Když tak naslouchám všem těm hlasům, které vyjadřují určitou nespokojenost s chováním hlavy státu, stále více je mi záhadou jak se jím stal. Přiznám, že je mi hluboká znalost celého pozadí neznámá, vrátil jsem se do Prahy krátce před volbami, měl jsem vlastní starosti, spokojil jsem se s tím, že mi pan Miloš Zeman není vůbec sympatický a rozhodl se raději hlasovat pro jeho rivala. Třetí možnost se již nenabízela.
Přitom jsem si vzpomněl na celkem dlouhý a podrobný rozhovor s šéfem jedné americké reklamní agentury, která se zasloužila o to, že se prezidentem Spojených států amerických stal G.W.Bush junior. Zcela bez obalu vysvětloval, již tehdy ne zrovna spokojené veřejnosti, že to je jednoduché, stojí to tak asi 500 miliónů dolarů a každý může být prezidentem. Přiznal také, že sám osobně nevěřil v úspěch kampaně a byl velmi překvapen, když jeho zákazník zvítězil. Po krátkém váhaní sebekriticky dodal, že by asi zakázku odmítl, kdyby si byl jistý, že to dopadne tak, jak to dopadlo.
Pak je tu ještě vzpomínka z Rakouska, kdy se Kurt Waldheim stal prezidentem vlastně jen proto, že si to půlka Evropy nepřála a byla proti tomu. Nějak se mnohým v zahraničí nelíbila kandidátova minulost, byly tam podezřelé nesrovnalosti kolem jeho aktivity v období druhé světové války. Ta kritika se však nějak dotkla cti rakouského voliče a ten z trucu prosadil: My si volíme koho chceme. Moc velkou radost z toho potom také neměli, ale panovalo všeobecné mínění, že mají to, co si zasloužili.
A já se ptám, jak tomu bylo u nás. Jeden by mohl mít pocit, že došlo k nějaké tajné volbě, či dokonce puči. Ale ne, občané volili, dokonce v přímé volbě, po tom v Německu touží, ale tak daleko ještě nejsou. My ano. A přesto jsme nespokojeni. Tedy je hodně těch, kteří se tak veřejně vyjadřují. Hlasy opačné jsem jaksi ještě neslyšel, hlasy těch, kteří ho volili a teď stoupají na barikády aby své rozhodnutí obhájili.
Nemám nic proti kritice, ale přeci jenom si myslím, že by měla být trochu spravedlivá. V celku souhlasím s těmi, kteří si dělají starosti o obraz naší společnosti spoluvytvářené hlavou státu, sdílím jejich zklamání, jsem i ochoten přispět k nápravě. Nechci ale, aby vznikl dojem, že pan Miloš Zeman je odpovědný i za to, že byl zvolen prezidentem našeho státu, naší republiky. Tedy já za to odpovědný také nejsem. Kdo tedy?