Tedy ta mediální show kolem té paní mi jde již opravdu na nervy. Jistě, že nemám nic proti tomu, aby ji naše legislativa, pokud je toho ještě schopna, odsoudila za vše, čím porušila platné zákony. Jsem v tom optimista i přesto, že naše správní orgány nedokazují profesionalitu, která by již pomalu měla být na místě.
Ať tedy dělají soudy co by dělat měly a také musí. Co však postrádám, je nějaký zájem se zabývat tím, co uděláme pro to, aby se podobné případy neopakovaly. Často mi totiž připadá jako bychom vybírali naše politiky stejně tak, jako to nejlevnější zboží v supermarketu. Podlehneme nízké ceně a i většinou draze zaplacené, ale přesto i laciné a podbízivé reklamě.
Pravda, když se nám něco nelíbí, tak jdeme nakoupené vrátit a když máme štěstí dostaneme nazpátek i peníze a tím je věc vyřešena. Jenže, jak vidno právě u „případu“ paní Nečasové a spol., to není tak jednoduché pokud si „nakoupíme“ levné a bůhví kým vyrobené politiky. Co by nás však mělo varovat, že jde o ryze české zboží.
Takže bychom se měli opravdu zamyslet nad tím, pokud tedy jde o volbu našich zástupců, že by bylo radno trochu hlouběji sáhnout do kapsy. Pochopitelně obrazně řečeno, protože nároky jsou kladeny spíše na náš rozum. Konečně pochopit, že to „líbivé“ a barevně prezentované nemusí být zrovna pro naši společnost to nejlepší.
Výjimkou, kdy jsem ochoten ten mediální tanec kolem „levného zboží“ tolerovat, by byla skutečnost, že nás donutí uvědomit si v jakém politickém marastu se to nacházíme. Už právě ty nekonečné procesy a dennodenní obviňování z korupce, které zahlcují veškeré mediální zdroje, by nám měli být poučením a vyvolávat pocit studu. Měli by nás donutit ke snaze udělat vše pro to, že k tomu všemu bude v budoucnu docházet jen ojediněle.
Nemá totiž cenu se rozčilovat nad nemorálností a mocenskou rozežraností těch, které možná odsoudíme, když při příštích volbách budeme volit jen jejich „náhradníky“. To už by opravdu hraničilo s chorobným masochismem. Zatím to vypadá tak, že se v tom vyžíváme a dokonce to již pokládáme za „normální“. Jako něco, co je pro nás charakteristické. Rozmáhá se i něco jako atmosféra letargie, která mi připomíná „staré“ časy nadvlády jedné politické strany.
Máme svobodu slova. Demokracii. V médiích můžeme beztrestně pozdvihnout hlas, kritizovat kdekoho a kdeco. Nikdo nás za to nezavře, spíše se jen mění okruh přátel. Jenže žijeme v systému, který také dokáže trestat. A to velmi brutálně. Učiní tak vždy, když jsme k volbám buď nešli anebo „nakoupili“ levně. A nic nám nepomůže, když se za pár dnů či týdnů probudíme a zjistíme, že jsme šáhli vedle.
Naše rozhodnutí nemůžeme reklamovat a ani špatně fungující politiky není možno poslat do servisu. Zůstanou nám na krku celé volební období. A můžeme křičet co nám hrdlo ráčí, jsme namydlení, dali jsem jim moc a můžeme si být jistí, že toho využijí. Takže by bylo radno při příštích volbách trochu více uvažovat a nenechat se nalákat na pozlátka.
Ostatně to platí i pro ten supermarket. Zkuste příště nakupit raději méně, ale v lepší kvalitě. Bude to právě i dobrý trénink pro příští volby. Sebekriticky však zároveň přiznám, že v současné době odejde přemýšlivý zákazník z politického supermarketu asi s prázdnou taškou. Ale jeden by neměl ztrácet naději. Ano, ono totiž může být lépe, ale jen když se o to všichni zasloužíme. Ostatně na mesiáše se již dlouho nespoléhám. Jsou to totiž většinou produkty velmi pomíjivé kvality. Jenom jejich pozlátko bývá většinou velmi odolné v přicházejících bouřkách. Jednoho dne pak přesto zešedne.