Pane Babiši, nemyslím, že jste něco jako Rittig?

Pochopitelně také doufám, že mám pravdu. Tato otázka mne napadla spolu se zatčením právě jistého pana Rittiga. Říká o sobě, že je obchodník. Prý také lobbista a kmotr, míní druzí. Neznám ho, ale podle mého patří k těm, kterým není radno věřit ani slovo. Proč? Mám na to svůj názor.

Podle mne existují obchodníci a pak jen zbohatlíci. Ti první pracují celý život, doslova do posledního dne. Mnohdy nashromáždí celkem slušnou kupu miliónů a každým dnem se snaží, abych těch peněz bylo více a více. Většinou je jejich úspěch doprovázen odpovědností za stovky a tisíce osudů všech těch, kteří jim na cestě k bohatství pomáhají svou prací.

Cesta k bohatství je dlouhodobě plánována, krátkodobý úspěch je pokládán za nebezpečný. Snahou poctivého obchodníka je prodat dobrý produkt za dobré peníze po dlouhé roky. Ví, že i docela malý podvůdek může přinést zkázu, zničit celoživotní dílo. Je si vědom toho, že na jeho poctivosti mnohdy závisí stovky a tisíce životních osudů.

Takového obchodníka většinou nepotkáte na golfovém hřišti a v Monaku. Tam potkáte zbohatlíky typu pana Rittiga. Rychle nahrabali peníze, tak rychle, že ani nestihli poznat jejich cenu. Ani nemohli, protože hodnota jejich peněz není podložena prací. Nemají proto problém být rozhazovační. Chtějí ukázat, kolik těch, pro ně „bezcenných“ peněz, mají.

Jak ten malý zlodějíček, který po zdařeném lupu platí rundu v hospodě. Má pocit, že něco dokázal. Jistě, svým způsobem. Ví ale také, že jeho osud je poněkud nejistý, chce si užít, než ho zavřou. Jednoduchá filosofie nekomplikované života. Poctivý obchodník uvažuje jinak. Jak jsem již řekl, plánuje dlouhodobě.

Asi tak, pane Babiši, jako vy. Někde jste řekl, že dát naše hospodářství do pořádku, může trvat i dvacet let. Souhlasím. Máme tu opravdu tolik neřádstva, že se v něm jen topíme. Jenže si nemyslím, že to zvládnete, že na to máte sdostatek sil. Tedy vy sám.

Ono to asi nepůjde bez toho, aby se možná každý občan nechytil za nos a trochu nepopřemýšlel, zda není také spoluviníkem na něčem špatném, co nám ztěžuje život. Zda také on tak trochu nesahá do cizí kapsy, protože by tak rád poznal Monako a předváděl se na golfovém hřišti.

Nejde asi jen o to, vás volit. Jeden vám musí i věřit a pochopit, že to vše asi děláte s přesvědčením poctivého obchodníka. Přestat vám závidět vaše bohatství. Uvědomit si, že vaše milióny jsou podloženy prací tisíců lidí, kteří doufají, že se jim povede tak dlouho dobře, jak dlouho se povede dobře vám.

Asi trochu „nesociální“ myšlenka, ale možná dobrý kompromis pro společnost, která se již nemůže spolehnout na všeobecnou  morálku, ale jen na poctivost obchodníků.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak mne napadlo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.