Vím, máte tisíce důležitých úkolů. Ale v prvé řadě chcete, aby stát dostával peníze, které mu patří. Ti, od kterých státní správa peníze požaduje, musí komunikovat skoro výhradně elektronickou formou. Každý úřad, který má co dělat s oběhem peněz , „touží“ po počítačové technice. Celkem pochopitelný požadavek, důsledek technického vývoje.
Překotný a ne zrovna odborně řízený přechod na tuto formu komunikace přináší však každým dnem důkazy o ne zrovna efektivním využití této nové techniky. V „papírové“ době bylo vše určováno normou. Každý formulář se musel podřídit určitým pravidlům. Všechny položky a údaje měly stejné jméno. Každý občan věděl, co se po něm chce.
Dnešní elektronická forma však mnohdy působí značné nesnáze. Jeden systém neví, co po něm jiný žádá. Jejich autoři se pak pídí po informacích, které mnohdy neexistují ve srozumitelné specifikaci. Každý hovoří jinou „řečí“. Jakoby si každý dělal co chce. Každý živnostník se pak musí třást strachy, zda mu státní systém rozuměl. Za drahý peníz musí neustále svůj počítačový systém „přizpůsobovat“ tomu státnímu.
V dnešní počítačové době se tedy zapomnělo, že i elektronický formulář by měl být čitelný pro všechny. Míním tím nejen jeho optickou formu, ale i formu, která je základem práce každého programátora. Tedy to počítačové pozadí, které je běžnému občanu neznámé.
Laicky řečeno, když je jedno „políčko“ formuláře interně nazýváno „chleba“, tak by nemělo docházet k tomu, že jiný ho nazývá „chlebový produkt“, jiný zase „moučný výrobek“. Nechci zde zabíhat do detailů, kterým rozumí jen programátor. Každý odborník Vám to vysvětlí, bude jen rád, protože i on je obětí tohoto chaosu.
Takže potřebujeme jeden úřad, který by měl dbát na to, aby si každé ministerium, každý úřad, nemohl přát a objednávat software podle svých představ. Tyto představy jsou totiž mnohdy nejasné a každý programátor si je vyloží po svém. Vznikají pak systémy, které nemají šanci mezi sebou komunikovat. Každý potřebuje „překladatele“, protože takříkajíc, každý systém hovoří vlastní řečí.
Věřte mi, korupce při zadávání takovýchto státních projektů privátním firmám je jistě nemorální a jde v podstatě o krádež státních peněz. Ale já se domnívám, že nevědomost a naprostá neodbornost „zadavatelů“ působí škody mnohem větší. Způsobuje přímé ztráty a přináší i nesmyslné výdaje na opravu systémů, které nefungují tak, jak si to „objednavatel“ představoval. Zatěžuji i poplatníky, protože i ti musí své systémy neustále přizpůsobovat. Jsou tím vlastně vydíráni a nesmyslně zatěžováni ti, kteří se mají starat o plnou státní kasu.
Podle mého názoru chybí centrální úřad, který by kontroloval a koordinoval požadavky všech státních složek na počítačové systémy. Staral se o to, aby všichni hovořili stejnou „řečí“. Měl by za úkol i to, aby všechny systémy byly schopné si navzájem vyměňovat informace bez „pomocných“ systémů, které nepředstavují nic jiného, než další nesmyslné výdaje.
Je docela možné, že by tento nový úřad vývoj státních počítačových systémů poněkud zbrzdil. To je však vždy lepší, než uvádět do praxe systémy, které pracují neefektivně a tudíž se ztrátou. Mnohdy musí být dokonce zrušeny. Jindy za milióny „opravovány“.
Jako každý občan nemám rád úřady. Jsem však ochoten tolerovat ty, které jsou efektivní a potřebné. Jsem dokonce tak drzý, že Vám zde radím. No, doposavad si stále myslím, že jste také občan tohoto státu. Rád bych, abyste to také dokázal.