Myslím to tak i tak. Stydím se, protože Vám se studu nedostává, a stydím se také za to, jak mne prezentujete celému světu. Nejsem tak nafoukaný, abych mluvil za všechny, jsou jistě tací, kteří to tak necítí. Pakliže je však někdo stejně poraněn v národní hrdosti jako já, dovolím si tímto mluvit i za něj. Myslím tedy ty, které jste ve svém monologu přehlédl.
Neměl jsem pocit, že mluvíte ke mně, spíše jste se díval do zrcadla a pozoroval sám sebe. Udělil jste si mnoho pochvalných slov, která jste také s povděkem přijímal. Byla to oslava sebe samého, pro občana zde nebylo místo. Slova, která jste vyslovoval se jen odrážela od zrcadlícího se skla. Ne, to souhlasné pokývnutí nebylo ode mne, to jen přikyvoval Váš vlastní dvojník.
Bylo to pro mne smutné vánoční odpoledne. Naivně jsem od Vás očekával slova naděje a povzbuzení, dostalo se mi ale jen slov nabubřelých a sebejistých. Oslava činů, které nenalezly dobrou odezvu v minulosti a nemající hodnotu, kterou je nutno připomínat. Příští hodiny jsem prožil v prapodivném rozjímání nad Vaším proslovem. K večeru jsem se pak ale uvelebil před televizní obrazovkou a těšil se na obličej a slova člověka, který mne nikdy nezklamal.
Dokázal to i tento večer. Ne, pan Werich mne nikdy nezklamal. Nikdy mne ani slůvkem neurazil, nebylo gesta a pohledu, který by mne ponížil. Nevím pokolikáté jsem s potěšením shlédl vyprávění o životě „Byl jednou jeden král“. Také v něm panuje vládce, jehož slovo je zákonem. Vládne proti vůli lidu a zdravému rozumu. Je však nucen se vydat na cestu poznání. Ta ho zavede do zrádného a bezedného rašelinového bahna. Hrozí mu být nenávratně pohlcen.
Vida svůj konec, rozhodne se zvěstovat světu jak špatným králem byl svému lidu. Křičí to do celého světa, chce, aby se to doneslo ke každému. A tu, jak už to v pohádkách bývá, se mu dostane milosti. Jako každému vladaři, jenž nalezne sám sebe, svůj lid. A pak je vše dobré, všichni tančí a radují se ze života. Všichni vědí, teď bude dobře.
Pochybuji, že jste si našel čas na setkání s panem Werichem. Pochybuji také, že v zahledění se sám do sebe, byste připustil, že existují také jiní lidé, než vy sám. Pochybuji, že jste schopen pochopit, že zde někdo vyřkl to, co jsem očekával od Vás. Poselství dobré vůle. Já si ten čas našel a tak se mi dostalo slov opravdu smířlivých a naplněných vírou v člověka.
Já ta slova přijal a naplnil se nadějí, že národ, který měl takové herce a umělce, přežije vše se ctí. Lid, který dokázal vytvořit umělecká díla zastiňující všechny politické režimy, by se neměl bát budoucnosti. Jistě tedy přijde zase doba, kdy se za svého krále nebudu muset stydět. Dovolí mi, abych byl na něj hrdý, protože on bude hrdý i na mne.