sebe jen pokud žije ve společnosti, za niž se nemusí stydět. V dnešní době to má těžké. Česká televize ho totiž denně přesvědčuje o opaku. A to záměrně. S ideologií mocenské elity, která často připomíná doby minulé. Komunisté často hovořili o permanentní revoluci. V jistém slova smyslu měli pravdu. Protože i ta naše „sametová“ revoluce zdaleka ještě neskončila. Za mnohé musíme ještě tvrdě bojovat.