Život mne naučil počítat vždy s tou horší alternativou. Podle současného mediálního světa a povědomí veřejnosti padla německá kancléřka na nos a přináší zkázu.
Není divu, že já to vidím jinak. Spíše bych řekl, že se jí dostalo varování. Přes palubu ji neházím, protože v minulosti již mnohokrát dokázala, že dobře ví, co to je politický kompromis. A ten je, ať se to všem extrémistům líbí či nelíbí, základ nejen úspěšné, ale i prospěšné politiky. Přes veškerá osočování a kritiku je to pragmatická politička, již vzhledem ke vzdělání v přírodních vědách.
Pokládám proto za více jak pokrytecké ji „pohřbívat“. Protože, když se na to vše jeden dívá s trochou chladné úvahy, bude zase na ní, aby vše vyřešila a dala do pořádku. Bylo tomu tak v minulosti a není důvodu se domnívat, že by tomu v budoucnosti mělo být jinak. Ono totiž i těm všem jejím kritikům nic jiného nezbývá.
Pochopitelně, že ani ve snu nepomýšlejí, že by to veřejně přiznali. A u nás v Česku tomu není jinak. Když si přiznáme naši hospodářskou a v podstatě i politickou závislost, tak bychom měli spíše doufat, že všechna ta kritická slova z naší strany, která jsou mnohdy spíše urážkou, nebudou brána v Berlíne vážně.
Ano, Německo má problém. O tom není sporu. Ale problémy je nutno řešit, a ne bojovat o to, kdo je dokáže lépe mediálně formulovat a prodat. Dobrým krokem by bylo si uvědomit, že my žádné takové problémy nemáme. Jenom se domníváme, že bychom je mohli mít. Neohrožují nás ani uprchlíci a ani Islám. Občas se chováme, tak, že to vypadá, že je nám líto, že nás nikdo neohrožuje.
Jsem tomu rád, že nejsme v přímém ohrožení. Zatím totiž nic nenasvědčuje tomu, že bychom byli schopni podobnou situaci pragmaticky řešit. Mnohé ani není v našich silách. Spíše se vyžíváme v tom, že se předháníme v různých radách a opatrné pomoci jiným. Obé však má spíše formální povahu. Nechceme si přiznat, že ten skutečný uprchlický problém bude řešen v Berlíně.
Jistě to nepřispívá naší hrdosti, jeden si připadá jako pasivní divák. Není to vše vzdáleno historické reminiscenci, kdy se rozhodovalo o nás bez nás. Jenže ono tomu tak v převážné míře skutečně je. Není to příjemné, vyvolává to silné emoce, veřejnost je rozpolcená. Jsou i slyšet hlasy mnohých, kteří považují současné Německo opět za hrozbu.
Částečně mají pravdu. Není to dobrá situace. Ale faktem zůstane, že naše budoucnost je závislá na tom, zda to naši sousedé zvládnou. Musíme doufat, že paní Merkelová dokáže obnovit rovnováhu v politickém životě. Jestliže chceme žít s určitou nadějí na stabilní budoucnost, tak musí přežít i současná vláda v Berlíně. Možná je to smutné a neuspokojivé, ale navýsost pragmatické.
Takže já počítám s tou „horší“ alternativou.