S podivem jsem si přečetl, že ředitel České televize požádá několik nezávislých osobností včetně domácích i zahraničních akademiků a publicistů, aby posoudily podněty, které se kolem práce zpravodajství sešly. Zapojen bude i vnitřní audit a já dodám možná i několik komisí a výborů. Celé bylo vyprovokováno trochu zvláštní diskusí o možné cenzuře ovlivňující objektivnost zpravodajství.
Je se teď nemíní zabývat tím, k čemu došlo, ale tím, že k tomu vůbec došlo. Zažil jsem podobné situace v několika redakcích v různých televizních společnostech. Charakteristické bylo jedno. Vládla zde atmosféra nedůvěry jednoho k druhému, strach ze ztráty existence. Přesný opak toho co práce v televizním zpravodajství vyžaduje. Jedni se soustředili na to, jak se šéfovi zavděčit, druzí, jak se mu vyhnout.
Charakteristické bylo i to, že to vše bylo možné jen za aktivní účasti právě onoho šéfa, je úplně jedno z jaké etáže, vlastně ne, čím výše tím hůře. Jeho podíl nebýval vždy stejný. Mnohdy to byla neschopnost a neznalost a z toho pramenící „odborný“ nezájem o nějaké ty bezpředmětné názorové rozdíly těch dole. Mnohdy byl však sám strůjcem, bylo mu potřeba dělat personální změny, všeobecně se to nazývá upevňování moci. Z toho také pramení, že hledět na kvalitu vlastní práce neměl vlastně nikdo čas, respektive nebyla hlavním kritériem odborností a schopností.
Znaje tuto situaci skláním se přede všemi, kteří nás přesto všechno informovali, možná trochu po svém, ale s plným nasazením. Tady pochopitelně míním ty, kteří program dělají a ne ty, kteří o něm jen rozhodují.
V současném pojetí je ředitel České televize vlastně „manažer“. Tedy v tom smyslu, že je to někdo, kdo má schopnosti produkty televizní tvorby dobře prodat. S tím logicky souvisí úvaha zda má schopnosti a pochopení pro ty, kteří tento produkt „dělají“, tedy vytvářejí hodnoty a ze všech sil se snaží uspokojit duševní potřeby diváka.
Je již zvykem, že pozice manažera je spojena s celkem nemalým příjmem. Myslím, že se moc nemýlím, ale letos to bude v tomto konkrétním případě asi tak 5 miliónů. Tedy od ČT, tedy z části od poplatníků. Je v tom i nedávno započítaná prémie ve výši 2.3 miliónu. Je to prý ve smlouvě, kritérium je, že sledovanost televizních programů neklesla. Je to tedy odměna za kvantitu, nikoliv kvalitu. Tedy jen potvrzení předešlého. Zde bych ale přeci jen rád připomenul, pozorujíce složení programu, že by bylo na místě vyslovit dík za práci všem předchůdcům v této funkci. Naplnili totiž archív, v podstatě se velkou měrou podílejí na tom, že se hodně lidí na televizi stále ještě kouká. Ostatně bylo mezi nimi i mnoho „komunistických“ tvůrců. Ale to jen tak na okraj. Když se jeden chlubí cizím peřím, nemůže si mnohdy mnoho vybírat, zvláště, když je za to dobře placen.
Mne by však zajímalo i něco jiného. Co vede ředitele ČT k tomu, povolávat všechny ty odborníky na pomoc s žádostí o hlubokou analýzu nastalých problémů. Je přeci sám kvalifikovaný manažer, podle platu soudě i velmi zkušený. Vždyť přeci i v té nejtenčí kapesní příručce pro nadcházející odborníky jeho ranku je napsáno, a to na první stránce, že týmová práce je základem úspěchu a jediný, kdo je za to odpovědný, je ten nejvýše stojící. Znám i nespočet kurzů, kde je toto heslo lidem sahajících po vysokých postech doslova vtloukáno do hlavy. Domnívám se tedy, když nic jiného, že by bylo velice slušné zaplatit všechny ty pozvané odborníky z vlastní kapsy. Vždyť jde vlastně o to, že se ředitel ČT jenom od nich doví, co vlastně již dávno ví, či by se vší určitostí vědět měl.
V opačném případě by se jeden mohl klidně zabývat myšlenkou, že ten audit neslouží jen k doplnění chybějících vědomostí, ale je vlastně náhradou za chybějící kompetenci a možná i za pokus zbavit se veškeré odpovědnosti. Pokud by tedy tomu tak mělo být, nezbývá nic jiného, než se zabývat úvahou, zda to vše není prapodivné, zda to odpovídá všeobecným představám o společenských funkcích. Požadavkům, které jsou formulovány ve všech hlavách řízených zdravým rozumem.
Mé zkušenosti mi také napovídají, že pokud nedojde k zásadní změně v „mocenské“ struktuře ČT, která by umožnila znovu obnovit vzájemnou důvěru a duch týmové spolupráce, nebude trvat dlouho a my budeme svědkem dalších „problémů“, které si vyžádají „odbornou“ analýzu již stávajícího a trvalého problému. Dá se tedy do pohybu všeobecně známý systém, kdy se vše točí kolem negativných úkazů, aniž by se hledala jejich příčina. Velkou nevýhodu mnohých „hlubokých“ analýz je totiž smutný fakt, že zasahují do takové „hloubky“, že často přehlédnou očividné, tedy to co je na povrchu.
Zbývá jen dodat, že je docela možné, že si dělám zbytečné starosti. Vždyť přeci existuje jakýsi kontrolní a poradní orgán nazývaný Rada ČT. Zde vlastně sedí také odborníci, kteří by měli nejlépe vědět, kde leží jádro problému. Zatím to však vypadá tak, že možná uvažují o tom, že by nebylo špatné si také objednat nějaký ten „audit“. Mají však možnost se přiklonit k názoru jednoho „radního“ a tím vše vyřešit systémem raz dva. On totiž prohlásil:
„Situace, kdy část lidí jde proti práci ostatních, je zcela nesnesitelná a nepřijatelná. Tady zřejmě chybí určitá úcta a pokora zaměstnance k nadřízenému.“
Nemyslím si, že by to myslel tak, že tu úctu a pokoru požívá jen ten, který si to opravdu zaslouží. A pakliže tento názor, v pojetí, jak jsem mu porozuměl, najde všeobecný ohlas, docházím ale i já k názoru, že by nějaký ten „audit“ možná nebyl opravdu špatný. Je jen otázkou, kdo by ho měl povolat a určit. Kdo by zaručil, že jeho úlohou nebude jen absolutně přebytečné potvrzení stávajícího. Jen pouhé konstatování, že je to tak, jak to je. Vlastně přesně tak, jak to každý člověk se zdravím rozumem vidí i bez „auditu“. A přitom ho také logicky napadne, že je nutno něco změnit. Třeba povolávat do odpovědných funkcí jen ty, kteří jsou kompetentní a mají odvahu za své konání i přebírat odpovědnost. A to vše bez auditu.