Vypadá to tak. Každý den se každý může přesvědčit že tomu tak je. Media nešetří informacemi o tom, co děláme špatně, jak si špatně žijeme. Tisíce se pak zapojí do diskusí a nadšeně souhlasí. Každý najde nějakého viníka za to či ono, za vše špatné. Když se to však sečte a trochu zapřemýšlí, tak by se jeden neměl ubránit dojmu, že jsme vlastně všichni viníky, neexistuje nikdo, kdo by to s námi myslel dobře.
Co jsme to tak asi chtěli v tom roce 1989?
Otevřené hranice. Pro všechny. A nějak nikdo neuvažoval o tom, že přijdou i ti, kteří nám takříkajíc nevoní.
Svobodu slova. Pro všechny. Zapomněli jsme ale přitom, že bude mluvit kde kdo a vykládat kdeco. Vyhraje ten, kdo nejvíc křičí.
Volné podnikání. Pro všechny. Tedy i pro ty, kteří podvádějí a začnou nás okrádat.
Svobodné volby. Pro všechny. A pak jsme naslouchali populistům a tleskali, až nás ruce bolely.
Všichni kritici Václava Havla se v podstatě shodují na tom, že jeho největší chybou bylo, že nezavedl tvrdou diktaturu. Že neodstranil ty, kteří byli za něco hrozného odpovědní. Že se nevypořádal s těmi všemi viníky. Dobrá, on to neudělal, proč to neuděláme teď? Byl bych také pro takové řešení, kdyby nebylo maličkého problému. Není náhodou těch viníků trochu moc. Asi by bylo praktičtější hledat ty nevinné.
Existuje však ještě jedna možnost, stejně těžká ve svém provedení, stejně bolestná. Třeba si konečně uvědomit, po čem jsme to v roce 1989 toužili, co bychom si asi přáli i dnes. Zvážit, co si máme představovat pod svobodou slova a myšlení.
Není to náhodou tak, že máme konečně moc chránit vše dobré a prospěšné? Moc nedopustit zašlapávat do země dobré myšlenky nevědomou diskusí hlupáků. Nedopustit, aby nekulturnost vítězila nad krásou kultury. Nedopustit, aby moci chtiví populisté vítězili ve volbách.
To je přeci ten základ všech svobod. Nikdo nás nemůže nutit odhodit naši hrdost. Nikdo nás již nemůže nutit poslouchat hlupáky a dokonce se podřizovat jejich příkazům. Ano, máme svobodu. Tu jsme si přeci přáli. Proč tedy děláme pravý opak a voláme opět po diktatuře ideologií, proč nesmyslně bojujeme proti nesmyslnému?
Proč odvrhujeme zdravý selský rozum a přejímáme fráze různých křiklounů? Proč se podřizujeme všem těm, kteří tvrdí, že to tak musí být? Proč se s nimi pouštíme do debat? Vždyť pro svá tvrzení nemají argumentů. Nepotřebují je. Jsou vystaveni jen rozhořčené, ale bezzubé kritice postrádající argumentů stejnou měrou.
Nebylo by tedy na čase konečně sebrat veškerou odvahu, zapomenout všechny ideologie, a pomalu dokončit to, co jsme si v roce 1989 tak přáli?. Osvobodit naši společnost a sebe samé od hlouposti a nevědomosti. Máme před sebou nový rok. Na rozdíl od pana Zemana nejsem ochoten si brát předsevzetí, která nemám v úmyslu plnit. Já vždy doufám v opak. Uplynulo pomalu 25 let, dost dlouho na to, poučit se a dojít k poznání. Je tedy nejvyšší čas dokázat, kdo opravdu jsme. Dokázat nejen sami sobě, ale i všem ve světě, že jsme národ, který si váží sám sebe.
Takže přeji nám všem, abychom v roce 2014 neopakovali chyby roků minulých.