Mnozí zde tvrdí, že nám komunisté stále vládnou. Také se hodně diskutuje o nějakých „slušných komunistech“. Moc s tím vším nesouhlasím. Já vždy říkal, že nám tehdy vládlo stádo nebezpečných blbounů a kriminálníků. Mně je prostě jedno jakou to legitimací takovýto produkt přírody mává. Spíše se přikláním k názoru, že podobných je v každém národě dost, aby z toho jednoho bolela hlava.
Mají společné jedno, do toho jejich stádečka nesmí kdekdo. Nikdy jsem také nepostřehl, že by hlavním kritériem příslušnosti bylo nějaké politické přesvědčení, spíše schopnost ovládat společnost na základě pevné hierarchie. Hlavním požadavkem byla již zmíněná specifická „hloupost“. Přesněji řečeno kriminální energie. A pak schopnost dodržovat pouto kamarádství. Tedy: ty na mne a já na tebe. A když se to někomu nelíbilo, tak byl prostě odejit.
Stejně tak jako nedávno paní Pošvářová. Specialistka na silniční výstavbu. Soudní znalkyně. Tedy asi někdo, kdo ví o čem hovoří. Jediné, co asi nevěděla bylo, že její ředitel pan Pavel Kočica je kamarádíčkem pana Zdeňka Žáka, zcela náhodně úřadujícího ministra. S důvěrou začala na ŘSD dělat to, co se po ní žádalo a za co byla placena. Prostě začala kontrolovat výstavbu dálnic. A nevycházela z údivu. Nic nebylo tak, jak by mělo být.
Já řeknu, má chudák díru ve vzdělání. Z mé generace ví přeci každý, co to znamená, být pověřen kontrolou státního aparátu. K tomu přeci nepotřebuji žádné vzdělání, mohu klidně kontrolovat kdeco. Musím dodržovat jen jediný zákon. Vše co dělá stát, je absolutně správné. A když to vím, tak se mohu s klidným svědomím podepsat pod cokoliv.
Ale paní Pošvářová ví jenom to, jak by se měli budovat dálnice. A to je vlastně její největší chyba. Proč třeba nešla kontrolovat něco jiného, třeba výrobu zimních ponožek. Tam by ji asi netrápilo špatné svědomí. Ale ona ne. Ona musí mít tu drzost a poukazovat na to, že její ředitel je nějaký divný, že se spíše stará o to, kam tečou peníze a ne kde se staví nějaká zvlněná dálnice.
Moc se to panu řediteli nelíbilo, to dá rozum. Tak tu svévolnou a neposlušnou pracovnici vyhodil. Na hodinu. V podstatě i veřejně oznámil, že ji vyhodil proto, že dělala to, co měla. Nepřímo i přiznal, že měl i strach, že před ním schovává dokumenty, které bylo nutno trochu „vylepšit“ a možná je dokonce nechat zmizet. Prostě se pokoušela o rozvrat státního systému. A to je přeci protizákonné. Že?
Vím, vše je zatím jasné, pan Kočica bude asi odejit a paní Pošvářová se vrátí, možná, že dokonce jako ředitelka. Možná, že budeme stavět i lepší dálnice. Proč se tedy nad tím rozčiluji? Prostě mne zajímá jak by tomu bylo, kdybychom „náhodně“ neměli novou vládu. A třeba i ministra, který se chce „ukázat“, že to za něj bude jiné. Co by potom bylo s paní Pošvářovou?
A vůbec. Je to opravdu „ojedinělý“ případ? Nejsou jich stovky a možná tisíce? Kolik poctivých státních úředníků asi zůstává raději zticha. Mají strach o místo, o budoucnost, bojí se šéfa a jeho kamarádů. Můžeme si být jisti, že je vždy nějaká „nová“ vláda ochrání? Nevím. Já v to nevěřím. Spíše se bojím, že naše děti jednou povedou diskusi o tom, že „slušný demokrat“ neexistoval.