Ne, že by nás to těšilo, ale protože ho budeme potřebovat. Bylo by tedy dobré tu „válku“ proti němu nepřehánět. Hlavně zabránit neomluvitelnému konfliktu, který by tak dalece ponížil ruskou duši, že bychom se stali opravdovým nepřítelem. Provokuji? Byl bych tomu rád. Ze všech stran je slyšet, že se vede boj o budoucnost Ukrajiny. Ale o to, zastavit zbytečný masakr se zatím nepokouší nikdo.
A přitom je to právě Putin, který má asi jako jediný moc donutit obě strany k dialogu. Asi by to udělal po svém. Možná, že toho dokonce i dosáhne. Pravda, trochu tím pokoří „západní“ mírové a demokratické snahy, které se vyznačují naprostou neznalostí vnitřních vztahů na Ukrajině. Ty se ale ani nepokoušejí něčemu ropzumět, protože stejně sledují jen vlastní mocenské zájmy, ke kterým si již vytvořili vlastní ideologii a zneužili mediální svět rozšiřováním polopravd.
Ale to odbíhám. Má hlavní myšlenka je ta, že jednoho dne se bude muset západní civilizace rozhodnout, jak naložit s radikalizací arabského světa. Bez částečného násilí to asi nepůjde. Všichni rozumní se budou muset spojit a dohodnout se, jak dalece je nutné prosadit určitý pořádek a lidskost vojenskou silou.
Nastane doba, kdy by nebylo na škodu mít možnost považovat Rusko za spojence. Ano, je to úvaha, která naznačuje, že, ostatně tak jako vždy, se politika charakterizuje tím, že se uzavírají „obchodní“ dohody. Pokud tedy budu uvažovat tímto směrem, dojdu velmi rychle k závěru, že hysterické šílenství pana Rasmussena je neuvěřitelná politická hloupost. Jeho touha po úderných jednotkách NATO, jež by tu hlavně měly být k zabránění ruské rozpínavosti, připomíná trochu řev válečných štváčů.
V podstatě se pokouší ohřívat starou nenávist proti komunistickým režimům. Jednoznačný populismus, který jen podporuje válečnou hospodářskou mašinérii. Paradoxem pochopitelně je, že komunistickou Čínu považuje k zulíbání. Dokazuje jen, že je dalek toho pochopit, že dnešní Rusko není zemí z období studené války. Možná, že to ví, ale jen si pohrává s myšlenkou, že na studené válce se dají vydělat miliardy a asi již vlastní ty správné akcie.
Ne, Ukrajina nehrozí být skutečným válečným konfliktem postihující mnoho zemí. Je jen vítanou zástěrkou neschopnosti řešit skutečná civilizační střetnutí, které již nabývají nebezpečných podob. Zastavit konflikt na Ukrajině je v podstatě hračkou pro zkušené politiky. V prvé řadě je však nezbytné pořádně klepnout přes prsty soukromé zájmy bojující na Ukrajině samé. On totiž pan Porošenko vede privátní válku a pokouší se do toho zatáhnout Evropu. Že by mu šlo o ukrajinský lid, může věřit jen nepolepšitelný naivní blázen.
Se vší pravděpodobností však budou evropští politici pokračovat v hysterické kampani, která by měla pobouřit každého občana, jež se spoléhá na selský rozum. Ten totiž pravděpodobně chápe, že v podstatě nemá šanci dovědět se, co se to na Ukrajině děje. Pro většinu tvrzení západních politiků neexistují žádné důkazy, jen domněnky, které sice zní pravděpodobně, ale v žádném případě nenahradí důkazy, kterých by bylo zapotřebí pro tak závažná rozhodnutí, jichž se dopouští.
Takže ano. Putin je nepřítelem číslo jedna. On bude vinen za to, že mnohá léta budovaná mírová a hospodářská spojení s Ruskem budou přerušena. On budou příčinou, proč mnohá hospodářská odvětví zkolabují. Výborně, konečně máme někoho, kdo přebere odpovědnost za neschopnost politiků EU.