Pan Edward Snowden všude vykládá, že prý ukradl ty nejtajnější z těch nejtajnějších informací z americké Národní agentury pro bezpečnost a předal je celému světu. Podle mého úsudku nám jen potvrdil to, čeho si je každý, kdo pracuje s moderní počítačovou technikou, již dávno vědom.
Bylo by totiž naivní se domnívat, že pan Gates, tedy ten pán, který systémem Windows a firmou Microsoft ovládá asi 99 procent všech počítačů na celém světě, je tím nejbohatším člověkem jen tak. Tedy bez toho, aby pokorně nesplňoval všechna přání amerických tajných služeb. Pochopitelně je jeho systém schopen otevřít zadní dvířka kteréhokoli počítače na celém světě.
Bylo by naivní věřit, že počítačový operační systém, který má přístup na každý počítač v podobě „updates“ se také nemůže podívat, co to s naším počítačem i vyvádíme, k čemu ho používáme. Tedy co to tam všechno píšeme a komu to dál posíláme.
Bylo by i naivní se domnívat, že kdyby pan Snowden opravdu „ohrožoval“ práci amerických tajných služeb, že by ještě měl možnost to všem vykládat. Spíše ho ponechají i nadále za drahé peníze vykládat nevědomým politikům ty hrozné tajnosti. Ti se strašně vyděsí a začnou také všude vykládat, že to přeci není možné, taková nehoráznost. Tomu musíme zamezit.
Budou reagovat asi tak jako právě pan Matějka, který o panu Snowdenovi píše:
Každý skutečný demokrat by si měl navěky pamatovat jeho nedávnou větu: „Upozorňuji, že jsem nechtěl změnit společnost, ale chtěl jsem společnosti dát šanci se rozhodnout, zda by se sama měla změnit.“ Věta hodná nositele Nobelovy ceny míru.
Nevím. Pro mne má ta věta hodnotu předpovědi počasí. „Venku prší, nezapomeňte deštník. Jinak ovšem také můžete zůstat doma.“ Nic víc, nic míň. On už totiž náš svět bez počítačů nefunguje. Buď je budeme používat a nebo ne. Pakliže ano, tak je dobré se ne zrovna zabývat teroristickou činností či se pokoušet svrhnout vládu. Jestliže chceme někomu sdělit, že náš šéf je hlupák, tak to rovnou nepsat na „Facebook“.
Rád bych vás také uklidnil, zatím není možné špehovat všechny lidi na celém světě. Počítače jsou sice výkonné, ale zase ne tolik, aby to všechno zvládly. Nehledě na to, že už milióny lidí otevřeli svá srdce a jeho obsah sdělili celému světu pomocí „sociálních sítí“. Špehování je tedy přebytečné.
A pak již existují systémy, které o nás stejně vše vědí. Třeba Google. Zkuste to jako já. Před několika měsíci jsem chtěl mé přítelkyni koupit, jak jinak, pěkné spodní prádlo. Tak jsem se rozhlédl po internetovém světě. Strávil jsem tím ani ne hodinu, pak jsem vše vyřešil v normálním obchodě. Následujících čtrnáct dnů jsem však byl na všech internetových stránkách pronásledován podprsenkami. Bylo úplně jedno co jsem hledal, našel jsem jen podprsenky. „Někdo“ dobře věděl o co mám prvořadý zájem.
Tedy pokud jde o tu Nobelovu cenu míru, také je mi podivné, že ji dostali lidé jako Arafat a Obama. Ale, že bych přišel na myšlenku udělit ji panu Snowdenovi, pokládám opravdu za absurdní. A kdybych přeci jenom o takovou ideu zakopl, měl bych asi pocit, že ztrácím soudnost.
Pan Matějka se domnívá, že nám pan Snowden dal v roce 2013 šanci. Je prý na nás, jak s ní naložíme. Já to tedy pro příští rok vidím následovně: Buď budeme dál v klidu pracovat na našich počítačích a používat přitom trochu rozumu, protože „on“ nemusí vědět vše. Anebo ho vyhodíme do šrotu. Tak jen klid a žádnou paniku.
František Matějka: Rok 2013. Rok Edwarda Snowdena, George Orwella a Velkého bratra