Co by kdyby a kdyby co by? To je ta nejoblíbenější otázka dynamických moderátorů Událostí v České televizi. Rozumný člověk ví, že když se jeden takto ptá, tak by se měl klidně uvelebit v křesle. Nalít si třeba sklenku červeného a soustředěně naslouchat úvaze člověka, který se bude zabývat rozborem situace, k jejímuž řešení je možno vypracovat mnoho alternativ.
Jinak je tomu ale u moderátorů ČT. Očekávají odpověď vystřelenou jako z děla, pokud možno jednu větu, pracují přeci v dynamickém zpravodajství, jasná odpověď je tím prvořadým cílem. Vysílací čas je omezen, vše je přesně naplánováno, musí to jít jako když bičem mrská.
Otázka:
„Pokud se stane, že to ministerstvo, o které máte zájem, nedostanete, budete uvažovat o vystoupení ze všech jednání o koaliční vládě?“
Naplánovaná odpověď:
„Ano. Když nám to ministerstvo nedají, tak odstoupíme ode všech koaličních jednání“.
I ten nejhloupější politik se již poučil a střeží se takovýchto slov. Ví, že to je pastička na hlupáky. Ví, že se nesmí podvolit zdánlivou dynamičností myšlenkové pochodu zvídavého novináře. Takže uhne a logicky odpoví třeba takto:
„Víte, jak jste již ukázali v předchozí reportáži, tak je vše právě předmětem jednání.“
Následuje pobouřená reakce novináře. Nepřímo chce naznačit: Ti politici, nejsou schopni odpovědět ani tu nejjednoduší otázku. Ani neregistrují úsměšek tázaného, k tomu nemají čas, dynamicky se řítí k další otázce, která je mnohdy jen replikou té prvé:
„Jak budete reagovat, když jeden z koaličních partnerů vysloví nárok na ministerstvo, které je středem zájmu vaši strany?“
Takže jak vidno, podle mého, ti politici se již mnohému naučili. Neměli by i redaktoři následovat? Prý je v ČT cenzurováno. Nevím. Pakliže ano, určitě ne v oblasti, kde bych si to přál já.