Podle mne k tomu nemá daleko. Ke vzniku takového podezření mne nutí vysílání ČT24 k historickému datu 15.3.1939. Bylo opravdu poučné.
Po shlédnutí jsem si nejdříve myslel, že si ze mne autoři dělají srandu. Naštěstí jsem při hodinách dějepisu dával celkem pozor a tak jsem byl schopen tomu vysílanému informačnímu guláši jakž takž porozumět. Ti, kdo čtou mé texty tuší, že jsem měl hned nutkání moje pobouření sdělit veřejnosti. Pak jsem ale od toho upustil. Občas se i mně nedostává sil a hlavně slov. Zvědavci nalezenou pořad zde.
Pak mi to přeci jenom nedalo a rozhodl jsem se na tento pořad upozornit mé studenty, budoucí mediální tvůrce. K mé nelibosti jsem zjistil, že jejich vědomosti o českých dějinách jsou značně děravé. Tak jsme se na to dílko společně podívali. Jejich cit pro film jim hned zpočátku umožnil rozeznat, že historický filmový materiál je často v rozporu s vysvětlováním a obsahem mluveného slova.
Když se pak ukázalo, že tyto unikátní obrazové dokumenty jsou několikrát používány jen jako takzvané „ilustrační záběry“, tak se neubránili smíchu a já byl konfrontován s nevěřícnými pohledy ve smyslu: Je to vůbec možné. V následující diskusi jsem se pak pokusil vysvětlit historičnost této události. Pochopitelně za pomocí dějinných faktů, které okupaci naší země předcházely. Prostě jsem doplnil vše, co onen pořad postrádal k porozumění poltických a dějinných souvislostí.
A právě tato zkušenost mi ozřejmila již tragické důsledky informační politiky ČT. Takové pořady pro lidi znalé naší historie jsou absolutně přebytečné. Jedině potvrdí prapodivné cíle tvůrců naší veřejnoprávní televize a prohloubí podezření, že se již možná jedná o vědomou manipulaci veřejného mínění. V tomto případě i českých dějin.
Dobrá, část diváctva je uchráněna díky vědomostem, které si kdysi osvojili. Ale jak to působí na dnešní mladou generaci? Je možno v tomto prostředí vůbec vychovávat děti? Jsme již tak daleko, že musíme našim potomkům bránit ve sledování informací přicházející z naší veřejnoprávní televize? A to už i pokud jde o naši vlastní historii?
Více jak logická je totiž následující úvaha. Jestliže redaktoři ČT takto nezodpovědně zacházejí s naší historií, jak je tomu při běžném přenosu informací, které nám překládají za účelem poznání současného světa? Tento mnou kritizovaný „historický“ blik na naši minulost je možno ještě pomocí vědomostí korigovat. To však není vždy možné pokud jde o aktuální dění.
A jak je tomu tedy celkově v „Událostech“. Zacházejí i v tomto zpravodajském pořadu novináři se stejnou tvůrčí „lehkostí“ s fakty? Je možno ještě věřit tomu, co nám celá zpravodajská redakce ČT denně předhazuje jako duševní informační potravu? Jsem na velkých pochybách. Z mého pohledu se již vlastně jedná o „trestnou“ činnost. Bohužel bez možnosti trestu.
Já se ale obávám že je to ještě horší a že se „tvůrcům“ tohoto pořadu dostalo pochvaly od vedení ČT. Proč? Protože narychlo „spíchli“ vysílání s tématem, na které možná všichni novináři ve zpravodajské redakci ČT v návalu práce na zábavných informacích trochu pozapomněli.
Ano, divák může televizi prostě vypnout. Tragédií ale je, že se tak nezbaví odpovědnosti za vlastní budoucnost, která je přímo závislá od poznání vlastní minulosti. V tom to má naše veřejnoprávní televize jednoduší. Tak už odmítá odpovědnost za cokoli.