Říká se, že vše zlé může být i k něčemu dobré, já to pro dnešek obrátím a řeknu: Mnoho dobrého může přinést i mnoho špatného. V zásadě proti myšlence Evropské unie nic nemám, je to velká vymoženost. Trpí jen obvyklou nemocí, jako ostatně mnohé velkolepé ideové proudy, je totiž mnohdy realizována a reprezentována docela normálními hlavami v nichž se velká myšlenka necítí doma.
Chci být ale spravedlivý, má kritika postihuje všechny. Tedy i ty hlavy, které nejsou schopny ku prospěchu nás všech vyzvednout nějakých pár miliard z evropských fondů, nechají je tam prostě ležet, jakoby jsem je nepotřebovali. Mimochodem, již tento fakt je mi postačující k úvaze vedoucí k odvolání vlády, zabývat se pak aktivitou přítelkyně premiéra bych pokládal za přebytečné, je to jen logický důsledek prapodivně fungující mocenské struktury.
Tak Francouzům se nelíbí, že je někdo nemá rád a nechce s nimi uzavřít obchod. Tedy jako dostavbu Temelína. Mají štěstí žalobníčci, mají kde si s pláčem postěžovat. Nic proti tomu, u nás se to také mnohým nějak nelíbí, proto se tím zabývá i naše soudnictví. Ale mám něco proti tomu, že se to nerespektuje, mohl bych dokonce nabýt i pocitu, že náš právní systém, ať už funguje jakkoliv, tím získává skoro podřadnou úlohu. A když to neuznáme, tak nás ještě někdo potrestá.
Už jenom fakt, že se jedná o stovky miliard, nabízí i úvahu o tom, že bude těžké věřit, že je jako všechno férové. Vím ale také, že již bylo desítkám evropských poslanců naznačeno, že třeba jejich drzost s jakou mnozí vyúčtovávají různé výdaje hraničí s trestnou činností. Měli by tedy mít velkou zkušenost s tím, že peníze je možno vydělávat i neférově. Je však na pováženou, zda tací „odborníci“ by měli rozhodovat o čestnosti druhých.
Vím také, že zákaz výroby našich starých žárovek byl v Bruselu odsouhlasen dříve, než došly odborné posudky expertů. Paradoxem je, že to byli samotní „zákonodárci“, kteří o tuto radu požádali. Ale pak měli nějak naspěch a doporučili nám kupovat svítidla obsahující rtuť. Že ti opravdoví odborníci to v analytickém rozboru nepokládali zrovna za dobré snad ani nikdo nečetl. Proč také, zákon je zákon.
Podivuhodné, protože třeba staré známé teploměry byly zakázány právě proto, že obsahovaly jedovatou rtuť. Bylo pak prazvláštní koukat se na televizní reportáže o tom, jak jsou školeny děti v německých mateřských školkách pro případ, že by ta nová „uzákoněná“ žárovka praskla. Připomínalo mi to časy, kdy jsem se i já jako dítě krčil pod stolem a „trénoval“ atomový výbuch.
Je zde mnoho takových „dobrých“ opatření. Třeba naše „pomazánkové máslo“, předpis kontrolující zakřivení salátové okurky a tak dále. Někdo chtěl dokonce předepsat Bavorům kolik si smí sypat soli na preclíky. Jeden by mohl popustit i uzdu fantazie a dostat strach, že třeba někdo přijde i na myšlenku nám předepsat co máme snídat, kdy se máme a nemáme koukat na televizi a možná i na jakou. Vím přeháním, nikdy bychom neměli zapomínat na ty miliardy, které jsme od Evropské unie dostali. Opravdu pomohly, byly více něž potřebné. Jak ale říkám: Mnoho dobrého může přinést i něco špatného.