Poslední dny mne média zahltila Vaší osobou, střetával jsem se s Vámi, jak se říká, na každém kroku. Nebylo možné se tomu vyhnout, bylo toho až moc, trochu mi to připomínalo oslavy různých osobností v dobách, kdy jste právě proti takovým bojoval. Měl jsem nepříjemný pocit, že by to mohlo zase trochu zavánět kultem. A přitom jsem musel myslet na to, že to je právě to poslední, po čem jste toužil.
Vy jste chtěl být jen příkladem, že věci mohou být také jinak, než to třeba předepisují společenské zvyklosti, normy a zákony. Sedával jste s mocnými tohoto světa po hospodách abyste nejen jim, ale především občanům dokázal, že to jsou docela normální lidé. Lidé, kteří se často i mýlí, holdují neřestem, dělají chyby a mnohdy se z nich i poučí.
Viděl jste svět jinak. Byl to pohled člověka, který se zamýšlí nad životem samým a pokouší se odhadnout kam to společnost kráčí, či by kráčet měla. Způsobem sobě vlastním jste ty myšlenky sděloval světu. Sklízel jste všude velký potlesk, vysloužil si i uznání těch nejmocnějších, kteří seděli jako malí školáčci a poslouchali Vašim slovům.
Viděl jste svět jinak, často jste káral a nabádal. Hovořil jste pro mnohé nesrozumitelnou češtinou, ale každý chápal obsah a smysl Vašich myšlenek. Vaše slova vycházela z Vašeho přesvědčení, byla upřímná a pečlivě vážená. Vstoupil jste tak do mnoho síně slávy, stal jste se symbolem touhy po nejen spravedlivé ale i lidské společnosti. Právě té touhy, která charakterizuje kulturní společnosti.
Existuje však jedna zem, která má s Vámi potíže. A je to právě ta, kde jste se narodil, kde jste žil. Je to společnost, která neví jak na Vás pohlížet. Byl jste samozvaný spasitel? Naivní politik? Zkorumpovaný intelektuál? Modla ulice? Nebezpečný snílek? Či jen pouhý symbol vypořádání se s minulostí? Asi všechno dohromady, tak jak už to u myslitelů a umělců bývá. Byl jste však bezesporu člověk zásadový, upřímný a přímočarý.
Teprve první politické zkušenosti Vás donutily k určité opatrnosti a zdráhavosti ve vyjadřování. Brzo jste poznal, že ne vždy je vše chápáno tak, jak jste to řekl. Ten lid, který Vás obrazně řečeno na vlastních rukách donesl na Pražský hrad, se stal vrtkavým. Nechtěl chápat Vaše varovná slova. Byla mu proti mysli kázání, že demokratická společnost nemůže v touze po absolutní svobodě přerůst v morální anarchii, kde není úcty k člověku a jeho myšlence.
Varoval jste před úpadkem hodnot. Ale materiálně vyhladověla společnost Vám nechtěla rozumět a nerozumí Vám dodnes. Přízemní chtíče se i nadále derou do popředí a mnohdy ovládají náš každodenní život. Materiální a mocenský úspěch se stal kritériem pro společenské postavení. Kulturní hodnoty jsou pošlapávány, mediální marast nás ubíjí a bere veškerý životní optimismus pro budoucnost.
Ano, stydím se za český národ, který zatracuje minulost a odmítá poučit se z věcí špatných a nehodných člověku. A kdyby jen to. Stejně tak odmítá s úctou k našim předkům pokračovat v kulturním boji, který nám byl kdysi tak vlastní. Byla to síla, která nám vždy pomohla v těžkých a svízelných dobách. Byla to síla, která nás vedla k myšlenkové samostatnosti.
V dnešní době se naše společnost často chová jako pouliční holka hledající nového amanta. Ta také mnohdy neví kudy kam. Bojujeme s korupcí, ale máme zase jen na mysli nějaké milióny, které nám kdosi ukradl. To, že tou největší korupcí trpí naše národní hrdost, zajímá málokoho. Spíše jsme ochotni ji prodat v aukci. Spekulujeme tak s něčím, co je základem kulturní a vyspělé společnosti. Zbavujeme se tak sebevědomí s jehož pomocí je možné řešit konflikty s nimiž se dennodenně setkáváme a které se v blízké budoucnosti ještě více prohloubí. Může to dojít i tak daleko, že nastane doba, kdy bude ohrožena naše samotná existence. Jak společenská, tak i národní.
Stydím se za to, že naše společnost připouští, aby materiální nenažranci ovládající naši společnost Vám přiřadili uzavřenou historickou kapitolu. S primitivní arogancí chtějí docílit toho, aby si nikdo nemohl uvědomit, že Vaše nabádavá slova platí pro i dnešní dny a budou stejně varovná i v příštích desetiletích. Chtějí jen dosáhnout toho, aby je intelektuální hodnoty nerušily v jejich mocenském počínání.
Doufám jen, že alespoň zůstanete kontroverzní osobností. Je to jediná naděje, že neupadnete v zapomnění, že se neproměníte v neživou historickou osobnost na kterou se formálně vzpomíná, protože to nějaký kalendář nakazuje. Opustil jste nás. Byla to asi vyšší moc. Neměli bychom však dopustit, abychom my opustili Vás.