Tak nějak jsem pochopil zprávu o výměně názorů našich politicko nepolitických představitelů. Jsem zaujatý. Ožraly nesnáším a na lyžích jsem nebyl již desítky let. Měl jsem kdysi šéfa, vlastně šéfredaktora. Byl to alkoholik a chránila ho komunistická strana a jeho tvrzení, že byl partyzánem. Obé z něj ale nedělalo lepšího člověka. Spíše naopak.
Měl jsem i šéfy, kteří propadli sportu, ale ani to z mnohých nedělalo lepší charaktery. Spíše vytrvalce na dlouhých tratích intrikánských maratónů. Rád bych zůstal nestranný, ale mám s tím potíže. Kalousek a Babiš. Oba mají za sebou minulost, která je dlážděna otazníky. Většina lidí, které jsme potkal, vrtí nad oběma hlavou.
Mám sice určité pochopení pro našeho odborníka na firemní struktury, ale omlouvat jeho mnohá vyjádření neustále tím, že je to mluva nepolitika mne už otravuje. Jeho výroky totiž často naznačují, že nemá mnoho pochopení pro ty ze společnosti, kteří nepředstavují ekonomický zisk.
Ale řekněme, že má pravdu a většina výstupů pana Kalouska je pod vlivem alkoholu. To, jak tento více jak zkušený politik občas zadrhává a má potíže vylovit z paměti již stokrát řečené by tomu nasvědčovalo. Pak ale musím položit otázku, jak je možné, že když jedu autem musím se chovat jako abstinent.
Je snad rozdíl mezí řízením státu a auta? V obou případech odpovídám za své chování a musím jednat tak, abych neohrozil ostatní. Máme tedy opět pro politiky jiná měřítka a dokonce i pochopení. Přivlastňují si dokonce i privilegia. Ode mne k tomu posvěcení nikdy nedostanou. Naopak jsem pro přísná měřítka.
Pokud má tedy pan Babiš pravdu, tak by se panu Kalouskovi měla odebrat veškerá politická oprávnění. Pakliže pravdu nemá, tak mu jeho lyžování ale nepomůže, spíše naopak. Mluvou sobě vlastní jen veřejně znevažuje poltického oponenta způsobem zcela primitivním. Normálně bych to považoval za náhražku neexistujících argumentů. Tak trochu na hospodské úrovni.
Každopádně však výroky, ať již jednoho či druhého, jen dokazují, že si jeden druhého neváží. A pokud tomu tak je, tak se mi žádná otázka neklade, respektive musím odsoudit oba. Mám totiž pocit, že kdybych se k jednomu příznivě vyjádřil, tak bych se stal spoluviníkem na politickém kolbišti, kde se bojuje o vavříny ješitnosti.
Co k tomu ještě dodat? Snad se jen sebekriticky přiznat k vlastní ješitnosti. Tento verbálně politický „incident“ totiž jen potvrdil moji dnešní úvahu o tom, že by jeden neměl kupovat demokracii v supermarketu. A případně ani nevolit jeho šéfa. Zvláště když místo výroby a datum poživatelnosti není k rozluštění.