ČT: Kupecké počty – nepřítel číslo jedna

Ne, počítat neumím a kupecké počty jsou mi vzdálenou realitou! Tak nějak bych ohodnotil postoj pana redaktora Lukáše Dolanského při včerejším vysílání pořadu „Události, komentáře“. I přes veškeré snahy pana Babiše odmítal toto stanovisko opustit. Já to chápu. Málokdy jsem ve svém životě poznal zpravodajce, který by uměl počítat.

Většinou jejich matematické umění stačilo jen na to si spočítat, že dělají celkem lukrativní džob. V podstatě znalost dostačující a pro egoistický postoj jistě uspokojující. Z pohledu diváka však záležitost poněkud zapeklitá, hlavně, když partner rozhovoru před televizní kamerou má být chápán jako člověk bezcharakterní.

A nejen to. Hlavně ale jako osoba nedržící slovo a neschopná jednat v zájmu občana. Šlo o důl Paskov a OKD. Pan Babiš zářil nadšením. Proč ne, ušetřil opět jednu miliardu. Státní kasu nemusí otevřít. Hlavně ne hned, chce raději počkat, až se trochu naplní. Pokládal jednání se zástupci firmy za úspěšné. Dalo by se tvrdit, že je možná i ošulil. Byl prostě ve svém živlu.

Pokládal to za čin všeobecně prospěšný a nestačil se divit, že je mu za to ještě nadáváno. Nechtěl pořád pochopit, že podle televizního scénáře je vždy vše jinak. Pravdou je přeci jen to, co vznikne u redakčního stolu a ne to, co se odehrává za oknem a přede dveřmi.

A v povědomí redaktorů České televize je zapsáno, že pokud nějaké peníze potečou, tak je tak jako tak dostane ta privátní firma. Tvrdit opak je prostě politická lež. Veškeré argumenty jsou zbytečné, pan Babiš je prostě lišák, který nás podvádí, dělá si pořád nějaké privátní kšeftíky a my mu na to naletíme. A proto je svatou povinností televizních redaktorů nás na to upozornit.

Dalo mi proto celkem dost práce, si vše sám spočítat. Takže. OKD nedostane teď nic. Majitelé se zavázali, že důl nezavřou a budou pracovat dokonce o rok déle. A ještě k tomu investují půl miliardy. Kupodivu ze svého. Předtím chtěli ty peníze od státu, ale Andrej se jim vysmál. Co naplat. Starý trik užívaný na hloupé politiky se nepovedl. Tak je to v obchodním životě.

Tím pádem by mělo do státní kasy přijít navíc i půl miliardy. Přeci za ten rok práce navíc, kdy se bude pracovat a pěkně odvádět do státní kasy. A když se pak přeci jenom důl zavře, tak stát slíbil vyplatit 600 miliónů na sociální výdaje. Takže, podle kupeckých počtů, to nakonec bude jenom 100 miliónů, která stát musí vysolit.

Ovšem vše ještě závisí od hospodářského vývoje, ceny uhlí a vůbec i na tom, zda vedení dolu bude schopno správně hospodařit. Celkem tedy jasná záležitost. Já to tedy chápu. Ve škole jsem dával celkem pozor a také vím, že bez zvládnutí kupeckých počtů se v životě neobejdu. Jediné co mi dělá starost je, že to nechápe pan redaktor Dolanský a blamuje se před celým národem.

Pravda, je za to placen. Tedy dělat novinářského šaška. To by bylo v pořádku. Jenže ty peníze pocházejí od poplatníků, říkají právě zase kupecké počty. Nehledě na to, že ten pořad má být rázu informativního, má říci občanům, co se to u nás děje. A to že máme v České televizi neschopné redaktory, to už víme dávno. Proč tedy ty neustálé reprízy neúspěšných pořadů?

Ne vždy je opakování matkou moudrosti.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak mne napadlo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.