Vypadá to tak. To by ovšem byla tragédie pro českou politickou scénu. Když k tomu ještě přijde poznání, že je to možná člověk pragmatický, který si je jist, že do konce života vlastně pro svou obživu nemusí nic dělat, stává se opravdu nebezpečným. Vždyť on si může dělat co chce.
On si může dokonce dovolit zabývat se jen tím, co ho baví. Pokud by to byly špatnosti, to by ještě šlo, na to je česká společnost zvyklá. Horší to bude, pakliže si opravdu umanul, něco zlepšit. To znamená tu i onde někomu klepnout přes prsty. Hrůza. Při jeho majetku by asi žádná krabice od vína nebyla dost velká, aby ho přinutila od toho upustit.
Rozum napovídá, že v tom případě je možné se jen spolehnout na jeho morálku a cit pro spravedlnost. Jak to ale posoudit? Vždyť nějak ani nevíme, jak s takovými hodnotami zacházet, v podstatě ani již neexistují. Soudě dle psaného veřejného mínění a chování politiků. Řekl bych, že veřejnost stojí před celkem rozhodující zkouškou: Věřit mu? Či jen tak pro jistotu a ze zvyku nevěřit.
Ono je celkem opodstatněné politikům ze zásady nevěřit. Jistým kompromisem by ale mohlo být rozpoznat smysl toho, jak se pan Babiš sám označuje. Veřejně píše deník „nepolitika“. Možná dobrý reklamní trik, možná i náznak a možnost k relativnímu posouzení jeho „politické“ činnosti.
Co tedy? Řešení tohoto nepřehledného stavu není jednoduché. Je možno použít osvědčené metody. Tedy nevěřit a veřejně osobu pana Babiše pomlouvat a ničit jeho důvěryhodnost. To většinou funguje. Pokud se jeden zrovna netrefil do černého, žádný problém, omlouvat se není nutné. Naše svoboda slova něco takového přeci nevyžaduje. Zábavné to ale moc není.
Nezvyklým řešením by ale mohlo být, stát se divákem a s potěšením pozorovat jak se baví on sám. Já si myslím, že má docela dobrý smysl pro humor, hlavně ten černý, je to v podstatě srandista. Někdo, kdo by naší duši měl být blízký. Mnohokrát jsme již s pomocí humoru znemožnili různé politické systémy, které se pokoušely zbavit nás radosti ze života.
Dejme mu šanci. Zbavme se na čas předsudků, možná je to přeci jenom jeden z nás. Možná je to někdo, kdo má schopnost veřejně dokázat hloupost a neschopnost mnohých politiků. Již to by nebylo špatné. Vždyť ironie a veřejná blamáž bolí potrefeného více, než hloupé a primitivní nadávání. Přináší to i větší uspokojení ve veřejném mínění. A hlavně humor je potravou pro optimismus a dobrou náladu doprovázející všední den.
Nehledě na to, že bylo pro náš národ kdysi typické a charakterizující se takto dívat na „politiku“. Dokonce jsme na to byli hrdi. Ale kdeže jsou asi ty časy. Dnes raději pochybujeme o vlastní existenci.