Bojovat proti islámu tak, jak to současně v mediálním a politickém světě činíme, je většinou jen důkazem naší nevědomosti a naivnosti. Na zeměkouli žije asi 1,6 miliardy muslimů. Mnozí jeho odpůrci se tváří jakoby bylo nejlepší je všechny zlikvidovat. Myslím, že tento fakt nepotřebuje dalších komentářů.
V módě je nekonečná diskuse o kulturní rovnosti. Oprávněnost toho či onoho náboženství. Je to vděčné téma. Hlavně proto, že umožňuje bezbřehé množství názorů, pravd a polopravd. Celkem naivně se chovají ti, kteří se snaží jít cestou osvěty, tedy posuzují klady a zápory islámské víry. Jsou to většinou nevěrci a pokoušejí se vysvětlit to, co ani samotní věřící nevědí. Zatím se totiž nenašel nikdo, kdo by rozumě a smysluplně osvětlil společenské cíle tohoto náboženského proudu, který přináší „západní“ civilizaci nemalé problémy.
Snad nejvíce škod pak páchají populističtí politici, jejichž nevědomost je opravdu očividná. Aktivně se zapojují do veřejné diskuse. Kdyby jen to. Oni i jednají a často s tragickými následky. Jejich politika zanechává za sebou mnohdy i krvavou stopu a přináší společenský vývoj, na který se pak dívají s nezakrytou bezradností. Nechtějí pochopit, že jejich snahy přinášejí jen radikalizaci sil, které jsou tím největším současným nebezpečím.
Pomalu by mělo být našim „mírumilovným“ politikům jasno, že mávat větvičkou míru není vždy praktické. Zem je pak často pokryta nejen chrastím, ale i nevinnými oběťmi ideologického boje. V podstatě je škoda, že nenávidíme diktatury. Pánové Mubarak, Kaddáfí, Husajn si věděli s islámskými radikáli dobře rady. Byl to vždy krátký proces. Vlastně žádný, mnohdy to byla likvidace na místě. Ne zrovna fajnové řešení, ale účinné, prostě arabské. Nic pro naše citlivé žaludky.
Celá ta „demokratizace“ arabského světa nepřinesla nic dobrého. Byl to nebezpečný pokus najít řešení tam, kde prostě neexistuje. Vyvolal jen nenávist a nekonečný řetěz msty a pomsty, kdy umírají nejen nevinní, ale kdy je pohřbívána i lidská kultura. Stačí se podívat, jak je tomu dnes v Sýrii, Iráku a v dalších arabských zemích.
Ale nejhorším důsledkem populistického a naivního „boje“ proti islámu je skutečnost, že se tím zbavujeme možnosti najít právě mezi muslimskými věřícími spojence. Naše globální odsuzování je odrazuje a je naivní se domnívat, že budou ochotni brojit proti vlastní víře. Pakliže to pochopíme, je možná naděje, že je přesvědčíme ke společnému boji proti barbarství a masakrům na nevinném obyvatelstvu.
Bylo by proto na místě obhajovat naši politickou kulturu tak, jak to demokracie i vyžaduje. Postavit se proti každému, kdo porušuje naše zákony, neuznává naši morálku a popírá právo na naši existenci. Musíme tedy trestat bez ohledu na kulturní, rasovou či náboženskou příslušnost. Nemělo by to být těžké, je to základ demokratického systému. Měli bychom se tedy konečně osvobodit od ideologických bojů. Možná že bychom měli najít i odvahu porovnat situaci v v Iráku s událostmi na Ukrajině. Konečně se soustředit na boj proti zlu jako takovému. Ať již pochází od kohokoli. Neměli bychom zapomínat, že:
Barbaři se postarali vždy o to, aby vyspělé kultury zanikly.