Zhruba tak se vyjadřuje ČSSD o šéfovi financí. Pochopitelně obrazně a právě v mediálním světě. Je to prý nad slunce jasné. Ten filuta si koupil informační gigant Mafru a s pomocí ostrého slova vytáhl do boje proti koaličnímu partnerovi. Prostě takový malý český Berlusconi.
Nechává psát nehezké věci o panu Sobotkovi a vůbec se činí ho všelijak pošpinit. Prostě občas zvedne telefon a nařídí: Trochu bahna na premiéra! Zní to logicky, ale v mediálním světě to zase není tak jednoduché. Musí být totiž odkud brát. Tedy tu špínu. Ve slušné společnosti jí není mnoho k nalezení. Ale v Česku, pravda, to bohužel není žádný problém.
Spíše je velmi přetěžké najít politika s čistou vestou. V podstatě ať hrábneš kam hrábneš, všude je nějaká špína. Vždy se objeví prapodivné nejasnosti v životopise politického snaživce. Nezodpovězené otázky, nevysvětlitelná konání při nichž zmizely milióny a mnohdy i miliardy korun. Pro řadové občany však nic nového.
Není tedy třeba si kupovat média, vše funguje samo od sebe. Žádný novinář se nemusí mnoho rozhlížet, pokud chce vzít někoho na pranýř. Jedná spíše podle hesla padni komu padni. Pokládá to skoro za svatou povinnost, nabádat ho k tomu nemusí nikdo. Jednou se trefí do jednoho nešťastníka, podruhé do jiného. Většinou to schytá ten, který si poslední dobou trochu „vyskakoval“.
Takže, pane Sobotko, pokud by se k Vám donesl obsah těchto řádků, tak si nedělejte starosti, že se o Vás píše. Tedy ve spojitosti s OKD. Víte, ve Vašem případě, bych se spíše staral o to, co se o Vás nepíše. Třeba o tom, že jste premiér, kterého jsme si již dávno přáli. Důrazný, jasný a srozumitelný. Prostě ukažte konečně barvu. Pak se bude jistě psát právě o tom a minulost možná upadne v zapomnění.
Ono plakat nad rozlitým mlékem není zrovna „chlapské“. Zrovna tak nemůžete čekat, že by Vám voliči foukali bebíčka. Špatné skutky mohou být vyváženy jen skutky dobrými. Již jsem Vám jednou radil vykašlat se na nějaký ten prapodivný volební program Vaší strany, která sama neví kudy kam. Jděte svou cestou, možná, že najdete i budoucnost pro ČSSD.
A ona pak bude i ta Mafra spokojena. Již je pomalu nudné a stereotypní se pořád babrat v minulosti. Dobrá, říkáme tomu investigativní žurnalismus, ale to nic nemění na tom, že občany zajímá spíše budoucnost. Dělá jim starost, že nevědí jak bude zítra. Ohlíží se po někom, kdo by jim to řekl, kdo by jim dodal optimismu. Vy tou osobností zatím nejste.
Jistě, koaliční vláda to nemá lehké. V praxi je to však typický příklad demokratického vedení společnosti. Dělat kompromisy je každodenní chléb. Jedno však není nikdy dobré, plivat si navzájem do polévky. Ale o to snad zatím nejde. Problém je spíše v tom, že každý sedí před talířem jehož obsah si sám uvařil. Takže nezbývá nic jiného než srdnatě dojíst vlastnoručně ukuchtěné a pak se pokusit vařit ve společném hrnci.
Tragédií žijícího politika je, když se píše jen o jeho minulosti.