Míním tím Vaše slova v otištěné omluvě. Stojí tam mimo jiné toto: „Stále mám problém se ztotožnit s rolí politika a člena vlády. Před volbami jsem byl svobodný člověk a říkal jsem, co jsem si myslel. Teď už to údajně nemohu dělat, protože politik má prý říkat něco jiného, než si myslí“.
Víte, ono Vás mnoho občanů volilo právě proto, že jste říkal, co si myslíte. Lidé už totiž mají plné zuby těch naučených frází. Asi totiž existuje někde nějaká tajná knížečka, kde stojí co se smí říkat, když se jeden stane politikem. Možná, že je v kapesním vydání a čte se tajně pod lavicí.
Je to těžké rozhodnutí. Chcete být upřímný k voličům? Anebo chlácholit kritiky, opozici a koaliční partnery? Já bych Vám radil to prvé. Těm druhým se nezavděčíte nikdy. Zbytečná starost. Ale zrovna tak ani nemusíte žadonit o přízeň voličů. Ono jde spíše o důvěru. Jistotu v to, že uděláte to, co slíbíte. Ať už se to někomu líbí nebo ne.
Pokud se ale rozhodnete být „politikem“, tak nevím. Těch máme jako soli. Všude jsou velmi aktivní a vskutku již dokázali nám občanům ten život skoro přesolit. Ale je to Vaše volba. Dlouho se zde objevoval deník nepolitika. Nebylo to špatné. Lidé četli. Po deníku politika by neštěkl ani pes.
Já jsem přesvědčen, že každý politik by měl mít odvahu říci, co si myslí. I on by měl dokazovat, že existuje svoboda slova a myšlenky. A to mnohdy bez ohledu na to, zda to někdo mediálně zneužije. Každopádně ne lhát, to se nevyplácí. Někdo vždy vyšťourá pravdu. Snad jedinou akceptovatelnou výjimkou u politika je to, že občas mlčí.
Když si tedy myslíte své, tak si to prostě možná ponechte pro sebe. Jako obchodník, jste to také dělal. Novináři? Ano, stále se na něco ptají. Buď jim řeknete to, co chtějí, pak jsou spokojeni. Když ne, tak Vás předhodí lvům. Nebudete věřit, ale potkal jsem řadu politiků, kteří se vždy předem raději ptali: Co si tak přejete ode mne slyšet?
Ono je to jako v boxerském ringu. Každý se snaží Vás zahnat do rohu a vy musíte uhýbat. V podstatě si myslím, že je to tak správné. Jenže jsou mnozí, kteří se neštítí nějaké té rány pod pás. Takže jsem pro zachovávání pravidel. Ne všichni se toho drží, ne každý je pro čestný boj. V ringu rozhoduje soudce a diváci mohou jen pískat. V politickém životě však rozhodují občané. Já bych to riskoval, většina je snad pro férovou hru.
Víte dobře, že ten nejlepší obchodní partner je ten, jehož stisk ruky je smlouvou a zárukou. Mezi politiky takových mnoho nenajdete. Mezi zástupci medií možná. Ale konkurence je tvrdá, ne každý si může dovolit být čestný. Ale jinak je to s občany. Doufám alespoň. Normálně fandí rádi outsiderům. Takže možná riskujte a zůstaňte tím, kým jste.
Občané totiž občas i prominou, když politik říká nepříjemnou pravdu.