Mám takový dojem. Jakoby mu z ničeho nic přišlo na mysl, že je premiérem České republiky a jeho úkolem je hájit zájmy jejích občanů. Dovolil si zpochybnit smysl prapodivných sankcí proti Rusku. Toto poznání není sice nic světoborného, říká to prostý selský rozum, ale že by ten byl i vlastní představiteli národa, je v dnešní době poněkud neobvyklé.
Jistě, že tím narušuje jednotnost EU a tím ji i oslabuje. Nu, jednota je vždy dobrá. Dodává sílu, která může být přesvědčivá. Jenže i mylná a svádějící, mnohdy mířící do slepé uličky. Zrovna nám by neměla být vzdálena jistá forma této jednoty. Je historicky známá, dokonce i celkem dobře analyzována. Nesla obecné označení: Držet hubu a krok.
Kam jsme to domašírovali, víme všichni. Kam pochoduje EU, respektive ti, co ji velí, není v současné době přemýšlivému občanu zcela jasné. A nejen u nás. V celé Evropě se objevuje pocit určité nerozhodnosti. Je to více než logické. Ty tisíce úředníků v Bruselu se snaží ze všech sil dokázat vlastní důležitost a nepostradatelnost. Každý si našel pískoviště, kde chce být králem. Ale mnohdy jednookým mezi slepými.
Ne, nevolám k revoluci, ale k revoltě rozumu. Je již nejvyšší čas se pozastavit nad tím, co je nám Evropanům nejpřednější. Je to snad boj o moc, nadvláda nad slabými, přezíravá nadřazenost? Neměli bychom se zamyslet i nad tím, zda nás někdo opět nevtahuje do ideologických bojů, které jen zastírají mocenské choutky?
Každý den se politici ohánějí slovem demokracie. Zdůrazňují naše práva. Prý máme nepopiratelný nárok na rozhodování o vlastní budoucnosti. Proč to tedy nečiníme? Máme snad strach, že je nás Čechů jen 10 miliónů? Musíme tedy vlastní touhy podřizovat většině? Máme opět dovolit, aby o naší budoucnosti rozhodoval někdo jiný? Jistě, že musíme volit cestu kompromisů. Ale nic nebrání tomu, abychom pevně formulovali náš názor, podle kterého chceme rozhodovat o naši budoucnosti.
To není jen otázka odvahy, ale i hrdosti. Nesmíme přitom i zapomínat na to, že když si něco uvaříme, tak to také musíme sníst. Skutečnost, která nám není historicky zrovna vrozena, ale je nejvyšší čas to pochopit. Nechceme se přeci věčně schovávat za záda druhých. Nedílnou součástí demokracie je totiž i odvaha převzít právě odpovědnost za vlastní budoucnost.
Zatím jsem se nikdy pozitivně nevyjadřoval o panu Sobotkovi. Měl jsem potíže s jeho osobností, nenalézal jsem charakteristické rysy. Často se rozplývaly ve snaze vyhovět všem. Nyní mám pocit, že se možná konečně našel, že je ochoten riskovat, že má i přesvědčení. Jediné čeho se obávám je, že by mohl ztratit odvahu a svá slova odvolat. To by mne zklamal. Navěky. Ale tak ještě jednou připomenu:
Pane Sobotko, vy jste premiérem České republiky a zatupujete její občany.